Ilustrační foto: pixabay.com

Co mi dělá radost

11. 4. 2021

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martin Vrba 26.4.2021 17:18

Paní Šimková, je krásný ten váš svět, je jak kvítek, ale já k němu potřebuji občas na talíři i ten biftek! :)

Jindra Hubačová 12.4.2021 13:35

Hani, líbí a děkuji!

Dana Puchalská 11.4.2021 19:29

Hani,ani nevíš jakou mi Tvůj dnešní článek udělal radost.... :-)

Alena Vávrová 11.4.2021 14:34

Korálek ke korálku, to bude, panečku, náhrdelník! Děkuji Haničko.

Věra Ježková 11.4.2021 12:30

Hani, také mám své každodenní malé radosti. Je dobře, když si je člověk uvědomuje, nebo i připravuje. Přeji ti v životě ještě spoustu radostí. :-)

Jana Šenbergerová 11.4.2021 12:10

Stačí tak málo, jen chtít ...

Marie Doušová 11.4.2021 11:08

Koukat se kolem sebe a mít radost z každého kvítku a hezkého dne. Moc hezky vyjádřené .Dík

Zuzana Pivcová 11.4.2021 10:21

No, vidíš, Hani, co vše Ti dokáže udělat radost. Pro někoho by to možná bylo málo, jiný by to rád měl. Umíš si všímat a umíš to i hezky sdělit.

Eva Mužíková 11.4.2021 09:33

Moc hezké Hanko.

Hana Rypáčková 11.4.2021 09:15

To je hezké, Hani.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá