V Česku pracuje téměř půl milionu lidí nad 60 let. Jejich problém? Mladí ambiciózní šéfové, kteří jim jdou po krku

Věra Halátová: Listina práv a svobod funguje možna jako opora nebo obrana ve státním sektoru, nikoli v soukromém.V tom s Vami kazdy zamete a můžete se bránit jak chcete...Inspektorát práce je bezzuby a kdo ma na to, zaplatit si pravniho zastupce a jít do sporu se zahranicni firmou, jeníž vedeni třeba ani nehovoří česky?Trend zaměstnavat mlade a ambiciozni /ja mam tedy spíš zkušenost s mužskymi pseudomanažery/ bohuzel u nas v ČR setrvává a je to špatně.Starši a zkušenejsi mohou mladym předat klid, nadhled a prave zkušenost a předevšim i lidskost.V soukromych firmách u nas bohuzel NAPROSTO CHYBÍ VEDENÍ JAKO TAKOVÉ.TEDY I MENTÁLNÍ. RÁDOBY ŠÉFOVÉ SI NAPLNÍ KAPSY A TÁHNOU JINAM, NEBOŤ ZA 200TIS MESICNE SE JIM VYPLATÍ HARCOVAT JAKO KOLOTOČAŘ X KM DENNE.ŘADOVÉMU ZAMĚSTNANCI NIKOLIV.A TO JE PROBLÉM.SLABÁ OPORA V ODBORECH, SLABÁ OPORA VE VEDENÍ, KTERE VE VETSINE PRIPADECH ANI VÉST NEUMÍ...PTŽE O TO NESTOJÍ, CHCE VYDĚLAT A S LIDMI MANIPULOVAT.

Hodně mladých nemá žádné zkušenosti s praxe !§Oni umí jen snižovat stavy a pak jdou podniky do hajan !!!!A těch už byli u nás asi tisíce ????Mělo by to být jak za komunistu nebo jak je to v Japonsku !!Po škole by měli být tři roky praxe aby si vysokoškoláci ověřili co práce obnáší a jak je náročná !!Dnes to funguje tak že hodně nadnárodních firem si najme mladé vedoucí kterým dají procenta ze zisku !!!Ti vedoucí jim jsou schopni zvednou normy na trojnásobek jaké jsou normy v jejich továrnách v Itálii, Německu atd ..Pak jdou za 10 let pracovnici na operace s karpály, operace páteře v částečném důchodů atd.

A když to nevyjde,tak je dost času na žalobu na neplatnou výpověď, na mobbing, či sexuální obtěžování :D

Každý máme jinou zkušenost. Nepřekvapuje , když herci a umělci ještě pracují v sedmdesáti a více letech. Neberu jim to. Do devadesátého roku minulého století jsem pracoval jako zaměstnanec. Po devadesátém jako OSVČ, jak přišel rok odchodu do důchodu, myslel jsem si, že živnost převezmou potomci. Vzdělání a zkušenost měli a mají. Odmítli, a jdou si svojí cestou. Ještě pár let jsem tedy pokračoval v důchodu, po dohodě s babičkou jsem živnost prodal a užíváme si důchodu. Nemáme čas zahálet, babička s vnoučaty a já s výpomocemi většinou za děkuji. Na vesnici to jinak nebylo a není. Život i ve stáří je krásným i v českém prostředí. Nikdy jsme nebyli vysloveně bohatí, ale k životu to stačilo. Rodiče a ..... nás vedla k šetrnosti a myslení na dobu "potom" a to se nám vyplatilo. Přežili jsme novotného,přežili jsme husáka , havla i zemana . Pokud nám bude zdraví sloužit bude zde do smrti.

Vztahy, jaké jsou popsané v příspěvku, jsem zažila, do důchodu jsem odešla po asi roce práce "navíc". Po mně nastoupila dívka, která měla ve 32 letech oficiálně odpracovaných 11 měsíců a s názorem, že starým blbcům není třeba věnovat pozornost, oni se rádi uklidí sami. Podle toho se k lidem chovala, byla opravdu "velmi oblíbená" a když šéfovi po čtyřech měsících práce oznámila, že je těhotná, tak si všichni oddechli. A nakonec byla i ta stará blbka dobrá... Teď je zpět, lehce zkrotla, ale ti starci jí pořád leží v žaludku.

Už více jak 20 let není nárok na pobírání starobního důchodu, čili dosažení důchodového věku, důvodem k výpovědi. Takže nevěřím té paní, která píše, že nejstarší museli ze dne na den odejít. Nakonec Listina základních práv a svobod a následně Ústava České republiky obsahují - třeba to nebudu správně formulovat - zákaz diskriminace podle věku, pohlaví, náboženského vyznání, sexuální orientace, barvy pleti. Věřím tomu, že někde v nějaké firmě běhá nějaká ztřeštěná mladá žena a leze těm starším na nervy. Já osobně jsem se s nějakým ponižováním kvůli věku nesetkala ve svém zaměstnání. Zaměstnána jsem byla do svých 67 let. A nikoliv jako vrátná nebo uklízečka. V pracovní smlouvě jsem měla ekonomický manažer. Dala jsem výpověď, protože už mne přestalo bavit neustále sledovat nové zákony, vyhlášky, nařízení vlády, nařízení Evropské unie, atd.

Šel jsem o rok dříve ,protože mezilidský vztahy se během let tak zhoršily ,že lepší jít dřív a nepřekážet ,.Nevadí kdo co umí,ale jak podlejzá,nediskutuje ,nic po nadřízenym nechce protože on chce mít klid.Ovšem oni taky zestárnou a budou koukat jaký to je být navíc.Paradox je že když byly dovolený tak scháněly kdo na prázdniny pujde na brigádu ani náhodou ničit si léto za to jednání.

Z.SOUKUPOVÁ...mám podobnou zkušenost..chtěla jsem,bez nároku na důchod,ještě nějaký čas pracovat.Přišel nový ředitel a všichni,kdo měli nárok na důchod,ze dne na den museli zkončit.Žádné můžete pracovat na procenta.Jsi starý zabíráš místo....

Do důchodu jdu za rok. Nemám pocit, že bych v našem pracovním kolektivu nějak trpěla za to, že jsem nejstarší. Ono není důležité, kolik komu je, ale jaký je. Mé kolegyně vědí, že půjdu načas a přesluhovat nebudu. Nevozí se po mně, že jsem stará a já jim zas nedávám najevo, že mám patent na rozum. A že mne řeknou, chtěla bych pracovat s tebou a ne s tou svou stejně mladou, beru jako poctu. Protože kolikrát se stane, že spolu dva stejně staří spolupracovníci prostě nevyjdou. Každý chce mít navrch. Zato stará a mladá dají do kupy nadhled a zkušenost, elán a nové nápady, a funguje to líp, než si obě umělý představit.....

No, abych napsala pravdu, tak do důchodu jsem odešla hned po té, co jsem si své odpracovala v době produktivního věku. Věděla jsem, že práv mnoho nemám a pracovní povinnosti, například jako brusička skleněných perlí, kde záleželo na osobní šikovnosti, jsem plnila na 120%. Takže na žádného šéfa, či šéfovou, ať staršího, stejně starého/mladého, či mladšího věku, jsem si opravdu neměla proč stěžovat. Výhodou v důchodu, který si užívám sedmnáctým rokem, je, mít děti, které umí se vším všudy stát na vlastních nohou a do práce tudíž nemusím.