Žít v penzi na chatě. Tak vypadá sen většiny Čechů
FOTO: Ingimage

Žít v penzi na chatě. Tak vypadá sen většiny Čechů

27. 4. 2021

Chata nebo chalupa, ve které se  dá celoročně bydlet. U ní zahrada, ale taková, která nevyžaduje moc práce. A neměla by to být úplná samota. Tak si většina Čechů představuje ideální místo pro život v důchodu.

Téměř šedesát procent Čechů považuje chalupu nebo chatu za nejvhodnější místo pro život v penzi. Přibývá případů, kdy si lidé přestavují rekreační stavení tak, aby se v nich dalo trvale žít.

Podle realitních společností vzrostl zájem o koupi chaty či chalupy meziročně o čtyřicet procent.

„Přibližně dvanáct procent respondentů využívá rekreační zařízení k běžnému životu, uvedli totiž, že tam jsou téměř každý den. Jde zejména o lidi ve starším nebo důchodovém věku,“ uvedl Přemysl Hanzelka z Poštovní spořitelny, která na toto téma dělala průzkum.

Lidé, kteří se rozhodli trávit penzi na chatě, uváděli, že jim tam vůbec nic neschází. Když už, tak zmiňovali jedině na některých místech problémy s internetovým připojením, možnosti kulturního vyžití nebo jim v okolí scházela nějaká hospůdka či kavárna. Jenže, koronavirová doba společenské  radosti stejně neumožňuje, takže se na chataření vrhli i lidé, kteří dříve preferovali rušný městský  život.

„Obecně se hovoří o velkém zájmu o rekreační nemovitosti, a tak se i lidé, kteří dříve váhali, rozhodují pro nákup. Některé chatové osady už jsou ze čtvrtiny i více osídleny trvale, lidé tam chataří celoročně,“ uvedla Andrea Daňhelová se společnosti Finreality. A situaci dokreslují i slova mluvčího společnosti Re/Max Tomáše Hejdy: „Když jde o chaty a chalupy, v posledních měsících se prodá všechno a ihned. Poptávka se zásadně zvýšila v loňském roce a nyní trvá. Rozhodně je nyní poptávka vyšší než nabídka.“

Zejména pro lidi vyššího věku se nyní chaty a chalupy staly doslova záchranou a i ti, kteří na ně jezdili občas, je nyní využívají trvale.

„My jsme měli chatu po rodičích manželky a jezdívali jsme tam občas. Spíše jsme si dělali legraci z těch chatařů, kteří veškerý volný čas věnují zvelebování zahrádek a chatiček. My raději užívali život v penzi tak, že jsme chodili do divadel, na výstavy, měli jsme v Ostravě spoustu přátel žijících v centru města, a tak jsme byli taková společenská partička,“ vypráví devětašedesátiletý Karel, bývalý učitel na gymnáziu. „Jenže pandemie nás vyhnala na chatu. Žít v centru města bylo otravné a nebylo tam kam jít. Poslední rok obýváme chatu v Beskydech celoročně a začali jsme ji přebudovávat tak, aby se v ní dalo trvale bydlet. Udělali jsme vrt, abychom měli dost vody, teď jsme si nechali upravit cestu, abychom měli v zimě lepší příjezd. Uvažujeme, že byt ve městě pronajmeme a budeme v horách už navždy,“ vysvětluje.

Podobně jako on se zachovala během posledního roku řada jeho známých. Z chat, které byly opuštěné nebo jen občas využívané, se staly trvale obydlené objekty a velmi často se k celoročnímu bydlení rozhodli lidé v penzijním věku.

„Možná, že až se otevřou kavárny a obchody, budu pošilhávat po městě, ale spíše ne. Jsem tady šťastná. Vždy jsem koketovala s myšlenkou, že se na penzi přesunu na chalupu, ale když jsem to nyní udělala, došlo mi, že jsem se měla rozhodnout mnohem dříve. Mám chalupu skromnou, starou, ale ten pocit, že si můžu ráno vypít kafe na lavičce a koukat do zeleně, je k nezaplacení. Už mám jasno, že zbytek života chci žít takto, dokud to půjde,“ vypráví jednasedmdesátiletá Hana z Olomouce, která přesídlila do Jeseníků.

To, že většina Čechů považuje možnost využívat v penzi nějaké rekreační stavení, vyplývalo vždy z různých průzkumů a anket. Ale nikdy dříve jich je tolik neobývalo celoročně a nikdy dříve se tolik penzistů nerozhodovalo, že v nich stráví zbytek života. I to je jeden z jevů, který přinesla pandemie. Ale samozřejmě se může stát, že až se život vrátí do normálních kolejí, v mnoha chatách zazní věta: „Pepo, já chci zpátky do města, potřebuju do kavárny, do divadla, já se tady nudím.“

bydlení chaty a chalupy životní styl
Hodnocení:
(4.8 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marek Polák
Proč ne, zdá se mi to jako docela dobrý nápad, najít si někde hezkou chatu a žít v klidu u přírody. Já zvažuji, že se někam takhle odstěhuji už teď. Jediný problém mám teď akorát s tím, abych našel dobrou stěhovací firmu. Zaujala mě třeba tato: https://stehovanikoruna.cz/ ale furt dost váhám. Nenašel by se tu někdo, kdo má kontakt na někoho ověřeného? Děkuji
Eva Kopecká
Paní Lenko K., měla jsem s mužem družstevní byt, moji rodiče byt od státu, zkrátka jak to tehdy bylo. Zdánlivě na tom byli moji rodiče lépe. Místo bytu ve starší zástavbě jim byl cca po deseti letech nabídnut byt nový, tu cihlovou bytovku koupila státní instituce. Šli tedy do nového postaveného paneláku, mohli si vybrat i velikost a patro. Platili za ten větší méně, než my...měli poloviční nájem. My spláceli anuitu a navíc jsme museli složit požadovanou sumu. Dnes směšnou /23 000/, na tehdejší dobu /můj nástupní plat byl 1 100/ Naši přišli k bytu prostě přidělením, v našem městě pracovali a byt na vesnici byl pro rodinu s dětmi skutečně nevyhovujícím a nouzovým řešením. Takže oni 200 a my 400. Plus inkaso. Často babička / my měli taky 3+1 ovšem daleko menší/ spokojeně říkala...vy byste tak potřebovali ten náš byt.... Když naši zůstali sami a my děti se odstěhovaly, byt pohodlně utáhli i z důchodu. My mezitím splatili anuitu, trvalo to docela dlouho...Všechno šlo nahoru, zavedly se měřáky...na vodu, na topení, už nebylo možné volat si za padesátník...známe to všichni....Pár let před smrtí otce se město rozhodlo lidem byty prodat. Naši byli docela v šoku. Kde vzít nějakých 80 tisíc? Pod cizím bydlet nikdo nechtěl, a tak všichni v jejich paneláku byty nakonec až na malé výjimky koupili. Teď je babička už dlouho v bytě sama, a asi má co dělat. Jasně, že osmdesátiletý člověk s jedním důchodem ve velikém 3+1 je docela nesmysl. A už neříká, vy byste potřebovali, ale naopak, já bych potřebovala bydlet v menším....Ovdověla v mých letech, měla byt okamžitě vyměnit. Nikdy se k tomu nerozhoupala a tu možnost měli i ještě s otcem několikrát. Ve svém vchodě, ve vchodě vedle, v ulici. Nevím, jak vysoký má babička důchod ani kolik platí nájmu. Jsem to dítě, se kterým sem jakožto s nejstarším, kontaktuje nejméně. Ale vím, že nadává. Má nedoplatky. Navíc my v našem družstevním máme vše hotovo. Našetřili jsme si na to ze společných peněz. Oni, nevím, jak hospodaří, vlastníci, nemají hotovo nic. Když chtějí plastová okna, pěkně musejí sáhnout do vlastních kapes. Máme dávno zatepleno, balkony zakryté. Sklepy vymallované a podlahy v nich pěkné, u nich ani chodby nemají takový povrch.... A všechno šlo z fondu oprav. Nebyla jsem tak váhavá, jako babička, počkala jsem si a byt si vyměnila tady ve vchodě. I ty dva pokoje je pro mě samotnou úžasný rozběh! Z nájmu mám přeplatky, i z energií a děti, zvyklé v naší ulici, mám, coby kamenem dohodil. Zvolily bydlení v paneláku, takovou jistotu, ač plno mladých má hypotéky a baráky, oni po tom neprahnou. Pomáháme si a na starost a práci nám stačí naše chalupa. Ideální to nebylo, musela jsem opravdu hodně šetřit. Zaplaťpánbu jsem manžela stihla vyplatit, než šly byty tak strašně nahoru a ty děti si ty byty stihly pořídit a zařídit, dokud nepřišel ten cenový skok. Mám vypozorováno, že minimálně jednou za deset let se v paneláku uvolní byt k výměně či ke koupi. Jen se prostě člověk musí rozhodnout a hnout. Dokud má na to sílu. Vím, že v důchodu budu mít méně, než polovinu, ale jak říkám, mám docela vysoké zálohy a na konci zúčtovacího období mě vždy čeká bonus. Je to rezerva, kdyby odešla pračka, lednička...
Marta Hrozková
Taky jsem se rozhodla odejít z bytu na chalupu, ale v době, kdy jsem neměla žádný zdravotní problém. Dnes jsem po náročné operaci srdce a vše je jinak. Nejsme na samotě, ale jsme stoprocentně odkázáni na auto. Manžel už nemůže řídit, tak je to na mně.Nejhorší je zima. Takže dnes jsem ráda, že jsme neprodali byt a můžeme se tam kdykoliv vrátit. Roky přibývají a sil ubývá, život na chalupách a má i svá úskalí a s tím je třeba počítat. Přeji všem hlavně zdraví.
Lenka Kočandrlová
Paní Evo Kopecká,tak si vemte,že jsem začala s důchodem 9800,-Nájem v bytě (dříve služebním,ovšem nikdy zdarma nebyl,a po r. 2005 (?) pojem služební byt zrušili a my utřeli,neb jsme původně měli dostat jiný byt,až půjdeme do důchodu...), byl rychlým tempem zvyšován,nakonec 10 600,- ,a kde je platba za ele,doplatky (a to velké,ne naší vinou) za topení...Vše v KV,kde jsou nejmenší platy ,ale jinak vše dražší než v Praze.... Barák je můj,náklady malé, vše jsme si opravili,udělali nové,tak snad i kdybych zůstala sama,tak se to nějak dá zvládnout z jednoho důchodu.
Soňa Prachfeldová
Záleží opravdu na financích, věku, zdraví. Jsem spokojená v domku na vesnici se zahradou, ale je dobré mít vše v odpovídajícím stavu, ještě, než se jde do penze. Pak už se těžko shánějí peníze i síly na modernizaci.
Eva Kopecká
Paní Lenko Kočandrlová, nájem v bytě že pohltí celý důchod? To bydlíte kde? V Praze? Dle výrazu NÁJEM soudím ve svém. Průměrný důchod je kolik...14,15? Já žiji v malém městě, asi to rozdíl je, ale že by takový...? Když jsem začala bydlet sama, stál mě nájem čtvrtinu platu. Od té doby mi plat stoupl, je to už 16 let. Ale i tak, až půjdu do důchodu, počítám, že se do té čtvrtiny zase vejdu. A to jsem sama a vy dva, když počítáte ještě se druhým důchodem. Věřte mi, že kdybyste šli do domečku a zůstal na to jeden sám, že to bude taky krušné. Přijde něco nečekaného, oprava střechy, bude se dělat vodovod, plynofikace vesnice...a bude to taky finančně náročné.... Jeden si nevybere. Ono asi velice záleží na lokalitě. Bytu i chalupy, chaty. Od toho se všechno odvíjí. Já tedy počítám na důchod s brigádou na půl úvazku. Která by mi víceméně ten nájem zaplatila. Kolik let to zvládnu, nevím, ale konečně...vždyť těch důchodců je hodně...a nějak všichni vyžít musejí. Takže se toho nebojím. Jen zdraví aby bylo....
Jana Dlouhá
My máme starou chalupu po mojí mamince a na naše stará kolena jsme se s manželem rozhodli, že už by potřebovala zrenovovat, vypadalo to tam skoro stejně už od mého dětství. Bohužel jsme ale přecenili naše síly a ani jsme se v tom moc nevyznali, tak dcera naštěstí oslovila http://www.pwinterier.cz , kteří nám ochotně pomohli.
Eva Mužíková
Bydlení v chalupě, nebo chatě by se mi určitě také moc líbilo, ale na na trvalo.
Lenka Kočandrlová
Někdy nezbyde,než jít bydlet na chalupu,neboť nájem v bytě přesáhne jeden důchod. Zde (na vsi) je vše levnější a hlavně vlastní. Není nad možnost být doma a přitom venku. Není tu ale nic,na bus 2 km,totéž obchod,doktor až ve městě...Bez auta by to v nejhorším taky šlo,ale zatím je na tyhle plány ještě brzy.
Věra Halátová
Záleží na věku toho starobního důchodce. Zda je čerstvý - věk cca 62 nebo 65 roků, nebo letitý - věk kolem 90 roků. Na zakoupení chalupy nebo rodinného domku je potřeba mít také dost financí, nejspíše úspor. Pochybuji, že ta "většina Čechů" je má. Z obce, kde bydlím, odcházejí mladí lidé za prací kamkoliv jinam, staří majitelé domů, domků umírají a tyto domy si kupují lépe situovaní lidé k rekreaci. Obec je v pěkném podhorském prostředí. V obci jsou tři malé obchody s potravinami, škola, školka, lékař a veřejná knihovna. Pro všechno ostatní se musí do města. Takže autem, autobusem, nebo vlakem. Lidé nad 80 roků většinou už ŘP nemají. Udržovat dům, to chce také hodně financí anebo hodně vlastní fyzické práce. Nedokážu si představit, jak člověk, který má 65 - 90 roků, leze po žebříku a natírá dřevěný štíti domu. Když toto nechce nebo nemůže dělat, musí to nechat předělat stavební firmou. A opět jsou tady potřeba peníze. Co jsem si tak všimla, tak několik prázdných domů si koupili: 2 exekutoři, 4 advokáti.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?