Neklidný nebo klidný dědek?

Čtivý příspěvek ve mně kupodivu nevzbudil představy jakýchkoli mužů venkovních kutilů, ale naopak zahrad, které jsou zasunuté kdesi hluboko v paměti. Zahrad, kde měly prostor stromy, keře, květiny, ovoce a zelenina. Rostly ve vzájemné symbióze, nepřekážely si, byl na ně milý pohled ze všech stran. Byly to prázdninové zahrady rodin mých kamarádů, mých již nežijících příbuzných a známých. Takovým zahradám říkám divoké. Sem tam záhon mezi vzrostlými ovocnými stromy, kvetoucími keři Mám pocit, že dnešní zahrady tolik nevoní, nejsou tak malebné. Ani ta moje, která byla zpočátku kombinací drsné planiny a džungle. Vzpomínám na obrovské rododendrony ve staré dnes již neexistující zahrádkářské kolonii, kde jsem prvně slyšela Waldovo Ráno. Na velikou zahradu a noci v prázdninovém stanu. Na divoce rostoucí maliny v rohu zahrady starého dědy. Na úžasnou paní sousedku na chalupě. Na obrovskou třešeň, pod kterou bylo příjemné posezení. Na starý ořešák, po kterém jsme jako děti lehký. Na chutnou Renetu, která ustoupila stavbě garáže. Kam se to všechno podělo....kdysi to byla taková samozřejmost. Bylo tu, není tu.

Hodně jsem se pobavila. U nás je to opačně, my máme neklidnou babku. Dědek má životní moto: Prece jsem neodesel do důchodu abych někam spěchal.

"Opravdu se snažím brát vše s nadhledem, jinak to ani nejde." Paní Vladislavo, tak to jsme dvě, já také :-) nejenže se snažím, život už mě naučil. Jak jsem níže napsala, tak v moji situaci by se takový "neklidný dědek" šiknul :-) :-)

Stav v neděli ráno: zraněný se zotavuje, koloběžka je opravená a funguje. Opravdu se snažím brát vše s nadhledem, jinak to ani nejde.

Vlaďko, prima , ještě v posteli , v nedělním ránu jsem se smála. A co kolobrnda, je k potřebě ? Hezký den :-)

Milá paní Vlaďko, díky moc za úsměvný článek* Hned po ránu jsem se moc hezky pobavila...

I náš soused je neklidný dědek, navíc musí k jakékoli své činnosti mít naplno puštěné rádio...A ten tvůj kliďas, ten se asi po cestě na koloběžce někde kochal ne? :-) Moc hezky napsané.

Čtivě napsaný článek ze života, ale neodpustím si poznámku. Jinak to vidí člověk z okna paneláku a jinak majitel reality. Jako mladá jsem sekala kosou a když jsem po létech, pro klid v sousedství, zahradu posekala kosou, tak nikomu nepřeji, co tomu řekla moje záda. Občas bych takového "neklidného" dědka brala :-)

Pěkný fejeton. Každý jsme nějaký. A ženy si většinou nějaký protiargument na nás najdou. Měli jsme kdysi velkou zahradu, kde jsem pracoval a zveleboval. Trávník nejdřív kosou, později ruční sekačkou. Sousedé se na mne chodili dívat. A zahradu si fotografovali. Vydržte, v každém muž dřímá něco neukojeného. Někdy se to holt nepovede.

Opravdu jsem se zasmála. Ten Tvůj je asi někdy dáreček. Ale Ty to podle různých článků bereš sportovně. Díky.