Dominantní matka je problém, který často trvá celý život

Znala jsem ve svých mladých letech...už jsem ji dlouho neviděla, tak nevím.... paní, o které se říkalo, že žije s rodiči a nemá známost. Byla to nevýrazná osoba, na které nebyla vidět žádná radost. Prostě denně z práce domů k rodičům. Když byli tak všichni tři spokojení, proč ne. Paní zůstala věčným dítětem a za to, že ji přivedli na svět, se jim asi obětovala. Dál jsem znala paní, která jedno ze svých tří dětí nechala žít u svých rodičů. Nevím, podle kterého klíče je vybírala. Aby někoho doma měli a nebyli sami, když se jim dcera vdala, byť ve stejném městě. Obě ženy mi byly nejednou dávány za vzor mojí tchýní, jinak bych to nevěděla, znala jsem je pouze od vidění. Já zdaleka samozřejmě nedosahovala kvalit obou dam, jen jsem si hodně dlouho nechala mluvit do chodu rodiny, kterou jsem si s jejich jedináčkem nezodpovědně založila, aniž bych se zeptala, zda jim to tak vyhovuje. Jiná známá si mi stěžovala, že maminka má stále tendenci ji vychovávat. V tomto případě jsem se ani nedivila. Kdyby totiž si věděla řady se životem, dala do latě své děti a normálně pracovala, nebylo by to zapotřebí.

Když je někdo dominantní, to ještě přeci neznamená, že je přeci špatný. Někdo je dominantní a někdo je submisivní, když se dají ti dva dohromady a oběma to vyhovuje, tak to nemusí být zrovna špatný vztah. Když se dají dohromady dva dominantní typy, to se většinou stane, když se každý v tom druhém na začátku zmýlí, tak je to někdy rychlý a smrtelný střet a katastrofa a rychlý rozvod. Ale když to ustojí tak, že se střídají v dominanci a submisivitě a objeví v tom to kouzlo změny, tak je jejich soužití plné dynamiky a nových neotřelých nápadů a v žádném případě není nudné, jako když se dají dohromady dva submisivní jedinci. Znal jsem takovou dvojci, tam dělaly největší rámus tikající hodiny, pro mne hrůza, ale tak se dá žít – uznávám. Tam však hrozí, že si jeden z nich najde někoho jiného, protože se v tom původním vztahu nudí, nebo je uloven jiným dominantním jedincem. A stížnosti některých žen na své partnery, že poslouchají své dominantní maminky, je většinou jen jejich zklamáním nad tím, že partnera nemají ony pod svou plnou kontrolou, že nad ním tedy nemohou dominovat ony samy. :) Znáte všichni přeci ten zapeklitý problém pro Ludánka z filmů o rodině Homolků, kde se řeší, kdo je víc, zda maminka nebo manželka. Když se obě dominy, maminka i manželka dohodnou, tak si můžou syna – manžela pěkně rozporcovat a spokojeně všichni tři žít a když ho nebudou zatěžovat otázkou, kterou dominu více miluje, tak z toho může opravdu těžit i Ludánek. Ale pár věcí si musí i měkký chlap pro sebe vybojovat, minimálně tedy ten fotbal (hokej), jinak je takový chlap „mrtvý muž“, jak správně tvrdí děda Homolka. :)

Ano, souhlasím, na takovou situaci musejí být dva. Moje maminka se se mnou nedokázala "rozejít" celý život . Já jsem si ovšem svůj prostor vytvořila a uhájila.

Na takovou situaci musí být dva - jeden kdo to dělá a druhý, který si to nechá líbit. Asi je to problém jedináčků, matka několika dětí řeší jiné starosti.

Svým dětem jsem se nikdy nesnažila mluvit do života, do manželství ani do výchovy dětí. Myslím si, že jsem je vychovala dobře.

Moje matka taková nebyla a doufám, že já taková taky nejsem. Starala jsem se o děti do jejich dospělosti, tak teď si už musejí poradit samy. A máme obě strany klid.

Role matky je nezastupitelná, přechází z pokolení na pokolení a z žádné knížky se to vyčíst a naučit nedá. Je to v srdci a nejlépe to vidíme v říši zvířat. Jak jsem mohla mít svojí mámě za zlé, že mě nikdy nepohladila, nepřivinula do náruče, když jí samotné maminka zemřela ve třech letech. Kdo ji to měl naučit a jsem ráda, že mě naučila alespoň zodpovědnosti za sebe samou. Dnes když vidím s jakou láskou vychovává můj syn, společně se snachou, svoji malou dcerku, říkám si: "Lepší se to, asi jsem nebyla zas tak špatná matka." ♥♥♥

Maminka měla potřebu mít o mně přehled a "pomáhat mi" celý život, zasahovala mi do soukromí. Prosby ani vysvětlování nepomáhaly. Plně jsem se osvobodila od jejího vlivu až jejím odchodem do DS. Nyní občas vzpomínám na to hezké.

Takové matky by se měly léčit, jednou tady potomek zůstane sám kvůli egoizmu jeho rodiče, je to krušný podivínský život .

Jakákoliv závislost je ve svých důsledcích vražedná.