Jak přežít dobu zavřených kadeřnictví? Žádné razantní zásahy, chce to zůstat v klidu

Paní Caklová, vůbec nejsem proti barvení vlas, obličeje°, kdy výsledek podpoří tu vnitřní krásu ženy. V tom případe je to nádherný celek. Omlouvám se, vyjádřil jsem se dost extrémně, měl jsem použít slovo nevkusně. Přeji dobrý den.

Hano 11:14, Jsem ráda, že "v tom" 11.3.2021 12:43 nejsem sama.

Pane Zábranský, jaký je Váš názor na barvení vlasů, nikoliv pro obdiv okolí, ale pouze pro vlastní dobrý pocit.

Nebarvit tvář, vlasy...přijat vrásky a šediny, ba naopak zvýraznit...krása vzniká pod povrchem.... a nebrat na sebe mužské role...zachovat a pěstovat ženskost...

Během řady let, když jsem to vůbec nepotřebovala kvůli nějakým šedinám, jsem si sama barvila vlasy různými módními odstíny. Jednou jsem po nanesení barvy zcela nečekaně dostala silný alergický záchvat, kdy se mi, lépe to nedokážu nazvat, trhal mozek. Žádná kůže, vevnitř hlava. Od té doby jsem už používala barvy minimálně, maximálně jen hennu. A vlasy, jako kdyby se mnou měly soucit, ještě řadu let, až takřka do nynějška, vůbec nešedivěly. Teď už začínají, ale při mém kratičkém sestřihu je to nějak jedno. A navíc si pořád víc přeji zachovat si něco v hlavě než na hlavě. A co se týče nohou, případně pedikúry či bot? Ke svým nepěkným a bolestivým halluxům velmi nesnadno sháním boty. Z běžné obuvi nic, natož nějaké lodičky. Maximálně široké zdravotní boty. No, za dámu v nich nejsem. Klidně říkám, že když se mi podívá nějaký muž dole na nohy, už se nemusí dívat výš. Kritiku tohoto typu snesu, ať už veřejnou nebo v posuňkových či dalších náznacích. Jsou důležitější věci.

Jedna kadeřnice mě málem připravila o vlasy a tak se o vlasy starám od té doby sama. Pedikúru a manikúru si můžeme přece udělat samy a dokonce se ošetřit i kosmeticky. Není to opravdu to nejdůležitější. Raději bych otevřela ty školy . To je totiž opravdová tragédie.

Přiznávám, že jsem u kadeřnice nebyla asi 3/4 roku. Dcera nebo snacha mi barvily odrosty a ofinu jsem si vždy zastřihla sama. Vlasy mám už teď hodně dlouhé, vyfoukám nebo použiju gumičku, skřipec a třeba i sponku. Na pedikúru jsem nikdy nechodila, tu naštěstí zvládám sama, jen po operaci mi nějakou dobu musí někdo pomoci. Na kosmetice jsem také nikdy nebyla. Tak vlastně mi ani kadeřnictví nevadíí, až bude, tak bude. Teď mám jiné priority. A Naďo, věř nebo ne, myslím, že jsem normální ženská, když mi to nevadí. A jak píšeš, že o sebe nepečuju? To snad nezáleží na tom, že jsou zavřená kadeřnictví. Když jsou vlasy umyté, nechodí člověk s mastnými a upraví si je dle svých možností, pro ne? I zavřené okresy se dají přežít. Určitě je důležitější otevřít školy než kadeřnictví.

Dlouho jsem zvažovala, zda toto napsat, či ne, ale nakonec převážilo, proč ne. Ač se lidé většinou domnívají, že píší o druhých, tak realita je jiná. Píší o tom, co z jejich mozku vyvěrá, tedy o sobě. Neznám člověka, který by o sobě psal v negativním smyslu a když už, tak určitě to není jeho vina. To se ale v reálu nedá a skutečnost vyplave na povrch. Tato diskuze mi připomněla jednu epizodu na setkání íčkařů v Doksech. Pravda, na tento víkend se zhoršilo počasí a většina včetně mě, na to nebyla připravená. Na parníku jsem byla upozorněna na nohy v sandálech, dle gusta, naboso. Sama bych si toho nevšimla, ale budiž. Namalovaná, nehty na rukou nalakované, jako pravá dáma, ale paty a nehty na nohou v sandálech vykazovaly, že na pedikúře nebyly minimálně čtvrt roku a třetina osazenstva parníku z toho měla "druhé vánoce". Chováme se jako pokrytci, neboť té dámě si nikdo nedovolil říci, "hele, co nám to tady pindáš o své dokonalosti, podívej se na svoje nohy". A takoví prostě jsme a kdo nás má měnit? Vláda? Nějaký vůdce? Jsem přesvědčena o tom, že ať přijde cokoliv, každý bude muset začít u sebe, na svém písečku a pak se teprve uvidí. Přeji všem krásné zítřky ve zdraví ♥

Taky nám schází kadeřnice, pedikérka, otevřený obchod s prádlem, textilem, oděvy a obuví. Jak dcera, tak kamarádky, kolegyně, mlčky čekáme...nemůže být snad věčně zavřeno. Nikam nemůžeme, musíme poslouchat. Možná si někdo myslí, že obyčejní lidé nevidí, že jsou jedinci, pro které to neplatí. Ten v hospodě, která má být zavřená, tamten na fotbale bez roušky, jiný zase za hranicemi okresu či dokonce země. A všichni upravení, ostříhání. Vydržte to, lidi. Apelují. Ano, my skutečně vydržíme asi hodně. Ale řekla bych, že si taky dost pamatujeme. A až se budeme rozhodovat, zda dál věřit těm, kdo nás mají vést do lepšího života, že si na tohle všechno asi většina z nás vzpomene. Vždycky jsem byla trpělivý a vstřícný, poslušný a ukázněný, zodpovědný a pracovitý člen rodiny, kolektivu, občan. To první mě už pustilo. S tím druhým je to tak tak. Už se hezky umím ozvat. A to třetí mě už taky přestává bavit.

Mně se hrozně líbí, že to nevzdáváte. Myslím, že žena by o sebe měla dbát dokud to jde.