Manželství bez lásky. Je jich hodně, ale není to na nich vidět

V manželství je nejdůležitěší důvěra a vážit si jeden druhého ,hlavně v pozdějším věku. Veliká láska založená na vzhledu a sexu ,nikdy dlouho nevydrží. Přátelství ,ohleduplnost a vstřícnost je hodně důležitá .Když prožijete v manžeství 50let, tak to teprve byla láska se vším všudy.Vždyť musíte mít duši,srdce a laskavost a obětavost pro svoje děti a pochopení pro svého manžela,či manželku.

Některé ženy, dokonce i stále pěkné ženy i v padesátce a výše, rezignují na sex, protože se znají, jak vypadaly ve dvaceti a že už to není ono a tváří se, že už jsou dokonce i po smrti a muže odmítají s tím, že s nimi provozovat sex muž už nemůže, protože nekrofilie je podle nich něco odporného a dokonce je to trestný čin.:)

Je to asi jenom na těch dvou lidech, jak si to mezi sebou zařídí. Nikdo jiný, kdo nezná pravé problémy jejich soužití by neměl vynášet soudy. Pro mně je úspěšné manželství to, kde se podařilo připravit potomky na vstup do dospělého života v příjemném prostředí plném vzájemné lásky.

...ještě doplním, neznamená to, že už svoje protějšky nemilují, ale prostě už ten sex není a potřeby a touhy jsou.....a než být neustále frustrovaný a neukojený či neukojená....

Každý si to musí uspořádat sám....Je pravda, že mnohé ženy i mnozí muži rezignují na sex mezi šedesátou a sedmdesátkou....někdy pomáhá, že se ty odmítané protějšky najdou a užívají si občas spolu....a pokud to některým puritánům vadí, je to jejich problém....určitě je to lepší, než opustit manželku nebo manžela po 40 letech manželství jen proto, že jí nebo jemu už sex nic neříká a muž či žena je pořád při síle a chuti. Pravdou je, že se protějšky hledají těžko a taky je potřeba zachovat diskrétnost a vše dělat tak, aby o tom nikdo nevěděl, natož zákonní partneři nebo třeba děti....a to bývá mnohdy velmi složité.....

Každý člověk by si měl především vážit sám sebe a v jakémkoliv vztahu to platí dvojnásob. Vztah není ztráta svobody. Kdo neumí být sám sebou, stane se pouhou figurkou na šachovnici. Když si včas uvědomí, že se figurkou stal, opět musí začít sám u sebe.

Ono prostě to plně funkční manželství chce vyváženost těch důležitých věcí. Jsou důležité názory na vedení domácnosti, výchovu, kvalitně strávený společný čas, dát si navzájem i prostor vlastní pro koníčky, spokojenost v práci, cíle, peníze, bydlení, neobsahnu asi všechno, a tam i ten sex patří. Když vám jedna z těch složek bude chybět, už to vyvážené prostě nebude a bude to skřípat. I když to všechno ostatní bude, ta jedna důležitá věc.... některé páry mají těch důležitosti třeba pět, jiné deset.....je to jako když se dá na stůl jídlo a nedá se příbor. Jako když se peče dort a nedá se prášek do pečiva. Zkuste z těch důležitých věcí vypustit peníze. Bude to bez nich fungovat? Nebude. Když oba přijdete o praci....bude to hned jinak, i když si maximálně rozumite....Zkuste si představit, že máte hezké bydlení, fajn děti, vše funguje, a denně máte na návštěvě tchýni, které se nedokážete zbavit. No...ta samostatnost a rozhodnost je taky důležitá...

To je velice smutné téma pro ty nespokojené poloviny v těch manželstvích a tak se nedivte, že večer co večer je z některých oddělených ložnic slyšet tiše znějící soukromá „Óda na radost“ z toho, že existují pornografické stránky.:)

Nikdo pořádně nevidí do manželství druhých...ale když jsou dva sehraní a vyhovuje jim to, ať si žijí podle svého. Spíš mě udivuje fakt, že dneska to bývá často spíše on, kdo na sex rezignuje dřív, než partnerka. Takže už ani moc neplatí to otřepané dneska ne, bolí mě hlava. Je opravdu trapné, když se jeden druhého musí doprošovat. A když jde o ženu, tak obzvlášť. Jak se má cítit ženská, která vypadá k světu a partner v ní vidí kuchařku, přadlenu, mámu svých dětí a uklízečku? To je lepší žít sama a jen se s někým vídat... Jasně, že po třiceti, čtyřiceti letech manželství s člověkem necloumají vášně. Ale když má ten pocit třeba padesátileta žena po krátkém soužití, nebo pětatřicetiletá s dětmi školního věku, je asi něco špatně.