Přibližně v polovině východního pobřeží se nachází záliv GOLFO DI OROSEI. V té oblasti jsme měly jako jeden z bodů návštěvu jeskyně. Než jsme k ní dojely, musely jsme cestou zastavit. Ani tolik nemusely, ale všechny čtyři jsme zatoužily vyběhnout z auta a fotit. Při přejezdu mostu nad řekou s modrozelenou barvou, jsme totiž uviděly vpravo ještě zelenější jezero a v dáli, směrem k jihozápadu bílé vrcholky vysokých hor, ozářených zlatavými paprsky. Zatajil se nám dech.
Takový zážitek jsme vůbec nečekaly! Zíraly jsme na vzdálenou hradbu mohutné horské skupiny MONTE del GARANGENTU, v překladu tzn. Hory Stříbrného sedla. Vrchol Punta la Marmora má výšku 1834 m n. m. Je nejvyšší horou celé Sardinie. Tu krásu jsme měly na horizontu vzdáleném víc jak 20 km, přesto se zdála pohádkově blízká. Tak úžasný začátek dne – tomu se říká štěstí!
Za evropským unikátem do jeskyně
S dalším překvapením jsme se setkaly v jeskyni Grotta di Ispinigoli. Název znamená „Jeskynní trn“. Pojmenování je podle obřího stalagnátu s výškou 38 metrů. Jde o největší stalagnát v Evropě a druhý největší na světě (prvenství má Mexiko). Postupně vyrůstal odspodu ze dna jeskyně jako stalagmit do výšky 37 metrů. Proti němu rostl od stropu stalaktit jen 1 metr a spojily se dohromady až po čtyřech milionech let! Jeskyně je velmi rozlehlá, byla objevena náhodně v 50. letech minulého století pastýři, kteří hledali úkryt před bouří.
Královstvím krápníků a přírodně zbarvených stěn v odstínech zelené a okrové, přecházejících do mramorových stropů, nás prováděla průvodkyně nejprve v italštině a vždy to samé ještě v angličtině. Dohlížela také, aby nikdo nefotografoval, bylo to zakázané. Zaměstnavatel ji vytěžoval na plno. Nejprve prodávala časové vstupenky, pak zamkla pokladnu, vyšla ven se smetákem a sehrála estrádu pro turisty. S ním ladně odháněla malého pejska, který sem přiběhl a loudil něco na zub od turistů. Odbíhal, aby se vzápětí znovu vracel. Ona tančila mezi námi čekajícími na vstup a omlouvala se, že je to nějaký potulný pes, kterého do jeskyně nesmí s návštěvníky pouštět. Po prohlídce se znovu vrátila do pokladny a opakoval se stejný scénář prý několikrát za den. Prohlídka začínala každou celou hodinu a trvala zhruba 40 minut. Aby se nám tato jeskyně trvale uchovala v paměti, tak jsem z nouze pořídila aspoň snímky z plakátů venku.
Dorgali – vyhlášené centrum řemesel
Když tam přijedete v poledne jako my, tak nenarazíte na hrnčíře, tkalce koberečků, ani švadlenku, či vyšívačku. Nejen jejich krámky, ale úplně všude je zavřeno. Dodržuje se polední siesta, fungují pouze restaurace. Vždyť to je na jihu zcela běžné, jak jsme na to mohly zapomenout? Popojížděly jsme a hledaly místo k parkování, abychom si někde daly oběd. Ten čas hledání připadal navigátorce Janě nekonečný a rozhodně na toto město nezapomene. Přihodilo se jí něco, co může potkat kohokoliv z nás. Nutně potřebovala na WC. Vůbec bych to nezmiňovala, kdyby neměla tato záležitost ještě jednu pikantnost. Objevil se hotel u cesty, Jana přísně zavelela Míle „zastav!!!“ a okamžitě vystřelila ven z auta rychlostí šípu a zmizela v tom hotelu. Stát se v této ulici nesmělo a během chvilinky se za námi tvořila fronta. Hlasité klaksony nás donutily k jízdě dál, všude byly značky zákaz stání. Skončily jsme asi až po 500 metrech na parkovišti u nějakého marketu. Míla mobilem volala Janě, aby jí sdělila, kde jsme. Ve stejném momentě se ozvalo zvonění na Janině sedadle. Samozřejmě, jak Jana rychle vylítla, tak nechala všechny svoje věci v autě, včetně peněženky a mobilu. Pěšky jsme se vrátily a Jana ukázněně čekala na místě, kde nás opustila. Shledání bylo veselé, Jana šťastná a mohly jsme v rozchechtané náladě poobědvat v malé venkovní restauraci. Servírka nám donesla objednané pokrmy, přizdobené „ušima“ ze šťavnaté čekanky. Chvíli obdivu a vřelého poděkování servírce i kuchaři vystřídal smích a vtipy nebraly konce.
Tombe del Giganti – hrobka obrů
Blízko Dorgali se nachází tajemná hrobka obrů S´Ena a Thomes (sv. Ena a Tomáš). Podobných je po celé Sardinii údajně okolo 800. Šlo o impozantní stavby - hromadná pohřebiště z doby bronzové. Tvořeny byly obdélníkovou základnou a půlkruhovou závěrečnou částí. Stavěly se z velkých kamenných bloků. Ty také zakrývají dlouhou pohřební chodbu, zakončenou vysokými, plochými deskami, postavenými na výšku. U této hrobky je středová oválná stéla vysoká 3,65 m a široká 2,10 m.
Za jinými zajímavými stavbami a dalšími pozoruhodnostmi se vydáme v šesté části. Budeme i na super pláži...
