FOTO: Josef Šustr, r. 1938, vydáno se souhlasem M. Ženatové

Tvůj otec celý život miloval mou sestru, řekla mi maminka na konci života

22. 3. 2021

Kdo mi byl vzorem v životě? Určitě můj tatínek. Narodil se v roce 1917 v malé chaloupce v mé rodné vesničce na Drahanské vrchovině jako nejmladší ze čtyř sourozenců.

Můj příběh rodina vzpomínky

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 23.3.2021 23:35

Kolik síly museli mít v sobě naši rodiče a prarodiče, aby dokázali žít v tak těžké době. Krásný příběh.

Soňa Prachfeldová 23.3.2021 19:57

Neuvěřitelný příběh o prostých pracovitých lidech, o jejich obětavosti a čestnosti. Mám často pocit, že čím lépe se lidská společnost má, tím toho má pořád málo.

Jaroslava Handlová 23.3.2021 12:21

Obdivuhodné vztahy, statečná maminka i tatínek. Takové příběhy by neměly být zapomenuty. Díky za článek i fotky.

Hana Nováková 23.3.2021 11:10

Krásný lidský příběh

Libuše Křapová 22.3.2021 22:14

Maruško, to je opravdu silný nádherný příběh.

Eva Braunová 22.3.2021 21:51

Poslední slova Vašeho tatínka,že žádný společenský řád nebude spravedlivý je pravda pravdoucí.

Helena Přibilová 22.3.2021 20:30

Paní Maruško, děkuji Vám, že jste se s námi podělila o Váš životní příběh.

František Matoušek 22.3.2021 16:57

Krásné vyznání, hezky převyprávěné.

Zuzana Pivcová 22.3.2021 14:07

Rozplakalo mě to. Smutek a vedle toho i úžasná lidskost a síla nést osud tak, abych nikomu neublížila a ani sama netrpěla. Děkuji, Maruško, jsi taky taková bytost, říkám to stále.

Jan Zelenka 22.3.2021 13:25

Moc pěkný životní příběh. Je fajn, že se zde podobné články začínají objevovat. Vždyť minulost je nedílnou součástí naší přítomnosti. Tyto články jsou obrazem své doby. Doby, ve které jsme vyrůstali, dospívali a nabírali životní zkušenosti. Takové články by ale měli číst i mladí, aby poznali své kořeny.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová

Děkuji osudu za prožité dny

Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy odešel můj Jiří. Můj princ. Vlastně nikdy nebyl můj, byl manželem jiné ženy, ale co nás k sobě poutalo, mi už nikdo nikdy nevezme.

Daniela Lender Chaloupková

Sonyboj, Setapouch, Veďsaóny…

Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než jsem na to přišla, dopustila jsem se, k velké tatínkově radosti, ve svém raném věku mnoha omylů a přehmatů.

Zuzana Zajícová