Nemám žádné kamarádky. Proč to lidé nechápou a připadám jim divná?
FOTO: Ingimage

Nemám žádné kamarádky. Proč to lidé nechápou a připadám jim divná?

17. 5. 2021

Jsou ženy, které mají spoustu kamarádek. Některé mají jen jednu přítelkyni, které se říká ‚ta nejlepší‘. Některé si však za celý život žádnou kamarádku nenašly. Když na toto téma začnou mluvit, jejich okolí říká: ‚to je divné, člověk přece přátele musí mít.´

Musí nebo nemusí? Některé ženy si život bez toho, aby s někým chodily na kávu, klábosily, svěřovaly se, nedovedou představit. Naopak je ale mnoho těch, které jsou naopak raději samy a představa, že by je někdo ze samoty vyrušoval, je děsí.

„Když jsem se nedávno ocitla v nemocnici po malé autonehodě, sestra se mě ptala, koho má kontaktovat, kdo mi přinese toaletní potřeby a tak. Řekla jsem, že žiju sama a děti nemám. Tak se zeptala na kamarádky. Když jsem řekla, že nemám kamarádky, vypadala šokovaně. ‚Určitě máte nějakou kamarádku, která za vámi ráda přijde,‘ řekla. Vysvětlila jsem jí, že nemám, ale bylo jasné, že to nechápe,“ vypráví dvaašedesátiletá Irena, učitelka. Celý život pracuje v převážně ženském kolektivu, nikdy se nevdala, i když měla pár vážných známostí. „Nyní není divné, když žena žije sama, ale je divné, když řekne, že nemá kamarádky. Je trendem žít single, ale zároveň se obklopovat přáteli, žít aktivně, sdílet své pocity, názory. Já to nedělám, takže jsem divná,“ říká.

Podobně jako ona o sobě mluví Jitka, další dáma ve věku kolem šedesátky. Pochází z Ostravy, pracuje v médiích. „Kolegové nechápou, že každý rok jezdím sama na dovolenou. Neustále mě chtějí s někým seznamovat, dohazují mi osamělé ženy, které by prý rády jely se mnou.  Syn mi také říká, že bych měla mít kamarádku. Nemám. Nepotkala jsem ženu, se kterou bych si rozuměla tak, že bych s ní chtěla trávit dva týdny u moře. Jednou jsem jela se sousedkou, byla to hrůza, lezla mi na nervy. Nikdy jsem neměla kamarádky, ani ve škole jsem neměla žádnou nejlepší. Spíše jsem se bavila s klukama a ty holčičí řeči mě nebavily,“ vypráví.

Některé ženy ve vyšším věku říkají, že pociťují, že jim dobrá kamarádka chybí. Protože taková výborná celoživotní přítelkyně mnohdy dokáže nejen naslouchat v těžkých chvílích, ale také pomoct, být po ruce, když se člověk dostal do nesnází. „Přece ale nebudu trávit čas s takzvanými kamarádkami jen proto, aby mi mohly přinést nákup, když si zlomím nohu. To si můžu zavolat pečovatelskou službu, ne? Ženy, které znám, mi připadají spíše jako drbny a takzvaně kamarádí mezi sebou jen aby se porovnávaly,“ říká Jitka.

Když se na toto téma začne mluvit, jde o velmi třaskavou směs, protože ženy, které si život bez kamarádek nedovedou představit, nechápou ty, které si za celý život takovou spřízněnou duši nenašly. A naopak. Ty, které kamarádky nemají, nechápou ty, které znají kouzlo svěřování se, nekonečných debat, nezištné pomoci. Tyto dvě skupiny si zpravidla nedůvěřují, nedovedou se vzájemně pochopit.

„Být spojen s jinými lidmi je základní lidská potřeba stejně jako pocit pohody nebo pud přežít. Kdo žije osaměle, škodí sám sobě. Ovšem lidé mají samozřejmě rozdílnou potřebu sociálních kontaktů. Zatímco někdo potřebuje být neustále s lidmi, někdo se opravdu cítí spokojeněji o samotě,“ uvedla psycholožka Julianne Holt Lunstadová, autorka výzkumu, nakolik má samota vliv na psychiku člověk ve vyšším věku. Podobně jako řada dalších psychologů je přesvědčena, že ve stáří by člověk nějaké blízké přátele mít měl.

Ovšem pozor, mnozí psychologové tvrdí, že kamarádství vznikají v dětství, v mladém věku a kdo to takzvaně nestihne, má velmi nízké předpoklady, že se mu v jeho životě objeví někdo, kdo se pak dá nazvat nejlepším kamarádem, nejlepší kamarádkou. Když člověk začne pracovat, založí rodinu, setkává se nadále se spoustou nových lidí. Poznává rodiče dětí, které jsou kamarády jeho dětí, mnoho nových lidí v práci, nové sousedy. Ale jen málokdy si mezi nimi najde někoho opravdu blízkého. Zpravidla velká kamarádství vznikají v mnohem nižším věku a nezřídka se stává, že právě ze spolužaček se stávají nejlepší kamarádky na celý život.

Zajímavý poznatek na toto téma publikovala americká spisovatelka Marla Paulová. Podle ní si lidé nejsou schopni ve vyšším věku najít nové velké kamarády či kamarádky, protože už mají mnohem vyšší laťku. „Když jsme byli mladí, šli jsme na pivo s téměř kýmkoli. Ale s přibývajícími lety dovedeme vycítit, kdo je manipulátor, hysterik, egomaniak a už pro ně v našich životech není místo.  Jsme nároční. Žena se seznámí se ženou, dohodnou se, že si někam vyrazí, jedna přijde o něco později a druhá už je naštvaná a říká si: to si myslí, že na ni budu čekat? Ale kamarádce, kterou máme opravdu rádi a provází nás celým životem, to odpustíme, nepřemýšlíme nad tím,“ říká.

Ženy, které si nenašly takzvaně nejlepší kamarádky v mládí, musejí počítat s tím, že šance, že takové najdou ve vyšším věku, je malá. Jistě, mohou se potkat se spoustou zajímavých lidí, ale takové to obrovské kamarádství na život a na smrt, o jakých se píše v románech, se zpravidla konat nebude. A mnoho žen, které kamarádky nemají, to vědí. Přesněji řečeno, moc si tímto tématem nezatěžují hlavy. Nezajímá je. Kamarádky jim totiž nescházejí. To jen ženy, které naopak kamarádky k životu nutně potřebují, si myslí, že ty samotářky musí být zákonitě nešťastné, osamělé, divné.

Zkrátka, jde o téma, ve kterém se tyto dva odlišné druhy nikdy nepotkají, neporozumějí si. Společenské ženy budou vždy o těch samotářských říkat, že jsou divné a budou si myslet: ‚Jak někdo může žít, aniž by měl nejlepší kamarádku?‘

Ty samotářské ženy si budou o společenských říkat, že jsou divné a budou si myslet: ‚Jak to, že je to nerozčiluje, že se pořád s někým druží?‘

přátelství psychika
Hodnocení:
(4.8 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Kamarádku mám spoustu let, začaly jsme spolu kamarádit v zaměstnání a kamarádkou je už dlouhých 35 let. Hodně spolu jezdíme na výlety, nebo chodíme na menší výšlapy.
Hana Rypáčková
Mám štěstí, že jsem se vrátila do místa, kde jsem od 5 let vyrůstala. Potřebuji k životu lidi, jako vzduch a vodu. Přátele mám spolužáky, spolupracovníky , sousedy. Mám se s kým pobavit. Kamarádky mám dvě z dětství a mládí, a novou po smrti manžela, se kterou procházíme covidem a pomáháme si. Mám jednoho kamaráda, kterému věřím a také jsme si oporou. Přátel na Íčku si velmi vážím.
Jana Hošková
Tak zřejmě jsem nějaká výjimka. Psychologové tvrdí, že nejlepší přátelství jsou ta z dětských let, tedy ta, která přetrvají. Víme o sobě všechno a co se neodpustí příteli novému, zcela jistě se odpustí tomu starému - letitému...ten si může leccos dovolit, protože nás dokonale zná - to jsem se dočetla nedávno a mohu to naprosto potvrdit. Něco na tom bude. Mám to velké štěstí, že mám přítelkyni z dětství, se kterou se známe už 56 let. A tři další k tomu, se kterými se stýkám i telefonuji už 46 let... Osudy nás třeba na čas rozdělily, každá jsme žily jinde, ale kupodivu po čase zase spojily. V práci jsem měla kolem sebe samé mladé lidi až do penze. Byli to lidé v podstatě ve věku mých dětí, takže o kamarádství nemohlo být řeči, ale přesto o sobě dodnes s některými víme a občas si zavoláme, nebo napíšeme. Je krásné nebourat stará přátelství, neboť jak pravil nějaký klasik: Přítel je ten, kdo o vás všechno ví a přesto vás má pořád rád..:-))
Marie Faldynová
Dnešní doba vede k tomu, abychom nikoho nepotřebovali - ale není to škoda? Jsem člověk, který se bez druhých neobejde a jsem ráda, když si s někým rozumím. Ale znám i ty, které vztahy s druhými unavují.
Eva Kopecká
Lepší žádná kamarádka, než někdo, kdo nás umí jen využít. Kdo nás za prvním rohem pomluví. Kdo nás nebere takové, jací jsme. Kdo nezištně nenabídne pomoc, když potřebujeme. Kamarádka je ta, která se nás nesnaží předělávat. Kdo s námi jedná na rovinu. Kdo nás chápe, i když s námi nesouhlasí. Kvalita člověka se neměří množstvím kamarádů. A je pravda, že čím jsme mladší, tím vztahy navazujeme snáze. Jakékoli vztahy.
Soňa Prachfeldová
Kamarádství je výborná věc, pokud oboustranně vychází. Podle mého je takové kámošství možné a stopro funguje,, pokud ti dotyční mají mnoho společného a i dlouho ,se znají. Obě strany ví o čem je řeč a v čem si mohou pomoci. J e to o dlouholetých vztazích, o vzájemné naprosté důvěře, pak to funguje. A nejlépe jen o dvou spřízněných duších. Vlastní zkušenost.
Antonín Nebuželský
Jak já to vidím, když nějaká žena vyčuhuje", je potenciálním nebezpečím, třeba to vidím špatně, ale co tak vím, něco na tom je.
Marcela Kapounová
Na netové kamarádství nevěřím. Dvě zkušenosti stačily. A kamarádku mám jednu už 39 let.
Jitka Caklová
Mými dvěma nejlepšími kamarády a to na celý život, jsou, moje tělo a moje práce. Když se jim věnuji, jsou věrní, nikdy nezradí, neutečou za lepším..., a jak chválu nemám ráda, lépe řečeno, neumím ji přijímat, tak tyhle dva kamarády chválím kudy chodím ♥
Margita Melegova
Mam uz 11 rok netovou kamaradku, navstivit nas nemuze ma alergii na kocky i radu jinych. Dlouho prestavovali dum, kdyz se uz zabydleli prisla corona a zase jsme nejeli na navstevu, prozatim nejsou ockovani a v lete bude mit u sebe vnucku, snad to vyjde na podzim. Nemam pocit ze bych nejakou dalsi potrebovala, mam dost velkou rodinu a kdyz si se vsemi povykladam tak mam odmluvene na dalsi tyden.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.