Ocenění pro Dobré duše z řad jednotlivců zamířilo do Strakonic, Benátek nad Jizerou a do Rožnova pod Radhoštěm. Vítěznou institucí se stalo zařízení ve Zlíně.
Rok 2020 se pravděpodobně zapíše do paměti nám všem a důvod určitě není třeba připomínat. Již na jaře bylo při sledování epidemiologického vývoje jasné, že stejně jako mnoho dalších věcí bude i tento ročník projektu jiný. Termíny se posouvaly, plány se měnily, všichni napjatě čekali, co bude možné a co ne. Nakonec se ale ukázalo, že jsou Dobré duše, obětaví lidé se srdcem na dlani pořád s námi, bez ohledu na to, co se děje. Možná právě proto byl ročník 2020 mimořádný i v dobrém slova smyslu.
Zařízení pro seniory se musely společně se svými obyvateli a jejich rodinami vypořádat s novými výzvami, opatřeními i omezeními. Dobrovolníci, zvyklí pravidelně docházet do těchto domovů vypomáhat a dělat radost, museli najednou po několika letech ustat ve své činnosti. Ale i přes tuto nelehkou situaci se do projektu Dobrá duše v loňském roce přihlásily desítky jednotlivců a institucí, jejichž zájem a ochota sdílet své příběhy nás o to více těší. Všem, i těm, kteří se nakonec nedostali mezi finalisty, patří naše uznání, poděkování a respekt za jejich úsilí a práci. Vítěze vybrala komise složená z odborníků z Ministerstva práce a sociálních věcí, Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky, z Gerontologického centra v Praze 8 a společnosti HARTMANN – RICO a.s.
Dobrá duše z Rožnova pod Radhoštěm
Paní Eliška Plecendová z Rožnova pod Radhoštěm se věnuje dobrovolnictví v Diakonii Valašské Meziříčí úctyhodných sedmnáct let. V uplynulých letech se starala jednou týdně o seniory v hospici Citadela a v odlehčovacích pobytových službách, kde je poskytována pomoc nevyléčitelně nemocným a lidem s chronickým onemocněním. Pomáhala při skupinových aktivitách a navštěvovala jednotlivce, se kterými si ráda povídala, zpívala, četla nebo je doprovázela na procházky do zahrady. K lidem vždy přistupuje s láskou, empatií, trpělivostí a svým přístupem rozdává radost, naději a inspiraci. Její nadšení dovede oslovovat a získávat pro dobrovolnickou službu i okolí. „Všichni klienti, ale i pracovníci jsou rádi, že se s paní Plecendovou mohli setkávat a za to, že byla oceněna. Je to vzácný člověk. Nejenže umí poskytnout praktickou pomoc, ale hlavně rozdává svou laskavost nám všem okolo,“ říká Květoslava Othová, ředitelka Diakonie Valašské Meziříčí.
Dobrovolník-dokumentarista ze Strakonic
Stejně jako paní Plecendová je pan Jaroslav Landsinger vytrvalým dobrovolníkem již od roku 2004. Pravidelně dochází do domovů pro seniory ve Strakonicích. A jak se k dobrovolnictví dostal? Jako kameraman Strakonické televize natáčel reportáže o městě, a kromě toho zrestauroval několik historických filmů o Strakonicích, které následně zdigitalizoval. Z těchto materiálů pak připravoval program tematických komentovaných projekcí, které se mezi obyvateli domovů staly velice oblíbenými. To ale není vše. Aktivní a optimistický člen spolku strakonických otužilců pomáhá v domovech pro seniory i s technickými záležitostmi. „Zprovozňuji ozvučovací a audiovizuální techniku, která se využívá pro přednášky, nastavuji televizory a set-top-boxy, fotím a natáčím v institucích při nejrůznějších akcích nebo si povídám s místními klienty o aktuálním dění ve městě,“ vyjmenovává pan Jaroslav Landsinger.
Tvůrčí Dobrá duše z Benátek nad Jizerou
Třetí ocenění Dobrá duše 2020 putuje letos do Benátek nad Jizerou, za paní Evou Koutovou. Ta se věnuje dobrovolnictví ve zdejším Městském centru s jednou přestávkou od roku 2010. Jak potvrzují pracovnice instituce, je paní Koutová v zařízení pro seniory velkým přínosem. Mezi její hlavní činnosti zde patří keramika a rukodělné práce. Kreativní a obětavá dobrovolnice s lidmi spolupracovala vždy ráda. Nejprve pomáhala v loutkovém divadle v Benátkách nad Jizerou a před deseti lety začala poprvé tvořit keramiku s klienty Městského centra komplexní péče. V keramické dílně spolu se sedmi seniory vytváří krásné výrobky, a to nejen z hlíny, ale také z dalších materiálů. Lidé si za ní rádi chodí popovídat, vyprávět a zavzpomínat. Navzájem se na sebe vždy těší. Paní Koutovou podle jejích slov dobrovolnictví naplňuje. Zájem klientů a pocit, že může udělat radost druhým jí dodává energii i radost do života.
Domov pro seniory Burešov online
Ještě na počátku minulého roku v domově pro seniory Burešov probíhaly veškeré aktivity v zaběhnutých kolejích. Dobrovolníci se zapojovali do společenských akcí, Covid-19 však tyto činnosti na delší dobu zásadně omezil. „Díky rychlé reakci a opatřením se podařilo včas stabilizovat naše pracovní postupy,“ popisuje sociální pracovnice Hana Czvalingová. Od loňského února se ale k seniorům v domově nemohli na několik měsíců dostat rodinní příslušníci a samozřejmě ani dobrovolníci.
K částečnému uvolnění došlo až koncem května. „Uvědomili jsme si, že je velká chyba opomíjet nové trendy komunikace, které by opět přispěly ke kontaktům dobrovolníků se seniory, byť jen na dálku. Inspirací pro nás byly příklady z médií. Pro každé oddělení se nám podařilo získat tablety s aplikací WhatsApp a notebooky se Skypem,“ uvádí Hana Czvalingová. Dobrovolníci se vždy domluví na konkrétním čase s personálem, ten přinese klientům notebooky nebo tablety a pomáhá s jejich obsluhou. Lidé si mezi sebou posílají fotky, audio pozdravy nebo E-maily.
Za zmínku také stojí nápad jedné z dobrovolnic, která se tímto způsobem spojila se svou známou, seniorkou pobývající v domově. Věděla, že jde o dámu, která miluje vážnou hudbu. Proto se pro ni rozhodla zahrát online přes Skype půlhodinový klavírní koncert, což bylo mimořádně silným a dojemným zážitkem i pro ostatní posluchače. Nejednalo se však o jediný případ, kdy hudba pomohla překonávat seniorům v Burešově tyto chvíle. Konaly se zde venkovní vystoupení na terase, jeden z muzikálních dobrovolníků hrál pod okny country písničky nebo lidovky. „Chceme i do budoucna podporovat využívání nových komunikačních nástrojů, které pomáhají spolupracovat se seniory. Období restrikcí a izolace odhalilo, jak může být kontakt mezi lidmi přínosný pro fyzické zdraví i psychiku,“ uzavírá pracovnice domova v Burešově.
Co je Dobrá duše
Dobrou duší se mohou stát všichni lidé nad 60 let, kteří se dlouhodobě věnují dobrovolnickým aktivitám, aniž by za to pobírali jakoukoli finanční odměnu. Do kategorie institucí se mohou hlásit zařízení, která systematicky pracují na rozvoji dobrovolnické činnosti a vytvářejí pro její rozvoj vhodné podmínky. Zapojují se například domovy pro seniory, se zvláštním režimem, pro osoby se zdravotním postižením nebo denní stacionáře. Loni se nově do projektu mohla přihlásit zařízení, která pracovala s dobrovolníky jakéhokoliv věku, a to také v období korona krize. „Dobrá duše se vždy těší velkému zájmu a v uplynulých letech dokonce patřila k nejvíce medializovaným projektům svého druhu. Tím, že se zařízení pro seniory do Dobré duše přihlásí jako instituce nebo nominuje své dobrovolníky, získává jedinečnou možnost, jak dát veřejnosti vědět o tom, jakou práci odvádí,“ vysvětluje Andrea Šalánky ze společnosti HARTMANN-RICO, která je jedním z partnerů Dobré duše.
Dobrá duše ve zkratce:
Projekt Dobrá duše má dvě kategorie. První je určena jednotlivcům, druhá je pro zařízení sociálních služeb, pracující s dobrovolníky.
Mezi jednotlivce se mohou hlásit všichni zájemci starší 60 let, kteří se dlouhodobě, nejméně však po dobu tří měsíců, věnují pomoci seniorům v zařízeních sociálních služeb, nejsou v příbuzenském vztahu s osobou, které vypomáhají a neberou za svou pomoc žádnou finanční odměnu.
Do kategorie institucí své přihlášky zasílají zařízení, jako například domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením nebo denní stacionáře. Důležité je, aby tyto instituce s dobrovolníky pracovaly dlouhodobě, alespoň po dobu tří měsíců, a systematicky vytvářely podmínky pro další práci dobrovolníků.
