Jak jsem se mýlila
Já s přítelkyní maminky. FOTO: archiv Věry Ježkové

Jak jsem se mýlila

21. 3. 2021

Když jsem byla hodně mladá, měla jsem podivné představy o stáří. Asi jako mnozí jiní. V mých 15 letech byl pro mě poměrně starý člověk již třicetiletý. Natož rodiče a prarodiče. Přitom jsem v té době i o pár let později kult mládí neprožívala.

Nikdy mi „nepatřil svět“. Víc jsem o životě přemýšlela, než abych si ho užívala. Když jsem si představovala sebe za několik desítek let, říkala jsem si: „To už budu stará, to už na mně nebude záležet“. Nevím, kde bylo to stáří. Určitě v padesáti letech. Myslela jsem si, že staří lidé už jen čekají na smrt. Ovšem byla jsem i vychovávána v úctě ke stáří.

Neadekvátně jsem hodnotila i mladé maminky. Pokud jsem viděla ženu s malým dítětem, považovala jsem ji za již odepsanou. Nikomu se nemohla líbit, žádný muž o ni nemohl mít zájem.

Výhrady, které jsem mívala vůči mamince, jsem omlouvala tím, že za to nemůže, že už je stará. I když jí třeba nebylo ani čtyřicet. Když si ve svých necelých 60 letech nechala částečně zrenovovat byt, nechápala jsem to. Říkala jsem si, že už jí to nestojí za to.

Vzpomínám si také, že když mi bylo asi jedenáct let, samozřejmě to nevím přesně, šla jsem s rodiči po ulici a zeptala se jich: „Budete brečet, až umřu?“ Z nějakého důvodu jsem je považovala za nesmrtelné; možná stabilní, poskytující mi jistotu. Myslím, že mi odpověděli mi: „To víš, že budeme.“ A víc se o tom se mnou nebavili.

Jako dítě jsem si také přála už být velká, abych si mohla dělat, co budu chtít. Ta první polovina přání se mi splnila mými 176 centimetry.

S věkem se můj postoj ke stáří samozřejmě měnil. Dokonce tak, že jsem hledala přátele mezi staršími lidmi. Například během studia na fakultě byla mou nejlepší přítelkyní francouzštinářka, ve věku mé maminky. Také muži, kteří zanechali výraznější stopu v mém životě, byli starší.

Dnes vím své. A nad pošetilostí svého mládí se s pochopením usmívám.

 

Můj příběh rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
K 15 letům takový pohled asi patří... :-)
ivana kosťunová
Pardon- ony- ty děti
Hana Šimková
Já jsem brala stáří tak, jak přicházelo. Při každém větším výročí jsem si říkávala :"Ještě to jde:" a říkám si to pořád."
ivana kosťunová
Tak to já jsem v mládí nelenila, všechno jsem chtěla vědět, všude být a všechno vyzkoušet, a přemýšlet jsem začala až později. Nevím, jestli to tak bylo správně, ale díky tomu jsem byla jsem mnohoem tolerantnější ke svým dětem, než byli kdy mí rodiče ke mě. Oni si to ale zcela jistě nemyslí.
Dana Puchalská
Věrko, Tvoje dnešní úvaha se mi moc líbí a děkuji Ti za ní.
Anna Potůčková
Myslím, že takto se nás v dětských a mladých letech mýlila většina. Hezký článek k úvaze.
Jan Zelenka
Dítě vnímá svět po svém. Záleží na tom, co dostane ve své genetické výbavě, ale hlavně na rodičích a výchově. Já jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlel, bral jsem jako samozřejmé, že život se vyvíjí a že jednou taky budeme staří. Ale spíš, než úvahy o životě nás zajímaly naše toulky po Ovčíně, karty, později holky a pivo. Pěkná úvaha, Věrko.
Jitka Caklová
Jó mládí, to byly časy. Když jsem v pětadvaceti byla těhotná a chodila každý měsíc do nemocnice vylehávat svého potomka, skamarádila jsem se tam s o deset let starší sestřičkou a po večerech jsme hrály kanastu. Když jsem ji potkala v civilu a měla na sobě šortky, říkala jsem si taková stará a šortky..... Když jsme měli 25 let po základce sraz spolužáků, tak vysokoškolsky vzdělaná holka přišla v kostýmku, sukni 10 cm nad kolena, "no to byla hrůza". A když jsem v padesáti, coby štíhlá, opálená blondýna, oblečená do bleděmodrých šortek s bolerkem, jela na kole Favorit ulovit chlapa, byla jsem taková kočka, že neodolal. Jsme spolu třiadvacátý rok a ani jeden z nás své volby nelitujeme ♥
Soňa Prachfeldová
Mládí mládí, říká se tomu mladá duše, která se teprve rozhlíží, učí se. Také jsem to tak měla. Čas spěje dál, v mnohém člověk pobere rozumu, i když v srdci i v uvažování je pořád mladý. A zase by to ti mladí nechápali, tak jako kdysi my. Vše se opakuje.
Libuše Křapová
Jo jo, Věrko :-) Byly jsme mladé a trochu hloupé , on nás nakonec čas dostihl a poučil :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.