Není aréna jako aréna

19. 2. 2021

Autor: Jana Vargová

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 20.2.2021 19:23

Plně chápu její rozčilení.

Dana Divišová 19.2.2021 18:03

To mi připomíná moji kamarádku, která dostala asi před dvěma lety od dětí lístky na koncert do Lichtenštejnského paláce. Jeli vlakem z Kralup a měli zpoždění. Vzali si taxi. Jeli samozřejmě na Kampu.. Zjistili, že tam žádný koncert není. Vůbec nevěděli, že je další palác na Malostranském náměstí. Volali synovi a ten je nějak navedl. Přišli o půl koncertu. Nejhorší prý bylo, že kamarádka měla úzké lodičky na vysokém podpatku, které jinak vůbec nenosí . Nohy otlačené ze všech stran.

Zuzana Pivcová 19.2.2021 13:48

Je pravda, že i já jsem měla zprvu v těch pražských Arénách trochu zmatek, naštěstí to nebylo spojeno s návštěvou nějakého představení. Stačilo ale, že jednou jsem jela na prodejní výstavu minerálů, kde jsem měla mít sraz i se sestrou a jednou kamarádkou. Protože předchozí obdobná výstava byla v hotelu Olympik Garni, jela jsem bez rozmýšlení tam. Sobota a vše zavřeno. Ve skutečnosti byla na výstavišti v Holešovicích :-D

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá