Z Vesmíru přicházejí znamení
FOTO: Pixabay

Z Vesmíru přicházejí znamení

7. 5. 2021

Jsou věci mezi nebem a zemí, pro mě jsou to znamení, která mě dovedou k něčemu, o co vůbec neusiluji, a naopak věci, o které usiluji sebevíc, se prostě bez požehnání Vesmíru nedostaví.

Ne vždy jsem žila v přesvědčení, že se můj život ubírá tím správným směrem. Ale přišly i chvíle, kdy se můj pocit nakrátko změnil, a těmto chvilkám si sama pro sebe s úsměvem říkám, že jsou to drobné mince, které si ukládám na vysoký úrok.

Psal se rok 1992. Jako drobná živnostnice, z množství práce až nad hlavu a z ní vyplývající nutnosti potřebného oddychu, jsem přijala rozhlasovou nabídku vysokých škol Praha a strávila s patnáctiletým synem týden na Vltavě, z Vyššího Brodu do Boršova. V předvečer prvního vyplutí mě, coby naprostého laika, instruktor poučil, jak se drží pádlo :-) a jak se s ním nakládá, aby kánoe plula tam, kam potřebuji. Popravdě musím napsat, že to byl velice záživný týden s poznáním do té doby nepoznaného.

Abych si trochu poléčila rozbolavělou dušičku z toho, co následovalo po návratu domů, jsem si řekla, že železo se musí kout, dokud je žhavé, a tak moje zážitky z vydařené dovolené mě velice záhy dovedly ke dveřím vodáckého oddílu. A přišla další nabídka, v podobě zájezdu do Slovinských Alp na rafty na řeku Soču.

Ve velice krátkém čase na rozmyšlenou, když jsem v nedalekém parku zvažovala všechna pro a proti, si vítr lehce pohrával s listem vytrženým z jakéhosi časopisu. Upoutal moji pozornost a věřte, nevěřte, byly na něm horoskopy na inkriminovaný týden, kdy se měl zájezd uskutečnit. Text pro moje znamení Panny si už nepamatuji doslovně, ale stálo tam, že v tomto týdnu poznám celou řadu zajímavých lidí. A tak horoskop - nehoroskop, bylo rozhodnuto. Netušíc, co tento „zájezd“ bude obnášet a co mě čeká, jsem nabídku přijala. Dalo by se říci, že to byla v devatenáct let trvajícím manželství taková moje první revolta.

Při odjezdu mi bylo divné, proč nás jede autobusem jen deset, ale v Českých Budějovicích už byl autobus zaplněn do posledního místa. Cestou zabraná do myšlenek, co se asi děje doma, jsem vůbec nesledovala, co se momentálně dělo kolem mě. Z letargie mě ráno probral hlas, údajně vedoucího zájezdu: „Tak tady zastavíme, zkusíme a uvidíme …….“  Všichni vystoupili z autobusu, chlapi snášeli rafty dolů k řece a jak vidno, každý přesně věděl, čeho se chopit. Jen já stála stranou, koukala jak z jara, až se na mě jeden obrátil s dotazem:

„A ty jako co, ty tady seš do počtu, že tu jen tak stojíš?“

Uvědomila jsem si, že je to skutečně vedoucí výpravy, a zatímco děj na břehu živě pokračoval, jsem jen nesměle špitla, že se jedu jen podívat. Dodnes vidím to gesto, rezignované mávnutí rukou nad ztraceným případem :-)  

Netrvalo však dlouho a přišel za mnou se slovy:

„Heleď, jsou tady čtyři kluci ze Žamberku, jedou na body, do družstva jim chybí dva členové, tak jestli chceš, můžeš se s nimi prozatím alespoň svézt. První úsek je takový langsam, druhý je o něco ostřejší a ten třetí je ten, co se pojede závod. Když se na ten třetí nebudeš cítit, kluci ti zastaví, vydrápeš se po strmém břehu nahoru k silnici a tam počkáš na autobus, který na nás čeká v cíli.“ Naivně jsem se zeptala: „Tady se pojede nějaký závod?“ a odpověď zněla: „Madam, tady jsi na Mistrovství Evropy!“. A tak jsem se svezla. Při představě, jak se budu sama po strmé stráni drápat nahoru, jsem raději zvolila cestu po vodě, ať bude jakákoliv.

Večer u seznamovacího táboráku, zřejmě díky mé dobré fyzické kondici, určitě to nebylo hezkou tvářičkou nebo mým dosavadním projevem, přišla, pro mě překvapující, další lákavá nabídka, která se v danou chvíli nedala odmítnout. A tak se stalo, že pod pseudonymem, jméno už si nepamatuji, ale byla jsem to já, kdo jel Mistrovství Evropy na raftech. Kluci ze Žamberku byli opravdu dobří, neboť, tuším z jednadvaceti družstev, jsme v pátečním závodě skončili na šestém místě a v sobotním finále na sedmém. Pár „fufniků“, coby můj podíl za umístění, mi stačilo na zaplacení kempu, a já se živá a zdravá vrátila domů.

Až po návratu, když jsem viděla v televizi záběry, jsem si uvědomila, že jsem vlastně v danou chvíli měla víc štěstí než rozumu, ale stálo to za to! Byla jsem šťastná, že mě Vesmír navedl tím správným směrem a mám další minci k uložení na vysoký úrok. ♥

Co mě zatím v životě nezabilo, to mě určitě posílilo.

   

aktivní senioři Můj příběh psychika
Hodnocení:
(4.6 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Odvážnému štěstí přeje a zdá se, že Tobě přálo něolikanásobně. Já bych do toho nešla. Četla jsem také pomalu na jeden nádech.
Alena Vávrová
No Jíťo, ty se nezdáš! Jako bývalá kajakářka na stojaté vodě (Mácháči), palcuji!
Daniela Řeřichová
Přečetla jsem jedním dechem a smekám. Já bych asi zbaběle couvla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.