Pomáhej bližnímu svému a budeš odměněn
FOTO: Pixabay

Pomáhej bližnímu svému a budeš odměněn

23. 5. 2021

Před několika lety v létě, kdy bývá Praha plna pouličních umělců, jsem šla s nejmenší dvouletou vnučkou cosi koupit. Poté, co jsme vyšly z obchodu a já si rovnala něco v tašce, vnučka mi utekla a zastavila se o kus dál přilákána hrou na housle nějakého mistra.

Jelikož je vnučka velice muzikální, bylo mi jasné, že jí to nedá  a co nevidět se k mistrovi přidá minimálně nějakým tím svým tanečkem.

Okamžitě jsem si živě představila tu scénu. Upustila jsem tašku i kabelku, jen abych zabránila zcela jistě komickému vystoupení, neboť mistr hrál cosi od nějakého jiného uznávaného mistra vážné hudby a taneček vnučky by mohl vystoupení vážně znevážit.

Jenže vnučka se nedala jen tak odtáhnout. Mistr ji evidentně uhranul jak ten obávaný pištec, co kdysi dle pověstí odváděl děti. Stoupla si před něj a odmítala se hnout, zatímco já slibovala hory doly – lízátko, hračku, podívej, tamhle se něco děje, půjdeme se tam podívat…marné ! Pohybovala alespoň do rytmu zadečkem, ručky v bok, když jsem jí znemožnila tanec.

Náhle mistr nečekaně skončil uprostřed skladby, neboť se zřejmě rozčílil znevážením své produkce. Začal nebezpečně mávat smyčcem a ukazovat do penálu na zemi, kam jsme evidentně měly přispět finančně. Vypadalo to, že jestli to okamžitě neuděláme, dostaneme smyčcem obě přes záda.

Celá epizoda trvala pouhých pár minut, já neměla vůbec v úmyslu hudbu poslouchat  a po jeho rozhorlení už vůbec ne přispívat do jeho penálu. Kabelka s taškou se válely za mnou na zemi, zatímco já se prala s vnučkou a předváděla tak taky slušné představení.

Odtáhla jsem vzpouzející se tanečnici do patřičné vzdálenosti, zatímco umělec za námi ještě něco výhružně pořvával.

Pak jsem o tomto incidentu doma ještě přemýšlela. Jinudy než projít kolem umělce se tam nedá. Mám snad pokaždé při nakupování přispívat do penálu, abych nedostala smyčcem ? Nebo si ucpat uši, abych teda nic neslyšela a tudíž  se nemusela vyplatit, jak ale dokážu, že nic neslyším ? Obvykle nevydržím a něco dávám těm, kteří se mi zdají, že to opravdu potřebují. Ale i tak jsem se už spálila. Malému klučinovi jsem dala kdysi tatranku, ale on mi ji vrátil, že chce peníze (matka čekala nedaleko v křoví). Navíc mne bedlivě při této činnosti  většinou pozorovala vnoučata a nabyla dojmu, že je nutností obdarovávat ty, které potkáváme cestou. A za to jsem dostala posléze zas kapky já, protože vnoučata to požadovala na mamince potom každý den, jakmile někoho takového míjely.

Takže pozor - brát s sebou na nákupy mrňousy chtivé tance či zpěvu v oblasti, kde operují pouliční umělci - to je dnes určité riziko! Nikdy totiž nevíte, jak se situace vyvine… :-))

děti hudba Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
No, paní Lenko, on totiž ten "fidlal" nebyl žádný fidlal, hrál totiž dobře a nebyly to žádné "odrhovačky", ale vážná hudba. A šlo o to, že jsem pospíchala a nechtěla nechat vnučku se producírovat ještě z toho důvodu, že když se člověk zastavil, asi tedy poslouchal a tudíž by z morálního hlediska zaplatit měl (ale nemusel, jak už jsem vysvětlila svůj názor níže) a mne zaskočila ta reakce. Zkrátka mně to pak přišlo docela legrační, ale pánovi určitě ne :-))
Lenka Kočandrlová
Nějak mi ten článek připadá divný: já bych vnučku nechala tančit a na fidlala bych se koukala asi jako na kdekoho jiného. Je divné,že by přestal hrát.Obvykle ,když se vůbec někdo zastaví u takového pouličního hráče,je ten rád,začne ještě více vyluzovat muziku a čím víc posluchačů,tím více může čekat příspěvků. U nás ve městě často býval jeden houslista,pamatuji si ho od mládí,taky kdysi chodil do hudebky (jako já).... Ještě jsem žádnému nic nedala,na to jsou tu jiní.Já dávám peníze spíš takovým chudákům,co postávají někde smutně u kauflandu a je na nich vidět,že si váží i té padošky,víc ani nemůžu rozdávat.
Alena Velková
Hezky napsané s nadsázkou, situaci si umím živě představit...a měla jsi štěstí, že ti v nestřeženém okamžiku nikdo za zády neukradl tu odloženou kabelku :-)
Jana Hošková
Přiznám se, že jsem se svým článkem váhala. Bála jsem se vašich reakcí. Je totiž veliký rozdíl mezi tím, když něco vyprávíte naostro a poslouchající vás vidí a když něco napíšete. To napsané totiž může vyznít třeba jinak, než jste zamýšleli. Taky každý člověk je jiný, má jiný smysl pro legraci a to, co pro někoho je groteska, to druhý třeba odsoudí jako znevažování. Tak abych to tedy uvedla na pravou míru: je to pouhá příhoda, kterou já, jak jste asi už mohli poznat někteří z mých článků, viděla jako grotesku. Nebylo to myšleno jako jakékoliv znevažování pouličních umělců, to teda vůbec - ten pán mohl mít třeba existeční nebo jiné problémy, a tudíž nebyl "v náladě". To naprosto chápu. Já to popsala z mého pohledu jako příhodu - které jsem se musela posléze smát. Ráda vidím během svého života grotesky a ráda se zasměju. Jinak hudbu miluju a pokud pouliční umělci hrají dobře, ocením to - což musím uznat, že v případě tohoto pána teda dobrý výkon byl. Jenom jsem tím chtěla nepatrně naznačit, že pokud jdete cíleně do divadla, samozřejmě si to zaplatíte a počítáte s tím. Ovšem pokud jdete po ulici, tak přece nemusíte, záleží to jen a jen na vás, není to v tomto případě přece povinnost...:-)) To bylo to, co mi v tomto případě přišlo směšné.
Eva Mužíková
Také mám ráda hudební produkce na ulici, občas přispěji.
Marie Měchurová
U nás takové umělce nemáme. Kdyz na ně na cestách narazíme rádi si je poslechneme. Naposledy mladé jazzmeny v Českém Krumlově, kteří hráli pro radost.
Elena Valeriánová
Pouliční hudebníky mám ráda. Nepovažuji jejich produkci za žebrání. Když mě hudba zaujme, ráda mu přispěji. Stydím se za ty mladé lidi na Karlově mostě, kteří tam vyloženě žebrají v leže a na lidský soucit působí tím, že mají sebou psa. Těm nepřispívám. Stejně jako žebrajícímu Rómovi u nás u obchodu. Ten mi leze na nervy, lže, žebrá a práci se úspěšně vyhýbá. Ještěže jste, Jano, nepřišla o odloženou kabelku a tašku. To by vás neposlušnost vnučky zřejmě přišla draze.
Hana Čadová
Nikdy žádnému hrajícímu umělcovi nic nedávám.
Zuzana Pivcová
Ještě chci připsat, že jsem kdysi na Hlavním nádraží zažila staršího dost ošuntělého muže, který přišel v hale k piánu (to jsou ta, na která si může kdokoliv zahrát pro potěšení) a začal hrát. Jako klavírní virtuos. Všichni kolemjdoucí jsme ztichli a s úžasem poslouchali. Dohrál, zvedl se a mlčky odešel. Nežebral.
Zuzana Pivcová
Já hudebníkům narozdíl od mnohých jiných "jen tak žebrajících" občas příspěvek dám, protože hrají opravdu kvalitně. Nesnáším klečící mladé s nataženou rukou s čepicí, kteří skrývají tvář. A také nemám ráda využívání pejsků, to je citové vydírání. Naštěstí už zmizely Rumunky s malinkými dětmi, kterých tu bylo plno v 90. letech. Teď je běžné loudit "nějaké drobáky".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.