Ženy, které zachraňují muže. Pro někoho spasitelky, pro jiného semetriky

Je důležité, jestli si to chlap nechá líbit a v jaké intenzitě je poskytovaná tato péče. Pokud mu je to nepříjemné, tak by si to měl v klidu s partnerkou vyříkat. Je pravda, že my chlapi jsme choulostiví jako tropické rostliny pěstované v naších klimatických podmínkách a také kořínek máme tenoučký. Znakem dobře fungujících vztahů je zájem o zdraví toho druhého. Nic se ale nesmí přehánět. Co mě na to zavedlo, abych to popsal? Minulý týden byla u nás snacha s vnučkami a už nevím v jaké souvislosti povídá ženě: „Šárko, ty ho hýčkáš, aby Ti dlouho vydržel“. Hned jsem si na ten článek vzpomněl. Pokud o nás máte strach, tak nás máte rádi a je vám s námi dobře. Ještě nás tu chcete kolem sebe dlouho mít. Ženete nás na preventivní prohlídky a my místo toho, abychom to vnímali jako projev lásky to mnohdy bereme jako obtěžování. Když si lidé o sebe zajímají jsou vztahy ve hře, ale pokud přestanou, tak je po hře. Pracujeme oba ve škole, takže jsme se byli oba včera naočkovat. Mám budíka a cukrovku, tak žena celý týden předem hledala na internetu, jestli mi to nemůže ublížit. Píchnout vakcínu si šla přede mnou. Následně přijdu na řadu, paní doktorka si mě vyzpovídala a povídá: „Vaše nemoci mi již vaše manželka nahlásila. Ptala se, jestli je riziko vás naočkovat. Povídám jí, že riziko pro vás není očkování, ale nemoc“! Uvědomil jsem si skutečnost, že lidé věří i ve zralém věku různým „doporučením“. Samozřejmě, nic nefunguje na sto procent. Možná hodně mužů má lepší auto, bydlení a větší příjem, ale mít rád je víc… Děkuji Ti ženo.

Podle mě je základem toho, kam až se člověk nechá vmanipulovat v dobrém i zlém, to nebudu hodnotit. Pokud to není tomu druhému příjemné, tak je to pouze jeho věc, co s tím udělá. Pokud nevyjádří svůj nesouhlas, pokud to tak cítí, tak to nabývá intenzitě a bobtná jako škrob.

Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se člověk rozhodne, ve svém vlastním zájmu nic nepodnikat i když jde o zdraví, nemělo by mu být v jeho vůli bráněno. A opět přidám svoje obligatorní, "Každý má svoji cestu." V ostatním s paní Evou K. (21:42) souhlasím.

Když jde skutečně o zdraví....když muž absolutně odmítá běžnou lékařskou péči a má vážné potíže, pak je nutno s tím něco dělat i za cenu, že se na něj ušije bouda. Ovšem kontrolovat mu umyté ruce, po jednom nošení triko, začít ho cpát ze dne na den klíčeným zrním místo dosavadní pestré stravy a to bez předchozí domluvy, nad tím nelze mávnout rukou. To si jen žena sama sobě nastavuje zrcadlo, že si vzala totálně neschopného jedince, který je úplně nemožný. A takový jistě není žádný chlap....

Nic se nemá přehánět,. většinou ti chlapi tomu trpně podlehnou a mávnou rukou,.

Znám chlapa, který jakoukoliv radu bere jako omezování jeho osobní svobody, kráčející přísloví "komu není rady, tomu není pomoci". A řekla bych, že není sám. Jeho ženu to přivedlo k samostatnosti, přímo k autonomii.

Známí v předdůchodovém věku spolu občas také bojovali. Paní pracovala jako vychovatelka náctiletých, občas se zapomněla i doma, asi tak nějak to cepování měla v krvi. Vyprávěla nám to, když měla jednou dobrou náladu.....Pán se s ní kvůli tomu občas chytnul, ona si trochu dala pauzu, než ji to zase popadlo....jak skládáš ten svetr, srovnej si boty atd. Jednou přišla domů a vzápětí se dostavila nečekaná návštěva. Již při vstupu do bytu jí bylo jasné, že ten její by za normálních okolností byl dneska přímo na zabití, co měl doma za binec. Jenomže nechtěla být před známými za semetrika, tak se ovládla a dělala jakoby nic. Ale jen počkej, říkala si, ty to dneska schytáš..... Známí se konečně zvedli a odešli. Zavírala za nimi dveře a už byla na něj nachystaná. Vtom slyší odcházejícího pána, jak říká manželce. No vidíš to. Ty mě pořád peskuješ, pořád se ti něco nezdá, že dělám doma binec. A koukej Novákovi. Jakej ti mají bordel, to se hned tak nevidí. A ona ani nemrkla, a to přišla domů chvíli před náma. Žijou tak pořád a přijde jim to normální. Vychovatelka za dveřmi, blízká kolapsu, se nezmohla na slovo. A byla tak zničená, že tomu svému nakonec nevypadala. Bylo jí jasné,že by se asi tentokrát neudržela a něčím by ho přetáhla.

Také byly doby, kdy jsem měla potřebu manžela převychovat, až nakonec jsem došla k závěru, že nejprve musím začít u sebe. A vyplatilo se :-)

Margita Melegova 6.3.2021 10:27 - máme to podobně. Ocenění lékařů a lékařek, kam manžela vozím na dispenzarizační kontroly, nikdy nechybí a zároveň potěší.

Stačilo mi přečíst titulek a ze své současné zkušenosti mohu napsat, že záleží na úhlu pohledu. Pro manžela, dle jeho slov, jsem nenahraditelná spasitelka a pro některé souputníky na íčku semetrika, až čarodejnice. Jedno ale mají společné, ani jedno, ani druhé mě neobtěžuje ♥