Manžel přinesl domů láhev alkoholu, kterou dostal za pomoc od jednoho starého pána za to, že mu pomohl se dřevem. Vědom si toho, že mu lékař zakázal veškeré požívání alkoholu, poslušně mi láhev odevzdal se slovy "na, schovej to".
Chvíli jsem láhev studovala, nápis to mělo "medovina s papričkou". Láhev byla opravdu parádní, hned mě tedy napadlo, že tento dar změní majitele. Tchýně měla v brzké době narozeniny, a tak alkohol dostane navíc k dárku, který jsem už měla koupený. Koupila jsem jí kabelku větší velikosti, aby ji tam vlezl i malý nákup. Do kabelky jsem dala další dárek, halenku a bombonieru.
Když se přiblížil den, kdy jsem jí měla jít popřát, chtěla jsem do kabelky přidat parádní láhev s alkoholem.
Problém byl ovšem ten, že ve skříni, kam jsem ji schovala, láhev alkoholu nebyla. Prohledala jsem skříň opravdu důkladně, ale marně. Na řadu přišel výslech manžela, spustila jsem se do něj opravdu zhurta. "Tak tos mě tedy naštval, víš, že nesmíš pít a klidně vyžungneš celou láhev drahého alkoholu? Napřed mi ji dáš, abych ji schovala a potom za mými zády ji klidně najdeš a vypiješ?" Manžel reagoval také zhurta. "Tak to se tedy pleteš, já ji ani nehledal, natož abych ji vypil." "Známe své lidi", já na to. "Snad ji teda asi vypil pes nebo snad já? Nikdo jiný tady není." No, hádka byla na světě a kvůli blbému chlastu. Manžel ji zakončil slovy, kdoví kam jsi ji schovala, tady v tomto baráku se furt něco schovává...
Pro jistotu jsem vyrovnala ze skříně i prádlo, abych mu nekřivdila. Marně, alkohol zmizel. Kdybys aspoň nevyhazoval tu prázdnou parádní flašku, když už jsi ji vypil, neodpustila jsem si do něj rýpnout, jeho mlčení jsem vzala jako přiznání. Využila jsem návštěvy bratra mého manžela a pro tchýni jsem narozeninový dárek poslala po něm s tím, že popřát přijedu dodatečně. V den jejich narozenin jsem ji telefonicky popřála a ptala se jí, zda dárek dostala a že přijedu popřát ještě osobně.
"Růženko, takovou škodu sis nemusela dělat, tolik dárků, já myslela, že jsem dostala tu tašku a až včera jsem nahlídla dovnitř a našla i ostatní dárky a ta flaška, ta musela být drahá, co tě to napadlo, dávat tolik peněz za alkohol. Neboj, já ji nedám doktorovi, budu po žličence užívat takovou dobrotu," chrlila ze sebe slova do telefonu. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila o čem tchýně mluví. "To nestojí za řeč," jen jsem hlesla a polilo mě horko.
Tak teť jsem se dověděla, kam jsem tu flašku schovala. Flaška našla svého nového majitele, ale co manžel? Stydím se, ale ještě jsem do dneška jsem nesebrala odvahu se mu přiznat, že jsem mu křivdila. Určitě to udělám, nevím sice kdy, už minule mě totiž v supermarketu napadla malá lest, že tu flašku koupím a postavím do skříně. Nekoupila - ani napsat se mi nechce tu nehoráznou cenu.
