Nemám žádné kamarádky. Proč to lidé nechápou a připadám jim divná?

Kamarádku mám spoustu let, začaly jsme spolu kamarádit v zaměstnání a kamarádkou je už dlouhých 35 let. Hodně spolu jezdíme na výlety, nebo chodíme na menší výšlapy.

Mám štěstí, že jsem se vrátila do místa, kde jsem od 5 let vyrůstala. Potřebuji k životu lidi, jako vzduch a vodu. Přátele mám spolužáky, spolupracovníky , sousedy. Mám se s kým pobavit. Kamarádky mám dvě z dětství a mládí, a novou po smrti manžela, se kterou procházíme covidem a pomáháme si. Mám jednoho kamaráda, kterému věřím a také jsme si oporou. Přátel na Íčku si velmi vážím.

Tak zřejmě jsem nějaká výjimka. Psychologové tvrdí, že nejlepší přátelství jsou ta z dětských let, tedy ta, která přetrvají. Víme o sobě všechno a co se neodpustí příteli novému, zcela jistě se odpustí tomu starému - letitému...ten si může leccos dovolit, protože nás dokonale zná - to jsem se dočetla nedávno a mohu to naprosto potvrdit. Něco na tom bude. Mám to velké štěstí, že mám přítelkyni z dětství, se kterou se známe už 56 let. A tři další k tomu, se kterými se stýkám i telefonuji už 46 let... Osudy nás třeba na čas rozdělily, každá jsme žily jinde, ale kupodivu po čase zase spojily. V práci jsem měla kolem sebe samé mladé lidi až do penze. Byli to lidé v podstatě ve věku mých dětí, takže o kamarádství nemohlo být řeči, ale přesto o sobě dodnes s některými víme a občas si zavoláme, nebo napíšeme. Je krásné nebourat stará přátelství, neboť jak pravil nějaký klasik: Přítel je ten, kdo o vás všechno ví a přesto vás má pořád rád..:-))

Dnešní doba vede k tomu, abychom nikoho nepotřebovali - ale není to škoda? Jsem člověk, který se bez druhých neobejde a jsem ráda, když si s někým rozumím. Ale znám i ty, které vztahy s druhými unavují.

Lepší žádná kamarádka, než někdo, kdo nás umí jen využít. Kdo nás za prvním rohem pomluví. Kdo nás nebere takové, jací jsme. Kdo nezištně nenabídne pomoc, když potřebujeme. Kamarádka je ta, která se nás nesnaží předělávat. Kdo s námi jedná na rovinu. Kdo nás chápe, i když s námi nesouhlasí. Kvalita člověka se neměří množstvím kamarádů. A je pravda, že čím jsme mladší, tím vztahy navazujeme snáze. Jakékoli vztahy.

Kamarádství je výborná věc, pokud oboustranně vychází. Podle mého je takové kámošství možné a stopro funguje,, pokud ti dotyční mají mnoho společného a i dlouho ,se znají. Obě strany ví o čem je řeč a v čem si mohou pomoci. J e to o dlouholetých vztazích, o vzájemné naprosté důvěře, pak to funguje. A nejlépe jen o dvou spřízněných duších. Vlastní zkušenost.

Jak já to vidím, když nějaká žena vyčuhuje", je potenciálním nebezpečím, třeba to vidím špatně, ale co tak vím, něco na tom je.

Na netové kamarádství nevěřím. Dvě zkušenosti stačily. A kamarádku mám jednu už 39 let.

Mými dvěma nejlepšími kamarády a to na celý život, jsou, moje tělo a moje práce. Když se jim věnuji, jsou věrní, nikdy nezradí, neutečou za lepším..., a jak chválu nemám ráda, lépe řečeno, neumím ji přijímat, tak tyhle dva kamarády chválím kudy chodím ♥

Mam uz 11 rok netovou kamaradku, navstivit nas nemuze ma alergii na kocky i radu jinych. Dlouho prestavovali dum, kdyz se uz zabydleli prisla corona a zase jsme nejeli na navstevu, prozatim nejsou ockovani a v lete bude mit u sebe vnucku, snad to vyjde na podzim. Nemam pocit ze bych nejakou dalsi potrebovala, mam dost velkou rodinu a kdyz si se vsemi povykladam tak mam odmluvene na dalsi tyden.