Manželství bez lásky. Je jich hodně, ale není to na nich vidět

Kazdy ma zit podle toho na co mu staci sila a energie, neexistuji zadne navody. Souhlasim s nazorem pani Liskove.

Ráno moudřejší večera a tak když jsem se nad láskou ve vztazích v tomto článku a v příspěvcích znovu po snídani zamyslel, tak jsem došel k závěru, že jsme tady všichni vedle jako jedle, zaspali jsme dobu, protože se pohybujeme ještě ve starých vodách a nebereme v úvahu vývoj poznatků vědy, v podstatě novou sexuální revoluci. Když totiž máme v současné době minimálně 63 pohlaví https://dvojka.rozhlas.cz/cyril-hoschl-mame-minimalne-63-pohlavi-7630382 tak je vlastně zázrak, když se podaří k sobě dvě naroubovat do manželského svazku, protože ani oni sami ti jedinci netuší, do které skupiny vlastně patří. To je skoro větší šance chytit čtvrtou ve sportce. Chtělo by to asi nějakého „sexuálního Mendělejeva“, který by je všechny sestavil do tabulky a určil, které spolu mohou vytvářet dvojice – které se sexuálně přitahují a které se štítí si i podat ruku. Jo – ty doby, kdy někdo z manželské dvojce muž – žena vypnul bednu, protože dávali trhák „Hudba z rešpícia“, zaplácal významně na duchnu a řekl: „Dneska je středa, miláčku“, jsou už nenávratně v p . . . . .

Myslím, že má každý pisatel níže pravdy trochu ... Záleží na tom, jaký "vyšší věk" se má na mysli, jsou manželé spolu 30 let a také jsou spolu 60. A soužití podléhá proměnám, každá etapa života je jiná a vztah "stojí" na jiných základech. Myslím si, že je životní výhra, pokud dosáhne stavu, jak píše paní Lišková ...

Diskuze by byla mnohem zajímavější, kdyby i v tomto virtuálním prostoru každý vypovídal ze své vlastní zkušenosti a to včetně autorky článku. To, co "jedna paní povídala", je o ničem, ale pravdou je, přestože vlastní zkušenosti jsou nepřenosné, mohou být určitým vodítkem. Láska je jen jedna, neprochází žádnými proměnami a žel Bohu si ji lidé pletou se sexem. Sex je pouze přirozený pud a pokud člověk žije v lásce a neztratí svoji přirozenost, tak sex z lásky se nedá ničím nahradit.

Lidé ve vyšším věku mají většinou jiné starosti...či radosti...než řešit ubývající sex. Navíc ztotožňovat lásku se sexem v šedesáti je trochu trapné a hlavně nezralé. To, co už od mládí je na sexu převážně postaveno, stejně nevydrží...láska prochází proměnami a ta tichá , bez velkých i zbytečných slov, ujišťování, když člověk cítí vnitřní spokojenost se vztahem, je nejlepší...

Naprosto souhlasím s článkem v tom, že hlavní je komunikace. Upřímně řečeno - nám se s manželem taky moc nedaří, ale naše moudré děti si ve svých manželstvích pěstují porozumění aby nedopadly jako my dva :-) Základní životní potřeby jsou jídlo, pití a spánek. Na nedostatek sexu ještě nikdo neumřel, riskovat něco nevěrou opravdu není řešení, to už je menší zlo žít si po svém vedle sebe. Ale najít cestu jeden k druhému je řešení, které udělá radost oběma.

Nevím jestli to tak je všude, ale to, že jsou lidi celý den je někdy moc. Pokud chodili do práce měli náplň, odreagování s jinými lidmi a byl ten život v pohodě. Dnes záleží na tom, jaké mají muž a žena zájmy. Často mají muži aktivity mimo dům, ženy zase organizují " domácnost. Pokud nemají jiné rozptýlení přestavují, vidí různé nepořádky,na které dřív nebyl čas. Je to mnohdy práce pro práci,asi to budou pánové znát. Mnohdy se manželka ujme velení, což je taky dost dobré :-) A to se k tomu zde zmiňovanému ani nedostane. No je spoustu věcí o kterých by bylo možno psát. Ale hlavně když jsme zdraví.

Paní Marie Doušová to napsala i za mne, děkuji.

Ovšem že starší ročníky, když si spolu sednou, dají si spolu čaj, kávu, usmějí se na sebe, mají radost, že se už dá sedět na terase a ne jen uvnitř, když za ten den se jim povedlo doma či na zahradě něco užitečného udělat, byť malého, když on jí natrhá ze zahrádky do vázy první narcisky a ona jeho překvapí s rychlou bublaninou, povídají si a umějí se spolu zasmát, jsou rádi, že ten den strávili spolu doma a těší se spolu na oblíbený pořad, že to láska je. Já přece netrvám na sedmdesátiletých stařících, anžto se chichotají a běhají spolu za ruku mezi stromy na zahrádce, aby měli sousedi nač čumět přes plot. Myslela jsem, že tahle diskuse je o tom, že oni se MILOVAT MŮŽOU, ALE NEMAJÍ ZÁJEM, TEDY SPÍŠ JEDEN HO NEMÁ. Ne o tom, že jsou zdravotně rádi, že jsou rádi! A že jsou v takové kondici, že toho prostě schopni nejsou. Nemoc, úraz, léčba, operace, co já vím, to člověka vyřadí i mladého. Netrvám na skotačení staříků, kteří chodí už třeba s hůlkou, kteří jsou na tom všelijak, že někdy prostě ani nakoupit jít nemůžou...

Záleží na každém, jak je uvedeno i v článku, čemu dává dotyčný přednost a pro někoho je sex stejně důležitý jako dýchání a když má pocit jeho malý kamarád, že se mu nedostává vzduchu, tak co má dělat? Určitě ho přednáška o pravých hodnotách člověka a o důvěře a desatero z kostela od faráře neuspokojí a co nemá doma, to pak hledá mimo domov, proto je tolik nevěry a pak i rozvodů. Snad to vyřeší roboti a robotky, kteří budou součástí spokojených domácností, jako dnes vysavač a automatická pračka, kteří při sexu zvládnou mimo tu dokonalou techniku milování i pár slov do ouška pro povzbuzení a aby se jim ale například manželky úplně neodcizily, tak sem tam prohodí do toho sexu i větu jako vystřiženou z manželčina slovníku, například: „Až to tady dokončíme, tak mi slib, že vlítneš na ty kachličky v koupelně a dorazíš to obložení konečně i tam!“ Hop – hop – hop. :)