Slova útěchy. Najít ta správná je velmi těžké. Co radí odborníci, abyste situaci ještě nezhoršili?
Ilustrační foto: ingimage.com

Slova útěchy. Najít ta správná je velmi těžké. Co radí odborníci, abyste situaci ještě nezhoršili?

12. 3. 2021

Vím, jak ti je. To bude dobré. To přejde. Tato slovní spojení, která jsou považována za utěšující, nefungují nebo mají dokonce opačný účinek, než si myslíme. Odborníci na pomoc v  zármutku je označují za nevhodné pro těžké chvíle.

Každý, kdo ztratil někoho blízkého, zná situace, kdy se ho lidé z okolí snažili utěšit. A vybavuje si, že slova útěchy vůbec nefungovala.

„Když mi zemřela žena, spousta lidí mi říkala, že čas vše vyléčí, že to zase bude dobré. Tak přesně to jsem tehdy nepotřeboval slyšet. Čas nic nevyléčil, dobré to není ani po dvou letech, prostě mi Jaruška stále chybí a tak už to bude napořád,“ říká jednasedmdesátiletý Ivan.

Podobnou zkušenost má třipadesátiletá Petra, které před časem při autonehodě zahynul syn. „Kolegyně v práci mě pořád oťapkávaly a říkaly, že vědí, jak mi je. Jak by to mohly vědět? Jak může někdo, komu nezemřelo dítě, vědět, jaké to je?“ říká Petra.

Neříkat v těžkých chvílích „já vím, jak se cítíte,“ případně „já vím, jak vám je“ doporučují i lidé vyškolení na pomoc v takových situacích. Zdravotní sestra Veronika Petrášová, která pracuje mimo jiné jako krizový intervent v ostravské fakultní nemocnici a je vyškolena v tom, jak se chovat k lidem, kteří prožívají zármutek, říká: „Nikdy nevíte, jak se člověk, který někoho ztratil, cítí. Nikdy nemůžete vědět, jak tomu druhému je. Stejně tak není vhodné říkat, že to bude dobré. Jak můžeme vědět, že to bude dobré? Třeba to už pro člověka, který přišel o dítě, nikdy dobré nebude. Může se zhroutit, může se mu zcela změnit život k horšímu. Takže se nemá lhát a říkat „já vím“.

Za mnohem vhodnější je považována věta: „Neumím si představit, čím procházíte, co cítíte, co prožíváte.“ Protože to je věta pravdivá. „Lidé, kteří prožívají něco těžkého a truchlí, mnohdy sami nejsou schopni definovat, jak se cítí, takže bychom ani my neměli předstírat, že to víme,“ uvedla socioložka Nancy Berns, která se tímto tématem dlouhodobě zabývá.

Další věta, kterou často lidé chtějí těžkou situaci zachránit a pomoci s ní, je: „Musíš být silný – silná.“ Typický příklad? Žena ztratí muže, prožívá naprostou beznaděj a její kamarádky říkají: „to zvládneš, ty jsi silná, musíš být silná.“

„Nemusí být silná. Má právo se zhroutit, plakat. Vůbec neškodí, když v takové situaci kamarádce řekneme: nepředstírej nic, plakej, teď nemusíš být odvážná,“ tvrdí Nancy Berns s tím, že takovým postojem uděláme pro člověka, kterému se snažíme být oporou, mnohem víc.

Když někdo z blízkých prožívá trápení, lidé  se často chovají jako sloni v porcelánu. V dobré víře radí, povzbuzují, říkají různé fráze. Často se bojí, aby nevhodnou větou utrpení ještě nezhoršili, tak sahají k těm takzvaně osvědčeným, nic neříkajícím, prostě k frázím. Jednou z nich je věta typu: „Zavolej, kdybys něco potřeboval – potřebovala.“

Problém je v tom, že člověk, který se právě utápí v zármutku, protože někoho ztratil nebo prožil něco strašného, zpravidla nezavolá. Nemá na to sílu. Nebo nechce obtěžovat. Mnohdy se chová iracionálně a není schopen takového praktického kroku. Podle odborníků je lepší navrhnout konkrétní věci, konkrétní podobu pomoci: „Nakoupím ti, abys nemusela chodit ven, souhlasíš?“

„Přijdu se na tebe podívat zítra ve čtyři hodiny. Jen mi otevřeš a řekneš, jestli něco nepotřebuješ, když nebudeš chtít, ani nepůjdu dál. Jen si tě zkontroluju.“

Psychologové říkají, že mnohdy je vhodné takzvaně přebírat kontrolu a nečekat, zda se trpící člověk sám ozve. Což potvrzuje šedesátiletá Eva, která ve třiceti přišla o manžela. Zůstala sama se dvěmi malými dětmi. „Dodnes jsem nezapomněla na chvíli, kdy mi to policie přišla oznámit. Sousedka to viděla, slyšela. Okamžitě vzala mé děti k sobě a starala se o ně asi týden. Vodila je do školky, vařila jim, hrála si s nimi. Pro mě to tehdy byla obrovská pomoc, mnohem důležitější než to, že se u mě střídaly kamarádky a chtěly vše stále rozebírat, litovaly mě a říkaly, že to přejde. Je to už třicet let, navázala jsem další vztah, mám z něho třetí dítě, ale nikdy to úplně nepřešlo. Na Jiřího stále vzpomínám a na ten strašný den také. Zpětně si vybavuju, jak mě ty utěšující fráze štvaly a jak naopak mi pomohl praktický přístup sousedky,“ vypráví.

Tak kvůli tomu všemu je  dobré, když člověk dokáže přemýšlet nad tím, jaký význam skutečně mají věty, které říká. Je to dobré v běžném životě, ale v krizových situacích dvojnásob.

psychika smrt
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
V případech, kdy je člověk v některé z nejtěžších situací, je každá návštěva zaměřená na MLUVENÍ O SITUACI, DO KTERÉ NÁVŠTĚVA NIKDY ROZUMEM ANI CITEM NEPRONIKNE. A řada těch, kterých se to týká, potřebuje jediné.Aby o tom nemluvili ti, kdo tomu prostě nerozumí. Svoje neštěstí si lidi musejí odžít sami. Někdo to zvládne za kratší, někdo za delší čas. Je každého věc, zda chce brečet a nikoho nevidět. Nebo naopak zda se chce co nejrychleji vrátit k normálu. Protože bohužel ti všichni, kdo k němu přijdou na návštěvu s tragickými výrazy a rádoby pomocnými řečmi, mu ničím neprospějí. Pokud je ten žal opravdový nad milovaným člověkem, žádná slova nepomohou. Lidí by k téhle situaci měli přistupovat citlivě v tom, aby zůstali v kontaktech stejní. Pokud se jednou za měsíc vidím s kamarádkou na kafi, pak mi prospěje, když to setkání, pokud se na něj cítím a neomluvím se z něj, proběhne v obvyklém povídání jako vždy. O běžných věcech. A aby mne do bytu lezli ti, kdo tam obvykle nechodí, je prostě netaktní. Nemůžu si pomoct. Ale takhle to vidím. Vím, o čem mluvím. Když do naší rodiny přišlo neštěstí, bylo hodně účastníků, kteří k nám normálně nechodili. Potřebovali jsme jediné. Se situaci se každý po svém vyrovnat a nabrat síly. Řada lidí byla s návštěvou proto odmítnuta, rovnou jsme lidí z práce požádali, aby k nám nechodili. Neměli jsme na to sílu. Šlo o lidi, kteří přijít chtěli, ač u nás normálně nikdy nebyli. A někteří se do krve urazili... což mě utvrdilo v přesvědčení, že by přišli pouze za senzaci. Jak to u nás je, jak to bereme atd. Jenomže my neměli sílu na návštěvy, které by nás svou účastí sráželi níž a níž. Pokud jsou lidé, kteří nás opravdu mají rádi, pochopí to. Do každé rodiny přijde někdy smutek, smrt, nemoc, neštěstí. Až když budou ti lidé v opačné pozici, tak to snad pochopí.
Vladimír Mrázek
Někomu může pomoci účast podobně postižených z blízkého okolí, vím o tom své. Rodin, které ztratily dospělého syna či dceru, je kolem nás nečekaně mnoho.
Hana Řezáčová
Je velmi těžké odhadnout, co druhému v jeho těžké chvíli pomůže či nikoliv, každý jsme jiný ... Moje kamarádka, která, když jiné její kamarádce zemřel manžel, se situací kamarádky trápila a snažila se jí projevit, že v těžké chvíli na ni myslí ... Ona kamarádka vdova se potom na ni urazila a přestala s ní mluvit, přátelství skončilo ... Jestli jí projevovala svojí účast málo nebo naopak moc, těžko říct - ale prostě nějak jinak než si truchlící kamarádka představovala ...
Marie Faldynová
O vztazích je vždy dobře se něco dovědět. Neumím si představit, co by mne v takové situaci potěšilo, spíš bych potřebovala lidi kolem sebe než samotu - ale těžko v tom něco předvídat.
Libuše Křapová
Jak moc dobře to znám. Dvě nejhorší věty si budu pamatovat do smrti - a pořád bolí. 1. - Týden po pohřbu - Kdybyste byli spolu déle, tak bys tolik nelitovala. 2. - Asi deset týdnů po pohřbu - Někdo ti to už musí říct, moc se lituješ. - A při tom jsem si v tomto případě na manžela vzpomněla s úsměvem a hezkou vzpomínkou.
Olga Škopánová
To je těžké ať řeknete co řeknete všechno je v dané chvíli nevhodné. Psychologové by měli přestat předstírat, že vědí jak na to, nevědí.
Daniela Řeřichová
Velm rozumný a empatický článek, děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?