Vzácná návštěva aneb když přilétly dlouhonosky

Před lety jsem dlouhozobku viděla poprvé na muškátech v Malé Morávce v Jeseníkách, Také jsem byla nadšená, že vypadá jako kolibřík. Od té doby jsem se s ní občas setkala na různých místech na Moravě i v Čechách. Patří k mým oblíbeným motýlům. Svým vyprávěním jste mě úplně vrátila k pocitům, které jsem měla, když jsem ji uviděla poprvé. Má ráda teplo, proto je teď tak často v horkých létech k vidění. Každé setkání s ní mě potěší.

Paní Jano Hošková, pěkné vyprávění, já se Vám vůbec nedivím, také jsem na to „nalítnul“, ta krásná bestie fakt skvěle předstírá, že je kolibřík! Tak poslyšte, jak jsem prožil setkání s tímto „kolibříkem“ já. Už je to hodně let, stalo se to kolem roku 1985, se sourozenci a jejich dětmi jsme už dopředu naplánovali výlet s bojovou hrou (hledání pokladu) někam kolem hradu Karlštejna. Tehdy ještě mobily s vloženou mapou podle družic nebyly, i na obyčejné telefony se čekalo 15 let. Já myslel, že 4 dny před tím výletem vyrazím vlakem a rozmístím značky a někam zahrabu i bedničku s cukrovinkami, ale přišla do toho nějaká viróza a já ulehl do postele s vysokou horečkou. Ale děti se na výlet těšily a tak jsem se sám uschopnil a vezl alespoň ten poklad s sebou v batohu a myslel si, že ho umístím až v ten den někam pod keř. Dětem bylo 5 a 6 let – oblafnout se ještě daly. Všechno šlo dobře podle náhradního plánu, ale když jsem popoběhl v cíli kousek dopředu, abych ten poklad umístil pod keř, tak se mi tam zamotala hlava a já u toho keře omdlel. Probral jsem se až když mne bráška fackoval, bylo velké teplo a já tu chřipku nevyležel a tak se to prostě stalo. Za chvíli jsem byl už v pořádku, ale bráška trval na tom, že si musím ještě odpočinout a pak že půjdeme nejkratší cestou na vlakovou stanici a já domů a ještě do postele. Tak jsem odpočíval u toho keře ve stínu a zbytek výpravy kousek ode mne na dohled si házel tím plastovým létajícím talířem – ten byl tehdy hitem sezóny. Pak jsem nejdříve najednou uslyšel takový zvuk fr- fr – fr – fr (zvuk zmenšené helikoptéry) a a pak jsem spatřil toho kolibříka na tom keři, kde se zastavil v letu, tak jak to dělají kolibříci nebo vážky, vážka to nebyla, tak to musel být kolibřík. Když jsem se z toho vzpamatoval, že vidím v našich krajích kolibříka, tak jsem chtěl ostatní zavolat, aby to také viděli a tak volám: „Honem všichni sem – je tu kolibřík!“ Než však přiběhli, kolibřík uletěl. Děti nevěděli, že u nás kolibřík nelétá a ani jak vypadá a dospělí, aby to děti neviděly, si jen ťukali s pochopením (nedoléčená chřipka) na čelo. Pak jsme se hned zvedli a šli na vlak a domů. Nestále mne kontrolovaly pohledy dospělých. Mnoho let se na rodinných sešlostech spojilo to mé omdlení s tím, že jsem v těch mrákotách viděl už i kolibříky – a že jsem byl tedy už asi na druhé straně v ráji – ano - dělali si ze mne všichni srandu mnoho let. Žádného přírodovědce ve svých řadách nemáme – tak to trvalo léta. Teprve až asi po deseti letech jsem se dozvěděl z nějakého pořadu v televizi, že to byla ta dlouhonoska (nebo dlouhozobka). Ale to, že jsem místo Karlštejna byl na chvilku v ráji, tak to v těch vyprávěních při rodinných oslavách už zůstalo. Na zahradě jsem si později vysadil ty motýlí keře, které milují motýli, jmenuje se to Komule Davidova (Buddleja davidii), ale dlouhozobku - dlouhonosku se mi přilákat do okolí Říčan nepodařilo. Kdo ji neviděl v tom letu na místě, tak neuvěří, že fakt vypadá jako malý kolibřík. https://www.youtube.com/watch?v=yq2rDdq6ixw

Dlouhonosky jsem poprvé viděla v údolí Hučivé Desné v Jeseníkách. Byl to pro mě úžasný zážitek. Také jsem se je pokoušela vyfotit, ale marně. Byly v neustálém pohybu. Vnučka je natočila mobilem jako video. Teprve doma jsem si vygooglila, co to vlastně bylo za tvorečky.

Upozorňuji jen, že v článku píšu o tom, že jsem se sice snažila tvorečka vyfotit, ale nepodařila se mi ani jedna fotka - takže nechlubím se cizím peřím - fotky jsou z Pixabay.

Nádherné čisté fotky, tohoto tvorečka znám, létal na můj balkon na surfinie.

Krásní tvorečkové, mně připadají jako zkřížení z ptáčků, třeba kolibříků, a exotického hmyzu. Nikdy jsem je neviděla.

Dlouhonosky k nám létaly na balkon na muškáty. V posledních letech toho nechaly, asi se jim naše muškáty přejedly. Ale byl na ně pohled k nezaplacení. :-)

Hezký napínavý článek. Také nás dlouhonosky navštěvovaly, aniž bychom znali jejich název.

Také je vidím poprvé. Ráda bych je viděla v přírodě...

Tak já se s nimi zatím nesetkala. Díky za článek