Čas, který prožijeme v penzi, se stále prodlužuje. Má to i negativní stránky

Ono to je na zvážení každého a skutečně individuálně. Jasné je, že akční člověk, který stále nemá dost času na koníčky, do důchodu půjde rád. A člověk, který má pouze tu práci a je bez bližších příbuzných, se hrozí toho, co bude vlastně celé dny dělat. Také záleží na tom, jak jsme zdraví. Těžko budu stačit ostatním, když mám co dělat, abych se do práce a domů dohrabala. A taky záleží, jak jsme pracovali. Pokud má někdo tendenci dělat pouze svou povinnost a ani ťuk navíc, toho asi zaměstnavatel ani spolupracovníci přemlouvat nebudou. Naopak uvítají novou posilu, neb pohoršit si asi nemohou. Přece jenom se ty požadavky, podmínky mění. Všude je znát pokrok, v kancelářích jsou nové počítače a jiné přístroje, i v těch obchodech s novými kasami se starší prodavačky naučit musely. Ve škole s distanční výukou se museli naučit všichni připojovat, úkoly zadávat, zkrátka před novinkami v práci neuteče nikdo. Kdo chce věci dělat stále postaru, je brzda. Znám jednu, je docela akční. Jak se u nich v práci objevilo něco nového, hned byla u toho. A když se s tím naučila, ty ostatní ji nenáviděly a odmítaly to, co to šlo. Šlo o digitalizaci výuky ve školce. Vystačily si pracovat postaru. A žádná moc je nedonutila ani ke školení na dané téma. Prostě se tvářily, že to v práci není a rovnou řekly, my to neumíme. Že ty nové věci jen děti kazí. Když se jich zeptala, proč tedy jezdí do práce autem a ne koňmi, že to je přece taky pokrok, proč koukají na TV a ne z okna, že pokrok je přece všude kolem nás, koukaly na ni jako na blázna. Takže udělala školní programy, o svém volnu zadarmo, dala tam od všeho, a nakonec řekla, že jsem se na to nevykašlala.

Paní Kopecká zaměstnavatel si vždy najde cestičku jak se "neperspektivního" zaměstnance zbavit. Buď mu tak znepříjemní život, že odejde sám a nebo když už to jinak nejde tak výpovědí pro nadbytečnost.

Odešla jsem do důchodu předčasně o 2 roky. Byla jsem ze svého zaměstnání díky svému zdravotnímu stavu propuštěna a na pracáku jsem strávila 8 měsíců. Celý svůj život jsem pracovala ve fyzicky namáhavé činnosti - nejdříve kuchařka, pak při výrobě cukrovinek a většinou u pásů, nebo na balírně u palet, na které se skládají krabice s hotovými výrobky. Jsem ráda, že toto je za mnou a můžu si užívat důchodu.

Jsem sice v důchodu, ale mám svou firmu, pracuji jako grafička a i když jsem měla 75 let mám pořád dostatek zakázek. Mohu si tak ke svému důchodu slušně přivydělat, a až skončí doba covidová i cestovat. Jsem spokojená a dokud mi bude zdraví sloužit budu i pracovat.

Ano, zásadní změny v zaměstnání, býť ho člověk dělal rád,mohou znamenat, že nás to přestane těšit tam chodit....

Já jsem hodně přesluhovala, protože mě práce ve vojenském archivu bavila. Pak jsem ale po příchodu několika mladých lidí "ustoupila" do digitalizačního střediska a to už nebylo ono. Nemusela jsem odejít, ale řekla jsem si opravdu, ať mají příležitost jiní, tím spíš, že jsem zakotvila v "íčku". Být ze dne na den sama doma bez práce by se mi tehdy asi moc nelíbilo. I když - zvažovala jsem, že budu chodit zase na cizí jazyk, případně třeba na jógu, někam k seniorům. Nakonec z těchto plánů nebylo nic. Ale nelituji, i chod archivu se už za těch 20 a více let, co jsem tam byla, hodně změnil. Já jsem měla ráda to původní zpracovávání dokumentace.

Byla jsem vědecká pracovnice, psala odbornou literaturu. Práce mě bavila i unavovala, hlavně její administrativní stránka. Měla jsem starosti s maminkou. Odešla jsem dobrovolně do předčasného důchodu o dva roky dřív. Dosud jsem toho nelitovala ani minutu.

Dneska nikdo nemůže vykopnout důchodce jen proto, že dosáhl penzijního věku. Má nárok pokračovat normálně v práci. Dokud sám nepodá výpověď. Otázka je, zda jsou lidi tak soudní, aby měli sílu práci pořádně odvést, aby nezůstalo jen proto, že berou důchod i plat a nezabírali místo mladým nezaměstnaným. Na druhou stranu my starší jsme asi zvyklí automaticky makat a víc vydržet. Není nic horšího, než když je důchodce v práci trpěn. On ví, že kdykoli může odejít, že se po něm nemohou chtít extra výkony, chce, aby se na něj bral ohled. Proto půjdu na den. Beztak je to už o x let víc, než bych měla. Dcera to má původně spočítáno o šest let déle. Jsme od sebe 25 let. K tomu nemám slov.

Mnoho lidí jde do dúchodu proto, že je zaměstnavatel vykopne.