Čekání na vítr. FOTO: Eliška Murasová

Každý den je jiný, i když …

18. 2. 2021

Moc se toho v tomto čase dělat nedá, ale na jedno je času více, než kdy bývávalo, na procházky. A pokud chci zůstat pozitivní, a to bych moc ráda (covidově samozřejmě negativní), musím si dělat každodenní malé radosti všude, kudy chodím, možná si i trochu vymýšlet a hrát si ... a fotit.

Můj příběh

Autor: Eliška Murasová

Hodnocení:

(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Blanka Lazarová 26.2.2023 15:02

Náhodou se mi ukázal tento kouzelný článek a moc mě potěšil. Dokonce jsem si na něj i vzpomněla, četla jsem ho. Ale 2 roky zpátky jsem myslím nic nekomentovala, ale jen četla. Tak to teď napravím. Je to kouzelné propojení slov, obrázků, myšlenek a pocitů. Moooc pěkné. :-)

Alena Velková 18.5.2021 16:45

Moc hezké fotky.

Anna Martiníková 19.2.2021 22:58

Milá Elimurko, i v této divné době jsi v našich představách vykouzlila krásný, obyčejný den s procházkou zimní krajinou a potěšila nás. Díííky.

Eliška Murasová 19.2.2021 21:06

Moc mě těší, že jsem vás pobavila, děkuji!

Libuše Křapová 19.2.2021 11:58

Některé dny jsou prostě nádherné :-) Díly , Eliško, že jsi se s jedním takovým s námi podělila :-)

Elena Valeriánová 19.2.2021 11:09

Elinko, krásně poetické vyprávění a tvoje fotky jsou jak pohlazení po duši.

Helena Přibilová 19.2.2021 10:37

Šťasten je ten člověk, který dokáže vnímat "všední maličkosti" a radovat se z nich.

Hana Rypáčková 19.2.2021 07:48

Bezva...

Dana Puchalská 18.2.2021 22:33

Eliško,to je krásná procházka. A fotky...? Super. Děkuju.

Jaroslava Handlová 18.2.2021 22:04

Já jsem se k Tvému článku dostala až teď večer. Ale dobře jsem udělala, že jsem ho neodložila až na zítra. Po tak pestré zimní procházce, plné veselých nápadů se mi bude krásně usínat. Foť a piš, Eliško, bavíš nás :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá