FEJETON: Tramvajový predátor
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Tramvajový predátor

4. 4. 2021

Řekl bych věk tak pět let, něco přes metr, trochu nadváha. Prstem pronásleduje dešťové kapky stékající po druhé straně tramvajového okna.

„Dědo, proč prší,“ pozvedá zrak k vedle mě stojícímu chlápkovi, řekl bych tak šedesátka, něco kolem stopětasedmdesáti, trochu nadváha.

„Víš, Luděčku, to je v přírodě tak udělané, že na vodičku v moři, v řece a třeba v rybníčku svítí sluníčko, ta vodička se změní v páru, ta pára stoupá do nebíčka a tam se z ní stanou mráčky. No, a když je v mráčcích té páry moc, zase padá dolů jako vodička. No, a to pak třeba leje jako z konve a my jsme celí mokří, viď, ha ha ha.“ Luděčkův děda je evidentně sám se sebou velmi spokojen, bleskne kolem sebe pýchou nadívaným pohledem a něžně upraví kulicha na Luděčkově zvídavém čelíčku.

„A sakra,“ zazní mi v duchu, „předek vysvětlovatel neboli obětavý pečovatel o inteligenční rozvoj vlastního potomstva!“ Mám chuť vzít ho kolem ramen a říct mu, ať neblbne a neklade sám na sebe pasti, ale dialog v kodrcání tramvaje už běží dál.

„Dědo, teta Anička má nohy jako konve, říkala to mamince. Taky jí z nich leje?“

„Víš, Luděčku, to se jen tak říká, teta Anička moc pracuje, bolejí ji z toho nožičky a otečou jí a pak se právě říká, že jsou jako konve plné vodičky. Ale žádná vodička v nich není.“

„A co jí z nich teda leje, dědo?“

Vím, že je hotovo! Past scvakla, predátorovy mlíčňáky se zaryly do těla oběti, na útěk je pozdě. Děda samozřejmě stále žádné nebezpečí netuší.

„Tetě Aničce se nic z nožiček neleje, Luděčku, jenom někdy jí teče krev, když si třeba odře kolínko jako ty, pamatuješ,“ poctivě pracuje zodpovědný děd.

„Je krev mokrá jako vodička, dědo?“

„Je vodička mokrá i uvnitř, dědo?“

„Může lejt jako z konve krev, dědo?“

„Pro rány egyptské,“ říkám si, „ten mu dává masáž!“ Kmet ale bojuje jak lev, odpovídá, loví v kontejnerech dávno zapomenutých informací, chrlí zdrobnělinky, krabatí čelo. Jen jeho zrak jako by zvolna ztrácel světlo. Luděček se snajperskou neúprosností pálí dál.

„Dědo, a když svítí sluníčko na krev, tak je z ní taky pára?

„Dědo, a když budu hodně pracovat, taky budu mít nožičky jako konve?“

„Dědo, a kolik je v nebíčku mráčků?“

„Víš, Luděčku, někdy je v nebíčku hodně mráčků a někdy je přece nebíčko celé modré a není tam žádný mráček. To si vždycky říkáme, jak je hezky, viď. “

„A proč někdy v nebíčku nejsou mráčky, dědo?“

Zachycuju dědův letmý pohled volající o pomoc, ale uvědomuju si, že jsem blbec a srab. Blbec proto, že fakt validně nevím, proč někdy nejsou na nebíčku mráčky, srab proto, že nezasáhnu a třeba nepronesu hlasem velikým: „Pro slepičí kvoč, milej Luděčku, a teď už hergot koukej sklapnout pusinku!“

Děda se ještě se pokouší o docela kvalitní fintu:

„Až budeš chodit do školičky, Luděčku, všechno se tam budete učit. Paní učitelka ti všechno řekne a ty mi to pak budeš doma vyprávět. Těšíš se do školičky, Luděčku?“

Luděček chladnokrevně vrací úder: „A ty jsi chodil do školičky, dědo? A byla tam paní učitelka, dědo?“

Pro mě finito, musím okamžitě z téhle zapeklité tramvaje ven! Na cigáro. Mám přece jen nějakej ten smysl pro starochlapskou solidaritu a nesnesu přihlížet, jak si mrňavá šelma luděčkovitá krájí vlastního prapředka k svačině. Zavinil si to sice sám, přesto bych mu rád pomohl. Ale copak jsem meteorolog, hydrolog, hematolog, znalec biblických textů nebo snad dokonce paní učitelka?

 

Tomáš Polák

 

 

 

 

 

 

 

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Pane Poláku, kromě Vašich skvělých fejetonů se mi moc líbí ty Vaše obrázky. Jsem totiž sběratelem knih o ilustracích pro děti. Nemáte je také v nějaké dostupné publikaci? Pokud ano, prosím o odpověď na exin.farsky@seznam.cz
Rostislav Mraček
Titulek se vám moc povedl. Ostatně i celý fejeton. Příjemné čtení!
Růžena Kuželková
Děkuji!!! Moc jste mě pobavil,směji se až se "za břicho"popadám,ale někdy člověka zaskočí dětské bádání a "včil,babo raď"
Martin Vrba
Celkem nedávno jsem se na podobné téma zamyslel a nic, tak jako vždycky, když si nemohu vzpomenout, tak jsem se zeptal manželky: „Alenko, já ti mám takový pocit, že mne moji synové nijak všetečnými otázkami neobtěžovali, tedy když to srovnám s dětmi od bratra, ty mne přece nenechaly ani chvilku v klidu - nebo jsem na to u těch svých dětí zapomněl? Manželka s chechtotem odpověděla: „ Částečně jsi na to asi zapomněl a hlavně oni tě neměli synové příležitost zásobovat žádnými otázkami, protože ty jsi je ke slovu nepustil a sám jsi jim pořád něco vyprávěl, co by je mělo nebo mohlo už zajímat, ale i tak to fungovalo dobře a já jsem si při tom alespoň doplnila vzdělání, protože jsem se na to zapomněla buď zeptat doma rodičů, nebo jsem ve škole nedávala pozor, nebo jsem to zapomněla. :) A ty v tom jedeš stejně i v další generaci. Včera všechny přece u stolu Matýsek (6) šokoval vyprávěním, jak funguje ten dron a proč do ničeho nenarazí a když začne ztrácet energii, tak si to spočítá, aby se pomocí družicové navigace a toho zbytku energie vrátil bezpečně na místo startu. A bylo to skoro slovo od slova to, co jsi mu vyprávěl na kopci před týdnem, když jsme ten dron pouštěli. A ty si už nevzpomínáš, jak jsi klukům, když jim bylo 7 a 8, než se stačili sami zeptat, sám mezi hrou vysvětlil, jak se dělají děti tak mile, ale přitom tak nelživě, že jsem litovala, že jsem se o tom nedozvěděla podobně a už jsem se těšila na večer. Řekl jsi jim dokonce, že to nemusí být jen z rozmnožovacích důvodů, ale jen pro tu rozkoš, protože je to hrozně příjemné a je to dostupné i chudým lidem.“ Ano – tak na to jsem si vzpomněl a dokonce i na tu otázku toho mladšího: „Tati, ty to ale doufám, neděláš?“ Když jsem mu řekl, že to dělám, tak upadl teatrálně na záda a smál se, až se za břicho popadal. Z taktických a výchovných důvodů jsem se ho tehdy už nezeptal, co ho na tom tak rozesmálo a počkal jsem si až do doby, když mu bylo, tak jako tehdy mě. Odpověděl mi, ale zase tak, že to není ke zveřejnění vám tady na íčku. :)
Oldřich Čepelka
Já si to vždycky moc užíval, když se mě malé děti vyptávaly. Jednou jsem stál někde ve frontě a tam se malá holčička pořád na něco ptala své maminky. Ta ji najednou brutálně usadila: "Už nezlob a neptej se pořád." Jak může dítě zlobit tím, že se na něco ptá? Doufám, že maminku v dospělém životě neposlechla a pořád se ptala. Sama sebe, jiných lidí a života. Je přece tolik otázek a tolik odpovědí!
Oldřich Čepelka
Víme, kde. Právě tam. :-)
Elena Valeriánová
Milé dámy, ti pánové jsou prostě padavky. Pár otázek a už se hroutí a zapalují cigárko. S vlastními dětmi jsem hodně mluvila a s vnoučaty, pokud k tomu je příležitost, tak také. Znáte to: moudrý děda řekne: ptej se Vašíčku (Luděčku, Fanoušku), ptaním se nejvíc dovíš. A po chvíli: prosím tě jdi se zeptat báby. Ale přesto i já jednou zažila při vyptávání horkou chvilku. Stála jsem frontu v nějakém obchodě. Měla jsem sebou čtyři děti, dva synovce, svého syna a malou dcerku. Tenkrát asi tříletou. Kluci dcerku zlobili, jak jinak. Jsou od sebe všichni čtyři po dvou letech. V obchodě ticho, fronta se pomalu posunovala. Když tu se ozve zřetelný hlas mojí malé: mami, že jsem se vyrodila z tvého bříška!? Odpovídám: psst, nekřič. Ale to už ji jeden z mých synovců něco pošeptal a a ona mě zatahala vehementně za rukáv a ještě důrazněji a ještě hlasitěji zopakovala svou otázku a dodala, ale kudy jsem vylezla? Fronta se kácela smíchy a já byla červená až .. no však víte kde.
Alena Nováková
Můj syn mi taky dával zabrat. Neuznával odpověď -nevím, ale doma se podíváme do knížky... všechno jme museli vědět hned. Už nevím, na co se mne ptal tehdy asi 4 letý v narvaném autobuse, ale fakt jsem nevěděla a stojíc na jedné noze jsem řekla "nevím". Na celý autobus se ozvalo "co jsi to za maminku, když to nevíš???" Dneska mě takhle zpovídá vnučka, ale za prvé nejezdím s ní v autobuse a mám chytrej telefon :-)
Jana Hošková
Uřívala jsem si všechny podobné dotazy svých vnoučat a zapisovala je...nikdy mne neotravovala, vždycky naopak velice pobavila !!! :-))
Marie Faldynová
Mám vnučku, které jsem ukázala břízu a když jsme šly kolem další břízy, ukázala vnučka břízu mamince. Mě to baví, nevzpomínám si, že by mě to unavovalo, užívám si vnoučat, dokud o to mají zájem. Za pár let je bude zajímat něco jiného.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?