Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ IV

Řád a pořádek jsou moje celoživotní téma. Dokud maminka po nedělním obědě neumyla nádobí a nevytřela podlahu, nemohlo se jít na nedělní procházku. Chodilo se pravidelně. Jako dítě jsem byla pro své dva mladší sourozence - bordeláře, vzorem pořádkumilovnosti. Zřejmě mě za to neměli moc rádi. Nicméně s věkem se naše role vyměnily. Zatímco oni mají doma "špígl nígl", já razím heslo, že vesmír je plný prachu, tak proč ho pořád zbytečně vířit, když nehybně leží. Možná je to tím, že v hloubi své duše toužím po dokonalosti, ale zároveň mi hlava říká, že dokonalost je konečná, za ni už se dál jít nedá. Je-li něco dokonalé, už to nemůže být dokonalejší, to jen člověk si myslí, že ano. Viz Ariel a prádlo už pokolikáté bělejší, protože jazykověda takový nesmysl připouští svým stupňováním. A pak jsou tu protiklady v našem duálním světě: řád - neřád, pořádek - nepořádek, zdraví - nemoc. Vždyť všechny opaky jsou jen různou mírou téhož! Nevěříte? Neřád je nejen nedostatkem řádu, ale může být i tím, kdo žádný řád nedodržuje, nepořádek je nedostatkem pořádku a nemoc jen nedostatkem zdraví. Dokud neuklidím, mám přehled. Jakmile nastolím pořádek, ztrácím ho. Netřeba brát to doslova, nicméně v podstatě to tak nastavené mám. :-)

Chaos a improvizace mají své kouzlo. Ale občas je třeba si uklidit. Mysl, soubory v počítači i byt.