FOTO: Jana Hošková

Zákony přírody platí všude – obvykle vyhrává ten silnější nebo chytřejší

26. 2. 2021

Sedím si tak před několika dny při otevřeném okně u počítače a najednou BUCH – něco těžce dopadlo přesně pod okno. Vyskočila jsem, protože jsem se lekla, cože to spadlo sousedům z balkonu, na ručník to teda podle váhy rozhodně nevypadalo, květináč by měl taky jiný zvuk.

Můj příběh

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Elena Valeriánová 27.2.2021 20:19

Co já bych za takový foto úlovek dala. Ale myslím si, že to je krahujec obecný. Poštolka má na hrudi spíš podélné čárky než vodorovné vlnky. Poštolky vídám na loukách často, ale v polích je to jiné. Lov se odehrává více v soukromí. Gratuluji, paráda.

Václav Soukup 27.2.2021 13:08

Hezky napsáno, ten poslední odstavec fakt " sedí " !

Marie Měchurová 27.2.2021 09:25

Mám to jak Soňa, jak vidím v TV, že lev nahání nějakou zvěř, odcházím od obrazovky a ještě hodinu přemýšlím, jak je ten svět krutý. Když naše kočka uloví ptáka, tak s ní půl dne nemluvím. Proč to dělá, když má plnou misku? Příroda, už to hold, tak nastavila.

Jitka Caklová 27.2.2021 08:41

Jak vystřižené z Prima ZOOM. Příroda se nám zdá být krutá, tak nevím, proč někteří lidé, čím výš, tím houšť, si z ní berou příklad, přestože jim o život nejde. Věřím, že i s takovými si příroda poradí. Proč si dlouhá léta lidé neberou z moudré přírody příklad, třebas k výchově svých potomků?

Soňa Prachfeldová 27.2.2021 07:40

Nerada se dívám na nerovné souboje v přírodě, ale je to tak nastavené, jeden musí zemřít, aby druhým přežil. To, co nás potkalo je ale nefér vůči nám všem, modlím se, abychom toho nepřítele zákeřného společně co nejdříve udolali.

Zdenka Jírová 27.2.2021 00:34

Na podobnou scénu jsem se před lety také dívala z okna bytu v paneláku. Nevím, o jakého dravce šlo, ale poštolka to nebyla , ta je menší.

Jana Hošková 26.2.2021 20:46

Abych se přiznala, já ještě na vlastní oči poštulku neviděla, takže jsem jen hádala...ale nelíbily se mi ty žluté "nemilosrdné" oči, takže jsem taky jednu chvíli myslela na krahujce. Ale spoléhala jsem na vás, že to určitě poznáte a já se tak poučím... :-))

Alena Tollarová 26.2.2021 20:12

Tak to musel být opravdu zážitek. Poštolky máme na sídlišti a před pár dny mi manžel jen tak mezi řečí sdělil, že poštolka usedla na krmítko, poseděla a zase letěla. Samozřejmě když jsem nebyla doma. Jsou docela malé. Podle toho vlnkování na hrudi se taky přikláním k názoru, že to byl krahujec.

Dana Puchalská 26.2.2021 17:59

Ulovit fotku krahujce jak si pochutnává na holubovi je perfektní. A článek taky.

Martina Růžičková 26.2.2021 17:43

Nečekané setkání s tvrdým zákonem přírody a parádní fotoúlovek!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá