V březnu 2012 jsme podnikli zájezd do Indie. Nebyla to žádná adrenalinová zběsilost spojená s plahočením v džungli a prcháním před tygry a moskyty, absolvovali jsme pouze klasický Zlatý trojúhelník Dillí – Ágra – Džájpur. Protože o těchto městech a jejich světoznámých památkách už se na i60 psalo, podívejme se na jedno místo, o němž se toho u nás moc neví.
Cestou z Ágry do Džájpuru jsme odbočili na kratší zastávku ve vesnici Abaneri. Návštěva nebyla původně v plánu a byli jsme poněkud zaražení, když jsme viděli, kam jsme to přijeli. Záhy jsme však nelitovali, bylo na co koukat.
Nejprve jsme mysleli, že se máme seznámit s životem na indické vesnici a rozdat nějaké ty bakšiše, ale pak se před námi ukázal v celé své kráse chrám bohyně Haršat Mata. Haršat Mata je místní jméno bohyně štěstí a radosti. Chrám byl založen někdy v 8. století a funguje dodnes. V době naší návštěvy byl bohužel zavřený, takže jsme si nemohli prohlédnout jeho údajně zajímavou výzdobu.
Mikrobus jsme nechali na kraji vesnice a vyrazili do ulic. Podle čuníka lze soudit, že zde žijí spíš hinduisté.
Obydlí v Abaneri
Já že mám být posvátná kráva, když jsem uvázaná? Dobytek se zde pohybuje zpravidla volně a hledá potravu. Všimněte si, že skupina dětí v pozadí je oblečena v růžových košilích, které jsou součástí školní uniformy. Však také ty děti sedí před školou.
Krámek v Abaneri. Sáčky, na něž ti kluci koukají, obsahují velice chutné oříšky a stojí pár korun. Vyzkoušeno.
Ukázalo se, že nepřístupný chrám bohyně Haršat Mata není jedinou zdejší pamětihodností. Prokličkovali jsme vesnicí a stanuli před naučnou cedulí u vchodu do hinduistické památky prvního řádu – Čand Baori.
Čand Baori je největší stupňovitá studna (stepped well) v Rádžastánu a jedna z největších v Indii. Byla založena králem Čand(r)ou někdy v 8. – 9. století. Není to studna v pravém slova smyslu, protože do ní neústí žádný pramen. Sloužila jako cisterna či nádrž na dešťovou vodu, které zde v období monzunů spadne spousta. Dočetl jsem se, že po období dešťů je plná nejméně do dvou třetin.
Studna je údajně asi 20 metrů hluboká. Schodiště se táhnou po jejích třech stranách a mají 13 úrovní či odpočívadel (nějaké další mohou prý být pod vodní hladinou). Schodů je více než 3500. Na čtvrté straně jsou pavilony, v nichž se nacházejí různé sochy božstev. Tato část byla momentálně v rekonstrukci a nebyla přístupná. Pověst praví, že studna byla vybudována za jedinou noc, ovšem nikoliv lidmi, ale džiny, kteří jsou, jak známo, vysoce výkonní stavbaři.
Po schodech se chodit nesmí, návštěvníci jsou od nich odděleni zábradlím. Ani se nedivím, nechtěl bych tam spadnout, ta voda vyhlížela poněkud nevábně. Však tam taky byla už od loňska.
Aby si návštěvníci při uzavřených pavilonech přišli aspoň trochu na své, jsou v ochozu kolem nádrže umístěny artefakty, které zde byly nalezeny při archeologickém průzkumu. Toto je například Ganéša, bůh se sloní hlavou. Následující božstva či démony neznám a napsané to na nich nebylo, takže vaší fantazii se meze nekladou.
Božstvo či démon?
Démon či božstvo?
Božská idylka.
Řádili tu fanatici? Hodně postav na reliéfech mělo poničené obličeje. Osobně soudím, že jim je v pozdějších dobách pozuráželi muslimové, jimž jejich náboženství zakazuje zobrazovat lidi a zvířata. Nemám to potvrzeno, ale za vlády císaře Aurangzéba z dynastie Velkých Mughalů, který byl muslimským náboženským fanatikem, to bylo docela dobře možné.
Něco pro pány (a dámy). Abych potěšil oko návštěvníků těchto stránek, přidal jsem několik místních krásek a krasavců. Zajímavé je, jak jsou ty postavy prohnuté. Tenhle postoj se jmenuje tribhanga, ale já mu pracovně říkám „vyvalený bok“.
Indický ideál krásy – vyvalený bok.
Opustili jsme Chand Baori a vrátili se do syrové vesnické reality.
Sušící se palivo. Na kilometry daleko od Abaneri nejsou žádné zdroje dřeva, které by stály za řeč, a tak se topí směsí slámy a dobytčího trusu, uhnětenou do takovýchto koláčovitých tvarů.
Víc už v Abaneri k vidění nebylo. I nasedli jsme do mikrobusu a žvýkajíce zakoupené oříšky pokračovali jsme v cestě do Džájpuru, kam jsme přijeli v podvečer. Na ulici bylo živo.
