Jak je možné si zjednodušit darování květin

Julie,to je nádherná přehlídka květin . První kytku jsem dostala od mého spolužáka někdy v deváté třídě. Byly to sněženky. Dala jsem si je doma na stůl a byla jsem šťastná asi jako každá holka v mém věku. Můj manžel mi kupuje květiny často nejen k výročí, svátku nebo narozeninám.

Lovim v paměti, kdy jsem prvně dostala kytičku od kluka, snad v tanečních. Kdo by je neměl rád, dostávám dodnes v kruhu rodiny i od přátel. Krasná je luční kytička, netrham první narcisy a tulipány ze zahrady, to je mi líto. Kytky nás ženy tesi a doprovází celý život.

Můj muž říkal :tady to kolik měsíců roste a ty to v minutě zničíž. :-) Občas kytku přinesl, (teď mu je nosím já :-( ) raději mám v květináči. Ale jinak se mi líbí všechny. Děti i vnoučata mne s kytkou vždy potěší.

Také mám podobnou zkušenost s první kytkou od kluka, kterou jsem schovala před rodiči. Květiny jsem od manžela dostávala často, dnes mi je nosí vnučka.

Moc hezké. Květiny dostávám, kupuji jiným a občas i sobě. První kytici si asi nepamatuji, ale mnohé z těch dalších ano. Utkvěla mi ta, kterou jsem dostala od svého budoucího manžela, když jsme ještě studovali. Měl velký černý deštník a jednou se odněkud vrátil na kolej a v něm mi donesl nádherné pivoňky. Možná byly kradené. :-) Po svatbě mi ale květiny kupoval. Nezapomenutelné jsou kytičky, které mi natrhaly dcerky na louce za domem. V přírodě květiny netrhám, ale mám je ráda tam, kde rostou.

Tak to se Vám povedlo.Jak povídání tak fotky pro potěchu oka.Prima.

Hezké povídání i fotografie.

Většinu květin si také koupím/vypěstuji sama. Spíš je dostávám od synů než od manžela. Ale občas přece jen.