Věční hledači štěstí jsou lidé, se kterými se těžko žije

Já bych v žádném případě hledače štěstí vůbec nezavrhoval. Možná už i to samotné hledání toho štěstí jim způsobuje štěstí a nakonec ho přece mohou najít. Vždyť kdo hledá, tak je úspěšnější, než ten, který nehledá. A tou cestou a hledáním může teprve přijít na to, že štěstí je v něčem jiném, než za čím původně šel. Kdo sedí „doma“ jako pecka, tak ten se nemůže divit, že štěstí nenajde a že nepřišel ani k tomu poznání, že se žene za tím, co vlastně štěstím není. A když to štěstí najde, tak také se mu může stát, že si později řekne, měl jsem raději zůstat doma, mohl jsem být dnes šťastnější. Co víme, třeba je to stejné jako se sportkou, kdo si nevsadí, vyhrát nemůže. Pak se také říká, že když se štěstí unaví, tak si sedne i na vola, tak se nebojte občas ze sebe i toho vola udělat a jít tomu štěstí naproti nekonvenčním způsobem. :) Já osobně si myslím, že ve skutečnosti toho člověk ke štěstí tolik nepotřebuje, ale neštěstí je v tom, kdy člověk nemá ani to málo.

Myslím,že k článku se hodí jedno přísloví z Japonska. ,,Štěstí rádo navštěvuje dům,ve kterém vládne dobrá vůle,,.

Podle hesla, "z odříkaného chleba největší krajíc", je pro mě štěstí to, že mohu věnovat pozornost tomu co chci a ne tomu co nechci. Když se mě někdo zeptá, "Jak se máš/máte", tak moje odpověď je: "Dík za optání, já už jsem se špatně měla :-)

Nesnáším slovo ŠTĚSTÍ, protože ona je to opravdu "muška jenom zlatá...", která existuje v jednom jediném okamžiku a v druhém se nenávratně ztratí. Myslím, že slovo spokojenost je daleko výstižnější. Je to nádherný pocit ze spolu sdílení dobrého i zlého s milým člověkem, vědomí spolehlivosti, plánování tisíce věcí, akcí, těšení se na cokoliv, překonávání překážek a radost z milionu drobných vítězství. Znám člověka, který slovem štěstí přímo hýří. Výsledkem je nulové vzdělání, rozbitý rodinný život, otřesné chování "šťastných dětiček", které tu osobu zraňuje. Tak to raději méně "štěstí" verbálně, ale skvělý manžel, děti, které vědí bez řečí, že láska je strach a zájem o blízké a vzájemná pomoc!

Dovolím si použít poslední větu paní Marie Ové, protože vyjadřuje to, co obroušená životem, vnímám i já. "Takže štěstí - to je stav mysli a duše, za který odpovídá každý sám" a dodávám, že na základě svých vlastních (nepřenosných) zkušeností. A protože zkušenosti máme různé, liší se i naše představy o štěstí. Jsem ráda, že jsem jiná, nemám potřebu být jako někdo a mít, co mají jiní.

Velmi hezky napsané,člověk se má těšit z každé maličkosti.Jít za svým cílem a žít život-ne přežívat a čekat až mu spadne štěstí do klína.

Podle mě je nejhorší, když člověk hledá štěstí u těch druhých - tam není. Jiný člověk (manžel, děti, kdokoliv), nemůže člověka udělat šťastným protože jsme zde každý sám za sebe. A lidé, kteří štěstí hledají v tom mít, vlastnit, většinou jsou velmi nešťastní. Takže štěstí - to je stav mysli a duše, za který odpovídá každý sám.

Štěstí je slovo velmi často používané a je to slůvko důležité v životě. Kdy nelze změnit něco, co se už stalo, tak se jde dál, je dobré stárnout vyrovnaně, přijmout od života i to dobré i to zlé a být velmi vděčný za všechno to dobré já to alespoň takhle mám, nevyčítám si co jsem mohla lépe udělat ,ale dělám to na co mám, co mě baví aco také musím udělat A co také ráda udělám pro sebe ,pro rodinu.

Pro mne je tím největším štěstím, že se teď každé ráno vzbudím, za což ve svém věku děkuji nebesům - že si pak mohu dát studenou sprchu, trochu zacvičit a většinou vyjít pěšky ven. A potkávat i v této době lidi, od kterých dostanu dobré slovo*. A já sama jim je také velmi ráda vracím*. Pro mne byla skutečně nejlepší celý život krásná a opojná rána kdy jsem šla do práce, stejně tak jako teď - kdy jdu zase beze spěchu za svými povinnostmi a při tom se kochám překrásnou přírodou, těším se na setkání s přátelskými a laskavými lidmi a to mi pak dává i sílu do prožití celého dalšího dne. Ovšem i já přiznávám jako paní Danka R. - že jsem to tak vždy neměla...

Štěstí, žít život naplno, seberealizovat se. To jsou fráze, které, když mi někdo řekne, tak nevím, co na to odpovědět. Mám stejný pocit, jako když kdysi lékařka chtěla, abych popsala synův kašel: Štěká jako pes nebo kokrhá jako kohout. Nějak na toto nemám fantazii. Takže američtí vědci zkoumali a stanovili matematickou rovnici toho, co je štěstí? Zajímavé. Já osobně si myslím, že to vysněné "štěstí" hledají osoby duševně nezralé, neustále nespokojené se sebou i svým okolím, ale neschopné pro to svoje "štěstí" cokoliv udělat, protože to jsou většinou ženy, které nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Jako ta paní v jednom tom příspěvku. Čeká, že její pocit štěstí nějak zajistí manžel.