Vzpomínka na Skotsko (7. část - bitevní pole, architektonické skvosty i zázrak techniky)

Moc zajímavé a pro mne něco zcela nového.

Moc vám všem děkuji za vlídné hodnocení mého cestopisného snažení. Ke Skotům v kiltech - několik jsem jich sice vyfotila, ale jelikož jsem jedinec ostýchající se fotit osoby, vznikly fotky nevalné kvality, takže jsem žádnou k článku nepřipojila. Děkuji též za cimrmanologický příspěvek :-). Pane Farský, jsem ráda, že se vám fotky budou hodit do vaší sbírky.

Moc krásný článek, rád jsem se pokochal obrázky i vyprávěním. Snad ho tolik neznevážím: Nevím, kolik je vás tady cimrmanologů, ale každému průměrnému znalci díla Járy da Cimrmana musí být jasno, když se podívá na ty sochy koní, že Skotové stáli asi před stejným problémem, jako příznivci J. Cimrmana, kteří chtějí zbudovat sochu největšího českého génia, totiž před nedostatkem financí. Přátelé Cimrmana se chtěli spojit s časopisem „Kůň – přítel člověka“, kteří měli stejné finanční problémy a chtěli vytvořit Cimrmana na koni, ale do cesty se jim na Malostranském náměstí postavilo trolejové vedení a tak zvažovali udělat sochu Cimrmana brodícího se na koni, ta by byla nižší a i levnější. Vím jen to, že nějakou středu mají začít o té soše jednat na magistrátu. Jak vidím na obrázku, tak Skotové nás tedy předběhli a nebývale se rozmáchli a udělali rovnou sochy dvěma koním, ale jak asi stoupaly náklady, tak je nakonec museli pojednat umělecky jen jako busty. Inu Skotové. Zde si poslechněte něco o té Cimrmanově soše: https://www.youtube.com/watch?v=IC3sE-My9do

Jako vždy úžasné vyprávění o zajímavých místech. Moc dékuji.

Ty busty koní jsou impozantní a krásné.

Úžasný zážitek, moc děkuji. Jsem sběratelem literatury u výtvarném umění, řadu obrázků si uložím ...

Moc hezké putování, Martino, ke kterému jsem se ráda tímto způsobem připojila. Pro pousmání zavzpomínám na jeden zážitek z doby 70. let, kdy jsem učila na jazykové škole v Č. Bud. Jednou jsem odcházela na oběd a na schodech jsem potkala muže v sukni. Vůbec by mě nenapadlo, že by k nám mohl dojít Skot, tak jsem si říkala, že je asi nějaký nenormální. pak mě teprve poučila kolegyně angličtinářka. Dalšího Skota jsem viděla o nějaký rok později v tehdy ještě východním Berlíně v obchodním domě na Alexu. To byla pro mě ještě větší rarita, protože u něj byl ten kilt součástí uniformy. Berlín byl v té době ještě pod správou válečných vítězných mocností.