Jak přežít dobu zavřených kadeřnictví? Žádné razantní zásahy, chce to zůstat v klidu

Vlasy si teď barvím sama, už jsem tu šedou pěšinu nevydržela. Ale barva je téměř jako moje původní. Vlasy už mám slušně polodlouhé. Při posledním nákupu v drogerii jsem se "rozšoupla" a koupila jsem si sponky do vlasů. Ty mi pomáhají s vlasy jinak padajícími do čela. Už jsem si na ty delší vlasy zvykla, ale jakmile do půjde, zase je svěřím do péče kadeřnice.

Dobré rady pro ty, co si nevědí rady. Vlasy mi začaly šedivět ve dvaadvaceti letech. V pětatřiceti jsem začala uvažovat o barvení. Zpět do tmavých, až skoro černých, se mi nechtělo, protože mi vlasy rychle rostou a představa šedivých odrostů, nebo-li bílé pěšinky v tomto věku, mě děsila. V té době frčelo polární stříbro a kadeřnice mě přesvědčovala, ať si je nebarvím, prý, co by za to jiné ženy daly, mít od přírody takové vlasy. 37 let si barvím vlasy doma a třicet let stříhané nakrátko. Poslední dva roky mě kadeřnice marně sváděla do polodlouhých vlasů a ejhle koronavirus přišel jak na zavolanou. Mám polodlouhé, od přírody vlnité, husté zdravé vlasy, tak co si přát víc. Ofinu ustřihnout zvládnu a ostatní je stále, jak má být.

Já mám vlasy normálně tzv. na kluka, takže to je třeba pravidelně stříhat, jinak je to děs běs ... No, nezbývá než se tvářit, jak radí článek, že jsem "čaramůra" záměrně :-)

Za me souhlas - dosla jsem ke stejnemu nazoru. Nechavam si dorust a zatim si vlasy svazuji do skripce a musim rict, ze to nevypada az tak strasne -:). Barvu vubec neresim, s tim skripcem to je dokonce i zajimave ... -:).