FOTO: autorka

Koniklecová louka v Brně

5. 4. 2021

Můj příběh

Autor: Blanka Lazarová

Hodnocení:

(4.7 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Měchurová 20.5.2021 10:28

Tak tam by se mi moc líbilo - koniklece mám moc ráda. Bohužel se mi nedaří je pěstovat. Kolikrát už jsem si je na trhu koupila? Příští rok nevykvetou. Už jsem to vzdala. Dík za milé potěšení.

Zdenka Žichovská 28.4.2021 01:05

Takové množství konikleců ve volné přírodě, to je pohádka.

Jitka Hašková 7.4.2021 09:54

Děkuji za zprostředkování té krásy.

Soňa Prachfeldová 7.4.2021 07:44

Taková nádherná lokalita prostě příroda je zázrak.

Zdenka Jírová 6.4.2021 23:46

Krásné fotky krásných květin. Děkuji.

Alena Tollarová 6.4.2021 23:35

Reportáž o koniklecové louce jsem viděla v televizi. Přestože několik míst, kde koniklece rostou, také znám, tolik pohromadě jsem jich nikdy neviděla.

Martina Růžičková 6.4.2021 20:04

To musel být nádherný zážitek! Děkuji za zajímavý článek a krásné fotky a přeji hezké a zdravé jaro :-).

Anna Potůčková 6.4.2021 18:28

Zatím jsem neměla štěstí vidět tolik konikleců , musí to být fakt nádhera!

Dana Puchalská 6.4.2021 18:18

Kdyby to bylo možné,chtěla bych tuhle nádheru vidět na vlastní oči.

Naděžda Špásová 6.4.2021 10:49

Je to moc hezké.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá