Ráno jsem se probudila a zjistila, že venku svítí slunce. Je to krásný pocit, protože v poslední době na nás slunce docela kašlalo. Vlilo mi to do žil nějaký elixír a mě se zmocnil pocit, že bych docela ráda někam zasadila něco, co by vyrostlo a dělalo mi radost. Muškáty předčasně vystrčené na parapet mi zmrzly, ale už mám koupené nové.
To je sice fajn, ale mám touhu zasadit něco, co by bylo užitečné. No, brambory mi loni nevyšly, a tak mě napadl hrášek..Ze země ale, dle vyhlášky, chudák vyrůst nemůže, už ale jenom i proto, protože v tom nevábném koutku před domem by ani žádnou zem nenašel.
Napadlo mě dát ho do tašky. co jsme dostali na třídění odpadu. Nasypala jsem tedy do této plátěné tašky hlínu a zasadila hrášek. Jestli se mu povede vyrůst, budu mít velikou radost.
Bohužel už zahrádku nemám, ale stejně už bych ji nezvládla udržovat. Ale člověku někdy stačí málo.
K jaru přece patří něco rašícího, a tak mi držte palce, aby to vyrašilo.