FOTO: autorka

Koniklecová louka v Brně

5. 4. 2021

Můj příběh

Autor: Blanka Lazarová

Hodnocení:

(4.7 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Měchurová 6.4.2021 09:26

To musí být nádhera. Mám koniklece moc ráda, a na rozdíl od jiných kytek, se mi nedaří je pěstovat. Už jsem to vzdala a neutrácím za nové rostlinky, které stejně do roka zmizí.

Marie Seitlová 6.4.2021 09:12

Koniklece jsou nádherné kvítky a vidět takovou spoustu, je zážitek.

Irena Mertová 6.4.2021 08:50

Díky za fotky. Vracejí mne do dětství...

Eva Mužíková 5.4.2021 17:48

Takovou louku plnou konikleců bych ráda viděla na vlastní oči. Vzpomínám na akci Jindry - setkání v Kořenově. Nádherná louka plná narcisů a takových žlutých květin / sakra, nevzpomenu si na název/, to byla pastva pro oči... U nás je CHKO, kde rostou krokusy, ale ještě nejsou plně v květu...

Zuzana Pivcová 5.4.2021 17:22

Moc hezká kytka. Hodně rostlin, z nichž se vyrábějí např. homeopatika, je jedovatých. Díky, zajímavé.

Daniela Řeřichová 5.4.2021 16:34

Opravdu zázrak přírody. A zajímavé informace jako bonus, moc děkuji.

Marie Novotná 5.4.2021 15:51

Nádhera.

Libuše Křapová 5.4.2021 13:55

Blanko, díky za článek i fotky. přítel Jindra je původně Brňák, zrovna dnes jsme se o této lokalitě bavili a pohled na fotky ho potěšil :-)

Jana Šenbergerová 5.4.2021 13:48

Díky za tu krásu. Ve volné přírodě jsem je nikdy neviděla. Docela by mě zajímalo, jak takové sčítání na louce probíhá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá