FOTO: autorka

Z nouze ctnost - jak se žije v nouzovém stavu?

18. 2. 2021

Můj příběh

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 21.2.2021 19:56

Všem pacientům i zdravotnímu personálu přeji, aby brzy zase všechno běželo v normálních kolejích a nemocní se vraceli uzdravení domů. Díky za povzbudivý článek, naštěstí je kolem nás pořád dost dobra, aby zlo nepřevážilo.

Marie Ženatová 20.2.2021 17:37

Všechny moje milé - hlavně v současnosti virtuální přítelkyně - děkuji Vám ze srdce na dálku za Vaše dobrá slova *

Soňa Prachfeldová 20.2.2021 07:24

Maruško , jak člověk potřebuje vlídné lidi i vlídné slovo, to vše má léčivou sílu. Jak se dokáží lidé sblížit a povídat si, je též moc důležité. Přeji mnoho zdraví.

Naděžda Špásová 19.2.2021 14:38

Maruško, na masopust si trochu vzpomínám, ale půst rozhodně vynechám, nejsem věřící, takže nic se h nás nedrží. Přeji ti hodně štěstí a zdraví. Abych pravdu řekla, takovouhle zkušenost, byť s hodným nemocničním personálem, si klidně odpustím. Opatruj se. :-)

Eva Mužíková 19.2.2021 10:50

Maruško, jsem moc ráda, že jsem Tvůj článek nepřehlédla. Děkuji Ti za něj a zároveň přeji rychlé zotavení.

Helena Přibilová 19.2.2021 10:44

Paní Maruško, přeji Vám hodně zdraví a síly a těším se na Vaše další zajímavé příběhy.

Hana Nováková 19.2.2021 09:18

Maru, hezký poutavý článek k masopustu. Buďte hodně zdráva a držte se...

Hana Rypáčková 19.2.2021 07:51

Maruško, hlavně buď zase v pořádku. Krásné masopustní povídání..

Martina Růžičková 18.2.2021 18:07

Moc hezký článek. Děkuji a přeji hodně zdraví :-).

Daniela Řeřichová 18.2.2021 12:10

Děkuji za milý, povzbudivý článek, že i v nemocnici může člověk najít světýlko naděje a radosti.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá