Ilustrace: Tomáš Polák pro portál i60

Za toho sklerotika se mi omluvíš, cucáku

2. 5. 2021

„Ty jsi normáně sklerotickej dědek,“ řekl mi dneska kámoš Karel, když jsem na něco zapomněl, už si nevzpomínám na co.
Dotklo se mě to: „Co to meleš, já mám náhodou skvělýho pamatováka. Klidně mě vyzkoušej!“

Fejetony Tomáše Poláka

Autor: Tomáš Polák

Hodnocení:

(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 2.5.2021 14:41

Super, pobavila jsem se...co si nepamatuju, to se prostě nestalo a co si nenapíšu, to nevim...proto si všude sebou nosím notýsek, neboť geniální myšlenka mě někdy nečekaně rychle napadne, ale ještě rychleji opustí.

Dana Puchalská 2.5.2021 13:47

Ovšem , nesmí se stát to, že zůstane blbeček doma na stole, stejně jako brýle na čtení,to je pak nářez.

Věra Halátová 2.5.2021 12:58

A neříkej mi dědku, já ti taky neříkám cucáku! Taky mi to připomnělo vyprávění o jednom herci, který, prý, kdysi někomu řekl: Jsem u starej, pamatuju ledacos, budu psát paměti. Koupil si papíry, tužky, sedl k psacímu stolu a za chvíli zvolal: Hergot, vždyť já si nic napamatuju!

Jana Kollinová 2.5.2021 12:42

Líbí se mi Tomášovy fejetony i jeho ilustrace, které jsou tak nějak rozverné, laškují s fantazií budoucího čtenáře a ve finále , po přečtení příspěvku, splní jeho očekávání.

Danka Rotyková 2.5.2021 12:31

Hezké, milé a přitom tak pravdivé.

Dana Puchalská 2.5.2021 11:55

Děkuju za článek, který mně pobavil a rozesmál.

Růžena Kuželková 2.5.2021 11:39

Já bych dala za 1,i když mě "skleroza" také občas navštíví nó neberte jí,někdy člověk je rád,že se objeví,co říkáte? :-))

Hana Šimková 2.5.2021 10:05

Krásně a z vtipem napsáno a je to velmi pravdivé.

Zpět na homepage Zpět na článek

FEJETON: Nejsme nemocní, jen postižení

Baví mě sledovat, jak se do některých mých důchodcovských kámošů a kámošek obtiskla jejich bývalá profese. Rád pozoruju, jak jim v běžném každodenním myšlení i jednání vybublávají na povrch reakce a návyky, které se tam uložily za všechny ty roky jejich pracovního procesu.

Tomáš Polák

FEJETON: Jak jsme věděli prd

Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou předmětů – jak z logického myšlení, tak z tvůrčí představivosti. Odborná komise mě rozcupovala na kousky, srazila mé sebevědomí na kolena, zřetelně mi dala najevo, že můj inteligenční kvocient se pohybuje někde v úrovni kynutého těsta.

Tomáš Polák

FEJETON: Hlavně už žádné kecičky!

Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela právoplatnými členy lidské společnosti. Dokonce členy významnými. Vezměte si třeba to, jakou celebritou je pro nás Čechy dobrý voják Švejk. Každý ho zná, máme ho v povědomí, je to prostě náš velký spoluobčan.

Tomáš Polák

FEJETON: Vyžeňte lidi!

Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká jen dopravit prapotomky na parkoviště, kde si je převezmou právoplatní rodičové. Uff, byla to šichta, pět hodin dotazů, sledování toho, kam zase strkají ručičky, řešení žízničky a hladíčku, vyhledávání míst pro čurání…

Tomáš Polák

FEJETON: O poskakující Mravěnce

Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle sídlí mohutný duch vlastenectví a nehynoucí lásky k českým kulturním hodnotám. Je to zřejmě genetického původu, už její dědeček se přátelil s T. G. Masarykem, otec hrál na housle v cimbálovce a máma učila české dějiny na vysoké škole.

Tomáš Polák