Od podzimu navštěvuji (už půl roku jen on-line) dlouhodobý projekt seniorského studia při Divadle J.Myrona v Ostravě. Domácí úkol tohoto týdne zněl: Vejít rezavou brankou do zahrady a zachytit pocity kresbou, slovy, verši... Tak jsem zkusila. Když jsem obrázek ukázala Dimkovi a zeptala se, co vidí, řekl, že padající hvězdu. Prosím, omluvte ho, neměl brýle :-)
Tiše vejdi rezavými vrátky,
opatrně vstoupíš do zahrádky,
zříš jen šero a spadané listí,
ticho a cesty, co nikdo nečistí.
Větve vrby až k zemi se sklání,
svaž je a sedni si k pohoupání.
Probuď tu dětinskou radost z žití,
houpy hou, slunce nad tebou svítí.
Vychutnej kouzlo tohoto místa,
houpy hou, houpy hou, mysl je čistá.
Očistná koupel stačí jen krátká,
vrať se do života a zavři vrátka.
Když budeš mít pocit, že život je ras,
přijď se do zahrady pohoupat zas.