Zjistil jsem totiž, že takzvaná depka mi nejen pomáhá přežít život, ale je taky očistná pro svědomí. Konkrétně: V povědomí veřejnosti se traduje desatero příznaků deprese – proberme jeden po druhém.
- Problémy se spánkem, noční běsy a úzkosti: No a co, nic nového pod sluncem, to mám odjakživa. Dřív mě děsilo, že musím ráno do práce, teď ve stáří mě po nocích pronásleduje můra, že za chvíli zase budu muset na malou.
- Nechutenství či přejídání: To první se mě nikdy netýkalo, to druhé velmi. Ale teď už vím, že nejsem nenažraný prase, nýbrž křehký depresivní jedinec. A že moje povislé panděro je depresivní syndrom.
- Nikdy nekončící únava: O tomhle snad ani není třeba diskutovat, každej ví, že chlap se unavenej, přetaženej a energeticky vyčerpanej už narodí. Měly by si to uvědomit hlavně ženy, to jest maminky, učitelky, manželky, tchýně, pracovní kolegyně (zejména ty nadřízené), prostě všechny baby.
- Zhoršená paměť: To jako že si mám pamatovat každou ptákovinu? A každýho joudu, kterýho potkám? Ani náhodou, na to zapomeňte!
- Pocit intenzivní úzkosti: No dovolte, jestli chcete, abychom my chlapi byli sebejistými tygry, tak nám pro to vytvořte podmínky! Minimálně třikrát denně nás pochvalte, do pěti minut po našem příchodu domů nás vydatně nakrmte, neveďte řečičky o rýmičce, když máme přinejmenším rozedmu plic kombinovanou s cholerou, netelefonujte nám do hospod malichernosti, když tam zrovna řešíme globální záležitosti, neponižujte nás poznámkami o nutnosti častěji si měnit fusekle a tak dále, je toho ještě mnoho! Jo a ještě něco: nějak to udělejte, aby Sparta neprohrála s Baníkem, protože jinak nám sparťanům bude intenzivně úzko.
- Snaha utéct před realitou: My neutíkáme, to ta realita stojí za prd a nechce s námi spolupracovat. Tak si vytvoříme svou, to nám přece nikdo nemůže zazlívat. Ani to, že si při tom třeba pošleme do zmučené dušičky pár panáků.
- Neschopnost radovat se: Nevím který psycholog/psychiatr sem tenhle syndrom zařadil. Nejspíš to byla psycholožka/psychiatrička. Kamarád Pepa jednou v hospodě moudře řekl: „Kdyby se bejvala Eva nesčuchla s hadem, mohli jsme teď radostně sedět v ráji a čučet na nahatý holky.“ Tak to je, netřeba nic dodat!
- Vyhledávání samoty: Jo jo, pravda, ale takovej už je úděl duchovních velikánů. Naštěstí duchovní velikán duchovnímu velikánovi oči nevyklove, takže si občas spolu skočíme na jedno točený. I prostinký výčep změníme ve schránku centrálního mozku lidstva. No a po zavíračce zase vyhledáme samotu.
- Sebevýčitky a pocit viny: My chlapi jsme holt hodní a obětaví. Radši vezmeme chybu na sebe, než abychom někomu ublížili. To je naše povaha, mám nás za to moc rád.
- Bezdůvodný pocit bolesti: Kdo rozhoduje, jestli je bezdůvodný? To jako, že jsme hypochondři? Protestuju! Celej život chlapa je jedna krutá bolest. Víte třeba, jak bolí řídit svět, jak vysiluje vyplňování sázkových tiketů, kolik duševní kapacity sežere vymejšlení výmluv, kterým manželka uvěří? Nebo jaký peklo je uslyšet z kuchyně větu začínající slovy: „Kájo, že ty jsi zase neudělal…“?
Závěr je jednoduchý. Fenomén nazývaný deprese, je běžným denním chlebem chlapskýho existování, jde jen o to vytvořit si s ním onu harmonii. Na psychologii a psychiatrii se neohlížejme, nic netušej, vždyť jsou rodu ženského.