Všechna fota: autor

Jarní květena Bílých strání

19. 4. 2021

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 19.4.2021 11:55

Moc hezká krajina i květena, děkuji, byla to pro mě "pastva pro oči".

Alena Tollarová 19.4.2021 09:24

Honzo, když jsem viděla název článku, už jsem skoro zaklekávala do startovního bloku. Raději ale ještě pár týdnů počkám, až se příroda probudí o trochu víc. Pravda je, že na horskou kozu jsem si na Bílé stráni hrála několikrát a kvůli střevíčníku pantoflíčku jsem jela 3x, než rozkvetl. Květy z Bílé stráně krmím foto dne. Bílá stráň je kouzelná, terén však poněkud náročnější. Přeji vám s Věrkou hezké vycházky. Když jsem se zamyslela, zjistila jsem, že o Bílé stráni jako takové jsem nikdy nepsala, ale mihla se ve dvou mých článcích, hodně starém Jarním fotopříběhu Českého středohoří (https://www.i60.cz/clanek/detail/11919/jarni-fotopribeh-kviti-ceskeho-stredohori), to jsem střevíčník viděla vůbec poprvé. A pak v putování z Lysé hory do Litoměřic (https://www.i60.cz/clanek/detail/23221/pojedte-na-vylet-na-holy-vrch-hradiste-a-bilou-stran).

Martina Růžičková 19.4.2021 08:39

Děkuji za seznámení s kouzelným kouskem přírody. Přeji vám vydařený výlet za letošními květy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá