Slova útěchy. Najít ta správná je velmi těžké. Co radí odborníci, abyste situaci ještě nezhoršili?
Ilustrační foto: ingimage.com

Slova útěchy. Najít ta správná je velmi těžké. Co radí odborníci, abyste situaci ještě nezhoršili?

12. 3. 2021

Vím, jak ti je. To bude dobré. To přejde. Tato slovní spojení, která jsou považována za utěšující, nefungují nebo mají dokonce opačný účinek, než si myslíme. Odborníci na pomoc v  zármutku je označují za nevhodné pro těžké chvíle.

Každý, kdo ztratil někoho blízkého, zná situace, kdy se ho lidé z okolí snažili utěšit. A vybavuje si, že slova útěchy vůbec nefungovala.

„Když mi zemřela žena, spousta lidí mi říkala, že čas vše vyléčí, že to zase bude dobré. Tak přesně to jsem tehdy nepotřeboval slyšet. Čas nic nevyléčil, dobré to není ani po dvou letech, prostě mi Jaruška stále chybí a tak už to bude napořád,“ říká jednasedmdesátiletý Ivan.

Podobnou zkušenost má třipadesátiletá Petra, které před časem při autonehodě zahynul syn. „Kolegyně v práci mě pořád oťapkávaly a říkaly, že vědí, jak mi je. Jak by to mohly vědět? Jak může někdo, komu nezemřelo dítě, vědět, jaké to je?“ říká Petra.

Neříkat v těžkých chvílích „já vím, jak se cítíte,“ případně „já vím, jak vám je“ doporučují i lidé vyškolení na pomoc v takových situacích. Zdravotní sestra Veronika Petrášová, která pracuje mimo jiné jako krizový intervent v ostravské fakultní nemocnici a je vyškolena v tom, jak se chovat k lidem, kteří prožívají zármutek, říká: „Nikdy nevíte, jak se člověk, který někoho ztratil, cítí. Nikdy nemůžete vědět, jak tomu druhému je. Stejně tak není vhodné říkat, že to bude dobré. Jak můžeme vědět, že to bude dobré? Třeba to už pro člověka, který přišel o dítě, nikdy dobré nebude. Může se zhroutit, může se mu zcela změnit život k horšímu. Takže se nemá lhát a říkat „já vím“.

Za mnohem vhodnější je považována věta: „Neumím si představit, čím procházíte, co cítíte, co prožíváte.“ Protože to je věta pravdivá. „Lidé, kteří prožívají něco těžkého a truchlí, mnohdy sami nejsou schopni definovat, jak se cítí, takže bychom ani my neměli předstírat, že to víme,“ uvedla socioložka Nancy Berns, která se tímto tématem dlouhodobě zabývá.

Další věta, kterou často lidé chtějí těžkou situaci zachránit a pomoci s ní, je: „Musíš být silný – silná.“ Typický příklad? Žena ztratí muže, prožívá naprostou beznaděj a její kamarádky říkají: „to zvládneš, ty jsi silná, musíš být silná.“

„Nemusí být silná. Má právo se zhroutit, plakat. Vůbec neškodí, když v takové situaci kamarádce řekneme: nepředstírej nic, plakej, teď nemusíš být odvážná,“ tvrdí Nancy Berns s tím, že takovým postojem uděláme pro člověka, kterému se snažíme být oporou, mnohem víc.

Když někdo z blízkých prožívá trápení, lidé  se často chovají jako sloni v porcelánu. V dobré víře radí, povzbuzují, říkají různé fráze. Často se bojí, aby nevhodnou větou utrpení ještě nezhoršili, tak sahají k těm takzvaně osvědčeným, nic neříkajícím, prostě k frázím. Jednou z nich je věta typu: „Zavolej, kdybys něco potřeboval – potřebovala.“

Problém je v tom, že člověk, který se právě utápí v zármutku, protože někoho ztratil nebo prožil něco strašného, zpravidla nezavolá. Nemá na to sílu. Nebo nechce obtěžovat. Mnohdy se chová iracionálně a není schopen takového praktického kroku. Podle odborníků je lepší navrhnout konkrétní věci, konkrétní podobu pomoci: „Nakoupím ti, abys nemusela chodit ven, souhlasíš?“

„Přijdu se na tebe podívat zítra ve čtyři hodiny. Jen mi otevřeš a řekneš, jestli něco nepotřebuješ, když nebudeš chtít, ani nepůjdu dál. Jen si tě zkontroluju.“

Psychologové říkají, že mnohdy je vhodné takzvaně přebírat kontrolu a nečekat, zda se trpící člověk sám ozve. Což potvrzuje šedesátiletá Eva, která ve třiceti přišla o manžela. Zůstala sama se dvěmi malými dětmi. „Dodnes jsem nezapomněla na chvíli, kdy mi to policie přišla oznámit. Sousedka to viděla, slyšela. Okamžitě vzala mé děti k sobě a starala se o ně asi týden. Vodila je do školky, vařila jim, hrála si s nimi. Pro mě to tehdy byla obrovská pomoc, mnohem důležitější než to, že se u mě střídaly kamarádky a chtěly vše stále rozebírat, litovaly mě a říkaly, že to přejde. Je to už třicet let, navázala jsem další vztah, mám z něho třetí dítě, ale nikdy to úplně nepřešlo. Na Jiřího stále vzpomínám a na ten strašný den také. Zpětně si vybavuju, jak mě ty utěšující fráze štvaly a jak naopak mi pomohl praktický přístup sousedky,“ vypráví.

Tak kvůli tomu všemu je  dobré, když člověk dokáže přemýšlet nad tím, jaký význam skutečně mají věty, které říká. Je to dobré v běžném životě, ale v krizových situacích dvojnásob.

psychika smrt
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše D'Engeli
Tyto životní tragédie jsou velmi zdrcující. Sama jsem přišla o manžela, když děti dorůstaly a musela jsem se o vše postarat sama. Dnes po všech mých životních peripetiích vím, že nikdo němůže člověku pomoci, pouze jen člověk sám sobě. V těžkých chvílích pomáhá práce, jakákoliv, učení ...další koníčky....a pevná vůle. Všechny tyto aktivity působí na radostný pocit v mozku. Naučila jsem se takové disciplině, že pokud mám ráno chmury, tak hned do jakékoliv činnosti. Poté také z člověka začne vyzařovat jiná - pozitivní energie, která přitahuje další pozitivní lidičky. Krásně se mějte.
Eva Kopecká
Paní Řezáčová, pojem správné chování je diskutabilní, protože nejsou situace stejné a lidé v nich jsou také různí. Proto beru takovéto chování jako vhodné. A to pro většinu situací ve vzorci plus mínus běžný kontakt jako kdyby se ta smutná věc nestala. Tedy u lidí, se kterými nebývám v kontaktu, jako se známou, které tragicky zemřel muž, prostě jí pochválit vnouče, mluvit o počasí. Beru jako netaktní se vecpat k ní domů, běžet k ní přes ulici s voláním, tak jsem slyšela, co tě potkalo atd. U blízkých příbuzných je to jinak. Nabídnout pomoc, krátce se stavit. U vdovce s upečeným, u vdovy s pomocí na zahradě. Když víme, že ji nezvládne. Ti lidé si svůj žal musejí odžít sami. Beru jako vrchol netaktnosti, když se cpou do domácnosti houfně návštěvy, které tam běžně nechodí. Když se dávají rady, o které nikdo nežádal ani o ně nikdo nestojí. Párkrát se nám to stalo a vyvolalo to v nás bezmocný vztek. Nechci být konkrétní.
Svatava Páleníková
Když mi zemřel manžel, všechna slova útěchy, od kamarádek, rodiny i spolupracovnic, mi přišla jako povinná až falešná. Prostě jsem se s tou ztrátou tehdy nemohla smířit a dlouho mi trvalo, než jsem mohla s někým normálně promluvit. Uvědomila jsem si to až po delším čase a zpětně vím, že jsem se asi k někomu nechovala moc přívětivě. Ale od té doby jsem si to už se všemi dotčenými vyříkala. Není to vůbec jednoduché vyslovit v danou chvíli to, co ten druhý potřebuje slyšet.
Alena Várošová
Musím jen souhlasit se všemi příspěvky od rozumných lidí,kteří si svým bolem a neštěstím prošli.Nadarmo se neříká,že neštěstí nechodí po horách,ale po lidech.Proto si myslím,že není na světě člověk ten,který by nepotřeboval psychickou pomoc,radu,či vlídné slovo.Ale někdy je bolestivé a zraňnujcí hledat pomoc od člověka,který ještě takovou situaci nezažil a někdy si i takový člověk nedokáže vypořádat se svýnm životom,natož aby vám poradil.Jako moje kamaráda psycholožka.Nepochodpím,jak mohla dávat rady,ale tam kde pracovala nemohla nic pokazit. Proto si každý ten svůj úděl,břímě musí nést na zádech sám a vypořádat se s tím dle svého rozumu a možností. Skvělý článek,děkuji. A vracet se zpět jen k těm nejkrásnějším vzpomínkám,které jsme s tím člověkem prožili. Chápu,že někdy to nejde.
Milan Pepo
Myslím, že tohle je individuální případ od případu. Přijel jsem při povodních v roce 2002 do jedné vesnice na Mělnicku. Potkal jsem na návsi dědu, který vypadal trochu nepřítomně. Tak jsem jej oslovil jestli nepotřebuje pomoc. Kouká na mne. Pak mě chytl za klopu blůzy. V očích se mu zaleskly slzy. ,,Pane kapitáne, před měsícem mi zemřela žena. Žádné příbuzné nemám. Minulý týden mi voda vzala dům. Vlastně všechno. Tak mi řekněte... za co mne Pán Bůh trestá?" Co jsem mu na to měl odpovědět. Nejsem psycholog. Ale když mluvil o Bohu... Vzpomněl jsem si na jednu rabínskou moudrost a tak jsem mu odpověděl. ,,Tatíku, Bůh trestá lumpy a darebáky. Na silné sesílá zkoušky." Upozornil jsem na něj starostu , nemohl mít přehled o problémech, určitě ne těch psychických , svých občanů. Přijel jsem za pár dnů a pán pomáhal sousedům, kterým dům zůstal stát. Po roce jsem se vrátil a ,,tatík" se mi chlubil novým ,,povodňovým" domem a ,,vnoučaty" sousedů, kteří chodili k ,,dědovi". Takže si myslím, že nějaká útěcha musí být. Ale musí být myšlena upřímně a spontánně. Všechny ostatní fráze jsou jen faleš, která může dotyčnou osobu spíš zranit.
Danka Rotyková
Hodnotím článek jako velmi dobrý. Některé hloupé rady známých jsem si tehdy v 53 letech vyslechla také. Přímé pomoci jsem se dočkala pouze od syna, ač mám 2 sestry. Ale nezazlívám jim to, myslím, že nevěděly v té chvíli, co dělat.
Věra Halátová
Ten článek beru jako zamyšlení autorky, jako úvahu. Ať už mi v mém neštěstí někdo něco řekl nebo neřekl, stejně mi to nepomohlo. Někdo cítí, že musí něco říct, druhý cítí, že je lepší mlčet. Většina řečí jsou jen společenské fráze. Člověk se musí se situací vyrovnat sám.
Zuzana Pivcová
Každý takovýto stav je naprosto individuální, jako vše v každém člověku. Někdo po účasti druhých touží, protože ani v žalu nedokáže být sám, někdo se s tím chce vyrovnat bez účasti, ba přímo ji nesnáší a mnohdy vnímá jako falešnou. To vyplývá z povah i předchozích zkušeností. Nejsme psychologové a ani psychologové nejsou zrcadlem druhého člověka. Popřejme si navzájem hodně sil zvládnout vše, co nám život přináší. Každý má těch sil různě. Ať je to tedy tak, aby nás to nezlomilo.
Hana Řezáčová
Ano paní Kopecká, jsou lidé, kterým přílišná snaha ostatních o účast vadí, řekla bych, že jich bude i většina, ale věřím, že jsou i lidé, kteří by rezervovanost rodiny a přátel brali, že se nesnaží v těžké chvíli pomoci ... A jak to odhadnout a zachovat se "správně"? Odpověď není jednoduchá ...
Eva Kopecká
Oprava... návštěvy..... srážely....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.