Tchánové jsou hodní, tchyně semetriky. Proč tomuto mýtu podléhá tolik lidí?

Paní Měchurová, píšete: „Hodný člověk nemůže být zlým zetěm, zlou snachou, zlým tchánem ani zlou tchýní.“ Myslím, že se hodně mýlíte, právě to nejhorší „ZLO“ ve skutečnosti páchají ty tak zvané „HODNÉ TCHYNĚ“. Tu zlou můžete i srazit ze chodů a budou vám uznány polehčující okolnosti z důvodu náhlé nepříčetnosti (nadsázka), ale co si počít s hodnou a starostlivou tchyní, která vám přijde v průběhu manželského milování za noc ze strachu o vaše zdraví, třikrát přivřít ventilačku, protože se prý ochladilo. Nebo znovu vydrhne nádobí po manželce, že to Jituš asi přehlédla a pak by celá rodina onemocněla pro ty bacily, které tam zůstaly. Nebo – to není vtip, ale kamarád řekl, že na skleněné dveře jim zaklepala hodná tchyně, že to nemají s milováním přehánět, protože je Věra ještě slabá po chřipce. :)

Já jsem své tchyni, manželově nevlastní matce, do oka nepadla. Naštěstí jsme nebydleli spolu ani moc blízko, takže až dnes oceňuji, že nám do života nemluvila. Snažila jsem se, ale marně. Až na smrtelné posteli, kdy ji držela za ruku naše dcera, jí to možná došlo. Pozdě. Nezlobím se na ni, kdoví, jakým životem prošla a s jakými zkušenostmi musela žít. Jejím odchodem se nám určitě oběma ulevilo.

Hodný člověk nemůže být zlým zetěm, zlou snachou, zlým tchánem ani zlou tchýní. Měli jsme v životě štěstí, je nás dvanáct a všichni se máme moc rádi. Jsem dvojnásobná tchýně a zeťové mě "nosí na rukou". Že by to bylo tím, že jim hlídám děti? Prostě jsme si padli do oka. Podnikáme společné výlety, jezdíme na společné dovolené. Je to moc prima !!

Já mám odpozorováno, že odchodem dítěte z rodiny do manželství si otec - tchán oddychne, že mu ubude starost a matka – tchyně zaplesá, že dostala nový „život“ (podle počítačových stříleček), a může konečně správně předvést jak má vypadat vzorová rodina a začíná se jí nejlépe u snachy – tu je potřeba změnit úplně od základu. :) (Chudák Ludánek)

Není nad to, bydlet aspoň sto kilometrů daleko.

Něco podobného jako v prvním příběhu jsem také zažila. Tchyně zemřela v padesáti a tchán se rozhodl, že když mu odešel terč jeho urážek, tak si najde nový... Bohužel jsme s ním bydleli asi rok ve společné domácnosti, ale jakmile se našel volný miniaturní byt, tak jsme prchli. Potom jsme pravidelně jeho bo**el chodili uklízet, prát, pracovat na zahradě. Myslím, že jsem toho měla už dost - dvě malé děti, chodila jsem do práce, manžel byl řidič, takže pořád někde na cestách. Potom se oženil švagr a nastalo další kolo cirkusu pro moji švagrovou. Ovšem do doby, kdy ji obvinil, že mu krade peníze, šperky po tchyni, dokonce i jídlo ze spíže... Nakonec v tom hnojišti dožil sám, už i jeho děti se mu vyhýbaly. Tchyně byla anděl!