Čas, který prožijeme v penzi, se stále prodlužuje. Má to i negativní stránky
Ilustrační foto: Pixabay

Čas, který prožijeme v penzi, se stále prodlužuje. Má to i negativní stránky

30. 4. 2021

Nikdy dříve lidé neprožívali v důchodu tolik let jako nyní. Zatímco v roce 1970 pobíral průměrný Čech penzi jedenáct let, nyní pětadvacet let. Ano, v důchodu nyní žijeme čtvrtstoletí. Otázkou je, zda to přináší více dobrého nebo špatného.

Průměrná délka života se prodlužuje a důsledkem tohoto jevu je fakt, že  české ženy nyní tráví v penzi v průměru třetinu svého života. Málokdo si to uvědomuje, ale opravdu v důchodu tráví mnoho lidí stejný čas, jaký uplynul od jejich narození do dospělosti, tedy čas, ve kterém dospěli, vystudovali školy nebo se vyučili, založili rodiny.

Na jedné straně je to dobrá zpráva. Můžeme si pod ní představit veselé, soběstačné, samostatné penzisty, kteří si užívají, že mají čas na své koníčky. Na druhé straně si tu zprávu můžeme vyložit jako špatnou a představit si řady osamělých, nemocných lidí, kteří každý měsíc počítají, zda vyjdou s penězi, když zaplatí nájem. Tedy lidí, kterým zemřel partner či partnerka nebo žijí sami. Z průzkumu Rady seniorů ČR totiž vyplývá, že senior, který žije sám v nájmu, vydá na náklady spojené s bydlením až sedmdesát procent své penze.

Sice se stále mluví o posouvání věkové hranice odchodu do penze, takže lidé by měli odcházet do důchodu později, ale zároveň bude v roce 2050 ve věkové kategorii nad šedesát pět let už každý třetí Čech. Je tedy jasné, že doba strávená v penzi je čas, o kterém je dobré přemýšlet, protože se prodlužuje a týká se každého z nás.

Zároveň je v tuzemsku mezi lidmi zakódováno, že odejít do penze v momentě, kdy jim to věk umožňuje, je správné a jediné řešení. V tom se prý lišíme od některých západních zemí. Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu Univerzity Karlovy zveřejnil studii, podle které většina Čechů odchází do penze proto, že dosáhli důchodového věku. Tedy věku, kdy do penze mohou jít. Přitom jsou v psychické a fyzické kondici, že by klidně dál pracovat mohli. Ve většině případů podle této studie není důvodem odchodu do důchodu podlomené zdraví. Autoři studie to označují za ztrátu, mnozí čerství penzisté by podle nich mohli být společnosti ještě hodně prospěšní.

Jenže, mnoho lidí se  do penze těší, protože už jsou z práce unavení a plánují si, že konečně budou mít čas užívat si příjemných stránek života. Otázka, kdy a za jakých okolností odejít do penze, tak rozděluje společnost.

„Pracovala jsem jako kuchařka ve školní jídelně a byla jsem nesmírně unavená. Obnášelo to brzké ranní vstávání, tahání těžkých velkých hrnců, práci v horku. Na penzi jsem se těšila a odešla jsem do ní ihned, jak jsem na ni měla  nárok. Prvních sedm let v ní byly nejhezčí roky mého života. Cestovala jsem, měla jsem čas na svou zahradu, začala jsem cvičit. Nikdy dříve jsem se necítila tak dobře. Jenže pak přišly nemoci. Zemřel mi manžel, já mám potíže s chůzí, takže se téměř nedostanu z bytu. Čekám na místo v domově seniorů, ale zároveň se toho bojím. Takže poslední roky jsou pro mě spíše utrpením a rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by na světě při tomto způsobu života chtěli být co nejdéle,“ vypráví osmdesátiletá Ingrid.

„Já lituju, že jsem šel do penze hned, když jsem na ní měl nárok. Kdybych mohl vrátit čas, pracoval bych déle. Ve firmě mi to i nabízeli, ale já se rozhodl pro důchod. Byla to chyba. Mám pocit, že mi čas ubíhá rychle a není nijak využitý. Každý den ráno ven s pejskem, pak do sámošky, pak chystám něco k snědku, pak zase procházka, pak se nudím. Další procházka s pejskem a pak televize. Je to nuda a jestli si někdo myslí, že takový život je skvělý, mýlí se. Na velké výlety nemám kondici, na cestování nemám prachy, žiju na sídlišti, chatu nemám, auto mi doktor řídit zakázal. Fakt není nic skvělého žít takhle co nejdéle,“ říká dvaaosmdesátiletý vdovec Jindřich.

Ovšem řešíme téma, které naši předci neznali. „Délka života stráveného v penzi nikdy dříve taková nebyla, protože lidé se dožívali mnohem nižšího věku. Mnozí se penze vůbec nedožili. A nezapomínejme, že v historii ani automatický nárok na penzi neexistoval, obyčejní lidé něco takového vůbec neznali,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.

Jde tedy v podstatě o téma nové, se kterým nemáme jako společnost dlouhodobou zkušenost, a je to znát v praxi. Mnoho seniorů se totiž shoduje v tom, že při odchodu do důchodu si vůbec nepředstavovali, jak dlouhou dobu v něm stráví. Nebyli připraveni na to, že podoba jejich života v penzi se bude měnit.

„Prodala jsem byt a šla jsem do nájmu. Utržené peníze jsem brala jako přilepšení k penzi. Mohla jsem si dovolit cestovat, měla jsem na provoz auta, nemusela jsem přemýšlet, jestli si můžu koupit lepší sýr nebo lahvinku vína,“ vypráví sedmasedmdesátiletá Jana. „Jenže úspor ubývalo a já se dostala do situace, že velkou část penze nyní dávám na nájem a úspory mám minimální. Žiju skromně a k tomu se přidaly zdravotní potíže, takže můj byt přestává vyhovovat. V domě není výtah, já už nejsem schopná vlézt do vany, nemám sprchový kout. Každý rok je pro mě těžší a přináší další problémy. Myslím, že jsem se na penzi dostatečně nepřipravila, protože jsem ji brala jako čas, který bude příjemný, plný koníčků a nových možností. To byl, ale jestli teď takto budu žít dlouho, tak mě to vůbec bavit nebude,“ říká.

Čím je život v penzi delší, tím více člověk musí počítat s tím, že se jeho podoba bude měnit. Pokud bude trvat dvacet a více let, je stoprocentně jasné, že se bude měnit pořádně. Je to jedna z podob skutečnosti, že se lidský věk stále prodlužuje, ale zároveň ne každý má štěstí, že ho celý prožije v dobré kondici.

dlouhověkost stárnutí věk
Hodnocení:
(4.5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Ono to je na zvážení každého a skutečně individuálně. Jasné je, že akční člověk, který stále nemá dost času na koníčky, do důchodu půjde rád. A člověk, který má pouze tu práci a je bez bližších příbuzných, se hrozí toho, co bude vlastně celé dny dělat. Také záleží na tom, jak jsme zdraví. Těžko budu stačit ostatním, když mám co dělat, abych se do práce a domů dohrabala. A taky záleží, jak jsme pracovali. Pokud má někdo tendenci dělat pouze svou povinnost a ani ťuk navíc, toho asi zaměstnavatel ani spolupracovníci přemlouvat nebudou. Naopak uvítají novou posilu, neb pohoršit si asi nemohou. Přece jenom se ty požadavky, podmínky mění. Všude je znát pokrok, v kancelářích jsou nové počítače a jiné přístroje, i v těch obchodech s novými kasami se starší prodavačky naučit musely. Ve škole s distanční výukou se museli naučit všichni připojovat, úkoly zadávat, zkrátka před novinkami v práci neuteče nikdo. Kdo chce věci dělat stále postaru, je brzda. Znám jednu, je docela akční. Jak se u nich v práci objevilo něco nového, hned byla u toho. A když se s tím naučila, ty ostatní ji nenáviděly a odmítaly to, co to šlo. Šlo o digitalizaci výuky ve školce. Vystačily si pracovat postaru. A žádná moc je nedonutila ani ke školení na dané téma. Prostě se tvářily, že to v práci není a rovnou řekly, my to neumíme. Že ty nové věci jen děti kazí. Když se jich zeptala, proč tedy jezdí do práce autem a ne koňmi, že to je přece taky pokrok, proč koukají na TV a ne z okna, že pokrok je přece všude kolem nás, koukaly na ni jako na blázna. Takže udělala školní programy, o svém volnu zadarmo, dala tam od všeho, a nakonec řekla, že jsem se na to nevykašlala.
Olga Škopánová
Paní Kopecká zaměstnavatel si vždy najde cestičku jak se "neperspektivního" zaměstnance zbavit. Buď mu tak znepříjemní život, že odejde sám a nebo když už to jinak nejde tak výpovědí pro nadbytečnost.
Anna Potůčková
Odešla jsem do důchodu předčasně o 2 roky. Byla jsem ze svého zaměstnání díky svému zdravotnímu stavu propuštěna a na pracáku jsem strávila 8 měsíců. Celý svůj život jsem pracovala ve fyzicky namáhavé činnosti - nejdříve kuchařka, pak při výrobě cukrovinek a většinou u pásů, nebo na balírně u palet, na které se skládají krabice s hotovými výrobky. Jsem ráda, že toto je za mnou a můžu si užívat důchodu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jsem sice v důchodu, ale mám svou firmu, pracuji jako grafička a i když jsem měla 75 let mám pořád dostatek zakázek. Mohu si tak ke svému důchodu slušně přivydělat, a až skončí doba covidová i cestovat. Jsem spokojená a dokud mi bude zdraví sloužit budu i pracovat.
Eva Kopecká
Ano, zásadní změny v zaměstnání, býť ho člověk dělal rád,mohou znamenat, že nás to přestane těšit tam chodit....
Zuzana Pivcová
Já jsem hodně přesluhovala, protože mě práce ve vojenském archivu bavila. Pak jsem ale po příchodu několika mladých lidí "ustoupila" do digitalizačního střediska a to už nebylo ono. Nemusela jsem odejít, ale řekla jsem si opravdu, ať mají příležitost jiní, tím spíš, že jsem zakotvila v "íčku". Být ze dne na den sama doma bez práce by se mi tehdy asi moc nelíbilo. I když - zvažovala jsem, že budu chodit zase na cizí jazyk, případně třeba na jógu, někam k seniorům. Nakonec z těchto plánů nebylo nic. Ale nelituji, i chod archivu se už za těch 20 a více let, co jsem tam byla, hodně změnil. Já jsem měla ráda to původní zpracovávání dokumentace.
Věra Ježková
Byla jsem vědecká pracovnice, psala odbornou literaturu. Práce mě bavila i unavovala, hlavně její administrativní stránka. Měla jsem starosti s maminkou. Odešla jsem dobrovolně do předčasného důchodu o dva roky dřív. Dosud jsem toho nelitovala ani minutu.
Eva Kopecká
Dneska nikdo nemůže vykopnout důchodce jen proto, že dosáhl penzijního věku. Má nárok pokračovat normálně v práci. Dokud sám nepodá výpověď. Otázka je, zda jsou lidi tak soudní, aby měli sílu práci pořádně odvést, aby nezůstalo jen proto, že berou důchod i plat a nezabírali místo mladým nezaměstnaným. Na druhou stranu my starší jsme asi zvyklí automaticky makat a víc vydržet. Není nic horšího, než když je důchodce v práci trpěn. On ví, že kdykoli může odejít, že se po něm nemohou chtít extra výkony, chce, aby se na něj bral ohled. Proto půjdu na den. Beztak je to už o x let víc, než bych měla. Dcera to má původně spočítáno o šest let déle. Jsme od sebe 25 let. K tomu nemám slov.
Olga Škopánová
Mnoho lidí jde do dúchodu proto, že je zaměstnavatel vykopne.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?