Někdy se mi líbí jiný výtvor, než vybrala porota

Smutně pravdivé. Vnímání umění je spíše relativní záležitostí. Ve sportu přece jen platí určitá pravidla - i když! Tam, kde musí působit rozhodčí, bývají problémy. Kdysi dávno mě rozhodčí připravil o titul krajského přeborníka ve fleretu. V hospodě u piva se mi pak omlouval. Dnešní odměny špičkových sportovců jsou ale silně přehnané a chápu je jakou nedílnou součást postupující dekadence naší společnosti.

Pokud se nejedná o striktně exaktní záležitost, je posuzování soutěží například v oblasti umění vždy ovlivněno osobností hodnotitele. Jsem propojena s výtvarnou soutěží dětí a porota to má opravdu těžké vybrat jen několik těch nej... ☺

Ne nadarmo se říká, sto lidí - sto chutí. Když už u nějaké soutěže je zvolená (nebo samozvaná) porota měli by jsem její hodnocení přijmout, stejně to nezměníme. Můžeme si jen postesknout, že to mělo být jinak. Hezké zamyšlení.

Pozorně jsem přečetla, protože jsem byla zvědavá, k čemu vaše snažení směřuje. Mám to podobně, nicméně nejvíce mě zaujala věta: "Inu, svět je jedno velké divadlo a my jsme v něm herci. Většinou." Nepochybuji o tom, že je to tak. Měníme role, převleky, jeviště. Navíc se přikláním k tomu, že je to tak vždycky. A také nepochybuji o tom, že to, co jsem teď napsala, se nebude líbit všem. :-)