Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-5

Moc ráda si přečtu Tvoje sdílení cestovatelských zážitků. Díky, dobře se to čte, i když jsem tam nebyla i díky fotkám jsem malilinko v obraze.

Vzpomněl jsem si ještě na návštěvu J.B. Tita v srpnu 1968 v Praze. V jeho maršálské uniformě mu to velmi slušelo a lidé ho vítale srdečně, jako snad žádného jiného předtím. Každý člen naší delegace od něho dostal televizor, 32 lahví vybraného tvrdého alkoholu a nezapomněl podarovat ani řidiče a pomocný personál. Bohužel, brzy po něm přijela jiná a " větší návštěva ", která se tu zdržela nezvykle dlouho.

Pane Soukupe a děvčata, děkuji za vaše komentáře. jak píše pan Soukup, Tito byl pro celou bývalou Jugoslávii sjednocující činitel. Uznávali ho všichni. Pokaždé, když jsem se šel s našimi pasy přihlašovat u domácích, probírali jsme u rakije vše možné. Ale Tita úplně všude.

Krásná zastávka na vaší cestě. Ráda jsem si o ní přečetla.

Když jste neměli světlo, nešlo zajít za domácím na ten piknik... Zajímavé vyprávění Jendo..

Jendo, díky za zajímavé pokračování.

Když jsem byla v roce 1978 na letní stáži němčinářů v NDR. tak tam byli i kolegové z tehdejší Jugoslávie. Až na Slovinku, která se ostatních trochu sebevědomě stranila, jsme nevěděli, odkud kdo je. A leckdo z nich nosil na oblečení připnutý obrázek Tita. Pozdější válka mě zase tolik nepřekvapila, protože díky archivním dokumentům, s kterými jsem se setkala, vím, jaká byla situace za 2. světové války. Děkuji za další pěkné cestování.

Je to už hodně dávno, co jsem viděl jugoslávský velkofilm / koprodukce s USA a Itálií / " Bitva na Neretvě ", z roku 1969. Hráli v něm tehdejší hvězdy všech tří zemí a pojednával o statečné operaci " Jugoslávské partyzánské armády " s Němci. Je zajímavé, že maršála Tita uznávali téměř všichni obyvatelé tehdejšího státu, bez ohledu na jejich národnost. Brzy po jeho smrti šlo všechno " do kopru "