Tchánové jsou hodní, tchyně semetriky. Proč tomuto mýtu podléhá tolik lidí?
Ilustrační foto: ingimage.com

Tchánové jsou hodní, tchyně semetriky. Proč tomuto mýtu podléhá tolik lidí?

20. 5. 2021

Na téma protivných tchyní najdeme stovky vtipů, článků, kdekdo má s tímto tématem zkušenost. Tchánové tolik kritiky a pozornosti nevyvolávají. Mnohdy ale i oni dovedou pořádně zkomplikovat život. Zlá tchyně a hodný tchán je klišé.

Stěžovat si či nadávat na tchyně je běžné. Takže vzniká dojem, že za většinou neshod v mezigeneračních vztazích v rodinách stojí ženy. Snachy si stěžují na tchyně, tchyně na snachy, a tak to vypadá, že synové, zeťové a tchánové moudře mlčí a  každý případný problém řeší bodrým poplácáním po ramenou a společným posezením u pivka. Jenže tak to není.

Jednapadesátiletá Monika se nedávno rozvedla po dvacetiletém manželství. Když se jí někdo zeptá na důvod, tvrdí, že jím byl jednoznačně tchán.

„Když se s tchyní rozvedli, začal být divný. Tchyně se odstěhovala ke své sestře, on zůstal sám v domku. Postupně z něho vytvořil skládku. Na zahradě vršil odpad, nedbal o sebe, stal se z něho podivín. Když jsem mu chtěla uklidit, řval po mě, že se mám starat sama o sebe. Když jsem ho pozvala na oběd, řekl,že vařím hnusně. Manžel ho neustále omlouval, že to má těžké, ale v poslední době jsme se kvůli něj stále hádali. Pak přišel s tím, že se k němu máme přestěhovat. Manžel o tom začal uvažovat, líbilo se mu, že bychom prodali byt a bydleli v baráčku. Jenže mě ta představa děsila. Hádali jsme se kvůli tomu s mužem čím dál víc. Odmítal uznat, že soužití s tchánem nebude dělat dobrotu. Jeli jsme tam na víkend a tchán do mě pořád rýpal. Krajíc chleba byl příliš tenký, salám nakrájený příliš na hrubo, polévka moc slaná, maso málo slané. Co jsem udělala, kritizoval. Manžel mlčel, pak ho pořád omlouval,“ vypráví.

Když se její manžel rozhodl opravdu ke svému tátovi přestěhovat, odmítla a raději přistoupila k rozvodu, majetkovému vypořádání a pořídila si malou garsonku. „Sice jsem pro mnohé mrcha, která se odmítla starat o tchána nebo v lepším případě husa, která odmítla možnost žít v rodinném domku, ale já toho protivného chlapa prostě nesnášela a on nesnášel mě,“ uzavírá.

Podobnou zkušenost má čtyřicetiletý Libor, jehož tchán mu nikdy neodpustil, že si vzal jeho dceru. Libor pro něj totiž takzvaně nebyl dost dobrý. „Tchán je lékař, já obyčejný automechanik. Od začátku jsem byl pro něj nula a manželce vztah rozmlouval. Když žena otěhotněla, řekl, že jsem ji zbouchnul, abych se mohl přiženit do dobré rodiny. Žena mě přesvědčovala, že ho to přejde, ale nepřešlo. Na naši svatbě mě dost ponížil před všemi, protože znovu opakoval, že si mám vážit toho, že jsem se dostal do dobré rodiny. Řekl jsem, že já také pocházím z dobré rodiny, že nevím, co je na něm lepšího než na mém tátovi. Táta celý život poctivě pracoval, není o nic horší než pan doktor. Od té doby bylo zle a zle je pořád. Jsme s manželkou spolu téměř patnáct let, ale on neustále prudí. Nedávno řekl, že se určitě těším, až natáhne brka, protože se chystám obsadit jeho barák, když jsem se na vlastní nezmohl. Mlčím jen kvůli ženě, protože vím, že ji to trápí. Paradoxně s tchyní vycházím dobře. Ale i ona mlčí a nechá ho, aby mě ponižoval, protože všichni chceme, ať je v rodině klid, ať děcka necítí napětí,“ vysvětluje.

Mezigenerační vztahy v rodinách jsou velmi často složité a právě vztah k partnerům dospělých dětí je často největší oříšek. Otcové mají pocit, že zeťové nejsou pro jejich dcery dost dobří, někteří na ně žárlí a podobně. Někteří otcové zase dávají najevo snachám, že nejsou ideální hospodyňky, manželky, matky. Vlastně jde o stejně složité situace, jaké dovedou vyvolat tchyně, jen se tak nějak všeobecně vžilo mínění, že tchánové jsou mlčící moudří muži nebo bodří veselí chlapíci, se kterými není problém vyjít.

„Nejhorší je, když se v rodinách o problémech nemluví, když se bagatelizují. Je to jako když přivezete na zahradu  kontejner jedu, on z něj pomalinku uniká a zahrada vadne,“ říká psycholog Pavel Rataj s tím, že právě vztahy s rodiči našich partnerů jsou velmi křehká a  komplikovaná záležitost.

„Velmi často je příčinou problémů fakt, že rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a to přetrvává i v době, kdy jsou děti dospělé a mají partnera. Takže to s kritikou snach či zeťů nemusejí myslet špatně, jen moc takzvaně tlačí na pilu. Řešením je pokusit se do nich vcítit, snažit se pochopit, proč se tak chovají,“ říká psycholožka Katarína Bradáčová.

Častým problémem je i skutečnost, že muži, kteří se dostali do pozice tchánů, pocházejí z generace, která nepovažovala za běžné své pocity a vztahy rozebírat, svěřovat se, zabývat se sama sebou. Často jde o muže vychované rodiči tak, že jsou přesvědčeni, že muž má mlčet, nesvěřovat se s problémy a mít v rodině hlavní roli. Občas jim připadá, že dnešní mladí muži ztrácejí své takzvaně chlapské pozice, že je jejich manželky řídí a z toho vzniká občas averze ke snachám.

Tady je pohled dvaašedesátiletého Mirka, který se dostal do pozice tchána. „Syn přijde domů z práce, snacha mu strčí už ve dveřích do rukou děcko a řekne, aby si ho taky užil, že ona toho má za celý den dost. Pak jde cvičit nebo s kamarádkami na víno. Syn sice taky chodí dvakrát týdně večer sportovat, ale na druhou stranu je celé dny v práci a rodinu živí. Ale o všem rozhoduje ona. Ona řekne, že se jede k moři, tak jedou, i když pak ze syna vylezlo, že si na to vzal půjčku. No mě z toho málem šlak trefil. Snacha je náročná, pořád mu organizuje život, ale jakmile jsem jednou na toto téma něco řekl, bylo zle. Syn řekl, že jeho ženu nemám kritizovat. Ale vztahy už jsou narušené. Ona ví, že ji považuju za náročnou potvůrku, takže si ode mě drží odstup. Odcizujeme se a já se dostávám do pozice protivného dědka, za kterým není důvod jezdit,“ vypráví.

Být dobrou tchyní či tchánem je jedna z nejnáročnějších rolí, se kterými se člověk v životě potká. Někteří lidé mají štěstí, že jim okolnosti tu roli usnadnily, jiní se naopak dostanou do pozice, kdy se v té roli nedá vydržet. Ale rozhodně neplatí klišé, že ženy se s touto rolí vypořádávají hůře než muži. Být dobrých tchánem je taky zatraceně těžké, když má muž pocit, že nemá dobrou snachu či dobrého zetě.

 

rodina
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Margita Melegova
Deti ziji daleko a hlavne podle svych predstav, co si navari to at si sni a tak to ma byt, za ta leta slysim, ze o mne mluvi jako o mamce a ne o tchyni, to potesi.
Marie Faldynová
Předělávat dospělého člověka je záruka problémů. A pocit, že se mému dítěti v manželství něčeho nedostává je asi častěji problém maminek-tchyní, tatínkové-tcháni se možná rádi prosazují tam, kde nemají. Já měla milou tchyni, ale zemřela dřív, než se nám narodily děti. Sama se snažím neřešit to, co si děti mají řešit sami a jsem ráda, že spolu vycházejí.
Lenka Kočandrlová
Celkem k tomu tématu nemám co říct: mým dětem se do ničeho nepletu,ať si dělají,co chtějí,žijou si podle svého a nemusím je vidět ani slyšet klidně i delší dobu,stačí mi,že vím,že jsou zdraví a v pohodě a nic jim neschází. Čili jsem tchyně úplně ideální.
Antonín Nebuželský
Ženy řídí domácnost a jsou tedy starostlivější. A jak to znám, pořád něco řeší. Chlapi to tak neberou. Víc k tomu raději neřeknu :-)
Věra Halátová
Tchán s tchyní bydleli na středním Slovensku, od nás cca 300 km. Vídala jsem je 2x v roce. Ale jen po dobu 4 let. Pak tchyně zemřela. Tchán se přestěhoval k nám. Tchyně byla celý život v domácnosti, dělala svého manželovi pomyšlení. Totéž očekával ode mne. A také si přál, abych já dělala všechno jako babička. Pověsila jsem prádlo na šňůry, on šel a začal je převěšovat, protože "tak to babička nerobila". Bylo to hned po jeho nastěhování a já jsem si okamžitě sjednala pořádek. Dědovi se to nelíbilo, ale manžel stál při mně. Mým rodičům, hlavně matce se můj manžel nelíbil, rodiče mi jednou vytkli, že jsem se špatně vdala. Tak jsem je usměrnila. Je to můj manžel a já jsem si ho vybrala. Když ho nechtějí snášet a respektovat, nemůžeme se, bohužel, stýkat. Rodiče pochopili. Tchán u nás také zůstal bydlet, respektoval mne, jen občas jsem se dozvěděla od sousedů, že o mně řekl, že jsem moc sebevědomá. Ale mě si nikdy nedovolil nic říct. Nakonec, proč? Starala jsem se o něj, vařila mu, prala, žehlila, byl v teple a čistotě. Pak těžce onemocněl a starali jsme se s manželem o něj až do jeho smrti. Je potřeba si určit pravidla a dodržovat je. Jednou mlčíš, vždycky mlčíš, ale štve tě to. Tak to není můj případ.
Soňa Prachfeldová
Celý život jsme byli jedna velká rodina když jsem byla malá žili v domě obě babičky a děda když jsem se odstěhovala na vesnici po smrti otce se maminka přistěhovala k nám a dnes bydlí v domě synova rodina. Každý máme své, pokud potřebují, ráda pomohu jinak respektujeme navzájem svoje soukromí. Snacha už v mládí ztratila maminku, máme k sobě hezký vztah. Je důležité nevměšovat se do života druhých, pokud nejsme o to požádáni a žít vlastním životem, ne životem svých dětí.
Eva Kopecká
Věčné, vděčné téma. Život mě poučil, že každý má v rodině takové postavení, jaké si vydobude. je jasné, že když tcháni vidí obyčejnou a mírnou holku, která neprotestuje, maká a mlčí, která se konfliktům raději vyhne, která nemá zastání v jejich synovi ani původní rodině, tak ji utiskují, co to dá. zejména, když si myslí, že jsou honorace. Jenomže moje matka měla zrovna střední školu, jako tchýně a otec byl zrovna vyučený, jako tchán. Tak jakápak vyšší vrstva. Oni to ti rodiče vždycky myslí dobře. Copak o to. Časté návštěvy, časté telefonáty, časté zásahy do soukromí, do ryze našich věcí byly na denním pořádku. Vzdálenost 2 km v jednom městě nebyla překážkou. A telefonní linka měla vlastně pouze jedno stále se opakující číslo. Jelikož nebyl bývalý manžel schopen do očí jim říct, že jim za jejich péči sice děkujeme, ale aby nás nechali žít, raději volil podílet se na mé převýchově. Tedy - oni nám toho tolik dávají, myslí to s námi dobře, ty jsi nevděčná, ty to nemůžeš pochopit, protože tví rodiče se o nás nezajímají. Bylo jasné, že jednou to bouchne. Po rozvodu mě všichni tři udivili. Čekala jsem, že utvoří triumvirát, a to na věčné časy a nikdy jinak. Nebyli schopni žít pod jednou střechou. A tak si z pozice bývalé snachy i současné tuplované tchýně myslím, že na jednu stranu sice záleží na nátuře tchánů, ale stejně tak i na tom, kam je mladí v těch zásazích jsou ochotni pustit. Jednotní mladí. Ne jeden hot a druhý čehý. Jaká jsem tchýně, nevím. Starám se předně o svoje. Je mi úplně fuk, co si mladí koupili, kam šli, kdy se vrátili, co si řekli, kdy vstali a co vařili. Vidím tedy rozdíl v odvedené práci doma, jak u snachy, tak u dcery. Udělala a stihla jsem toho daleko víc. Na druhou stranu, holky nejsou žádné utiskované chudinky, jako jsem bývala já a oba kluci v domácnosti svůj podíl odvedou, což je s mým bývalým taky nesrovnatelné. Takže - jejich život, jejich věc. Pomůžu, když jsem ochotná a čas mi dovolí. Ale rozhodně není mým snem a cílem o nich všechno vědět, rozhodovat za ně, říkat jim, co by měli a mohli. Jim to, jak žijí, patrně vyhovuje. Důležité je, že všichni pracují a jsou tam s nimi spokojeni. Od začátku jsem se vyvarovala jakéhokoli srovnávání. Je přece úplně jedno, z jaké je kdo rodiny, kolik donesl do manželství, jestli je vyučen či vystudován, jaký nosí účes, zda s dítětem píše úkoly táta nebo máma, čím byli prarodiče. Důležité je, že nikdo není podřazen druhému a že spolu jednají na rovinu. Já to tak neměla. A přeju jim to.
Dana Divišová
Na téma společného soužití mladých a starých pod jednou střechou bych mohla napsat knihu. Kdybych byla hnidopich. Ale to nejsem. 35 let jsem prožila s manželovýni rodiči ve společném domě, dnes už po jejich smrti dalších 20 let s námi žije v domě rodina mého syna . V pohodě. Tolerance, tolerance, tolerance. Nic víc, nic míň. Nic mi není do jejich hospodaření, děti samozřejmě pohlídám, pokud si jedou na dovču sami. Provozní náklady napůl. Pořádek dělá přátele. Co si koupí, kam jedou, jak vychovávají děti, to je jejich věc. Vždycky si vzpomenu na sebe, když jsem byla mladá . Moje tchýně byla taky ta hodná matka svého syna.. a tak jsem poslouchala jedním uchem dovnitř a druhým ven..
Václav Soukup
Moje první setkání s rodiči manželky bylo fakt " hustý " ! Oba dva " dříči ", kteří žili jenom prací na domě se zahradou a do toho přijede " frajírek " z Prahy s tenisovou raketou v tašce ! Tchán by " hadr na podlahu ", tchýně se snažila velet, manželka nešťastná a já " řádil " se sousedem " pražákem " každé dopoledne na tenisovém kurtu.
Zdenka Soukupová
Před pár dny tu byl článek o pocitech štěstí. Tak já jsem to štěstí měla na tchýni i tchána, byli to moc hodní lidé a do ničeho nám nemluvili. A mám štěstí i na snachu a zetě (doufám, že oni to ve směru ke mně cítí taky tak). Občas mi sice uklouzne malá poznámka, ale do zásadních věcí jim nemluvím. A pár společných hezkých dovolených už jsme taky prožili. Těší mě to.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?