Ještě, než toto tvrzení argumentačně prokážu, musím upozornit, že se budu zabývat výhradně pánským Dnem Blbcem, v dámských se nevyznám, v těch se nevyzná nikdo, vlastně ani ženské ne! Jejich DB totiž nemají žádnou opěrnou konstantu. Pro ilustraci: Přestože moje manželka nějakej čas po svatbě tvrdila, že mé požádání o ruku bylo pro ni dnem šťastným, dost brzo to operativně změnila, dokonce na Den Kretén. Tomu nerozumím.
Ale zpět k tématu – nejdřív komparace vlastnictví psa a vlastnictví Dne Blbce. Rasu svého hafíka si vyberete podle vzhledu, podle jeho (ale i svých) vlastností atd. Můžete ho naučit dejpac, jeho exkrement seberete do pytlíku nebo kopnete pod nejbližší auto. Když jedete na dovolenou, pohlídá vám ho kamarád, když vás štve, šoupnete ho do útulku. Se Dnem Blbcem nic takovýho neučiníte, i kdybyste se na hlavu postavili!
Dále: pejska máte dejme tomu patnáct let a pak rozhodnete, jestli chcete v kynologických rozkoších pokračovat s dalším. DB máte furt! Je s vámi od prořezávání zoubků až po zbytnění prostaty! Od časů, kdy si občas zapomenete zavřít poklopec, až do časů, kdy si ho občas zapomenete otevřít! DB se vám nezaběhne, ani vám ho nikdo nešlohne. Zatímco dovádivý psík vám maximálně ohlodá nový boty, DB vám totálně rozcupuje psychično. A domněnka, že ho můžete šoupnout do útulku, tedy do psychiatrické léčebny, taky neobstojí. Tam vám akorát zesílí, zmohutní, stane se z něj Týden Blbec, Měsíc Blbec, Rok Blbec, Život blbec.
Tak jakýpak ten hoch DB vlastně je a copak nám to vlastně vyvádí? Má zákeřnost sicilské tchýně, fantazii neúspěšného avantgardního básníka, pracovitost včelky dělnice. Přichází nečekán, nepoznán, převlečen za Normální Den. Útočí se strategickou genialitou. Portfolio jeho nástrojů je bezpočetné, od rozbitého hrnku po babičce, přes ztracenou šrajtofli, opomenutí zvednout záchodovej dekl, když jdete na velkou, až po zlomenou nohu v krčku. Od načapání revizorem, přes bahno v ksichtě od kolemjedoucího auťáku, omylem posolenou kávičku, až po předvolání na finančák. Má taky arzenál zbraní nehmotných, jako jsou například kopačky od Máni, dořvávačka od šéfa, zapomenutí, kam já to vlastně teď zrovna jdu.
Pan Den Blbec je zasnouben s madam Smůlou a místo kytek jí nosí naši nasranost. Jejich nejlepší kámoškou je slečna Pitomá Náhoda.
Jak existovat ve světě, kde s námi bydlí ten blbec Den Blbec? V klídku. Bránit se nebo činit nějaká protiopatření nemá cenu. Když nesáhnete po hrnku po babičce, abyste si ho nedejbože náhodou nerozbili, rozsednete si brejle nebo vyplavíte sousedy. Když se vám povede fouknout revizorovi, ulomíte si půlku zubu o flaxu v sekaný, když nešlápnete do lidskýho měkkýho, okrade vás tlustoprdka u kasy v samoobsluze. Když totiž Den Blbec chce, tak vás prostě nějak dostane. Takže ať si trhne nohou!
Tomáš Polák
