Zasněženou Stromovkou

Zimní Stromovku neznám. Ale chodili jsme tam často. A dvakrát i s humenskou tchýní, která byla nadšená, když jí sýkorky seděli na dlani a mohla je krmit. Vůbec se nebály. Taky jsme chodili do Planetária a stromovkou pěšky do ZOO. Zimu jsem si užíval spíš v Šárce na běžkách. Věrko, vyvolala jsi ve mně řadu vzpomínek.

Stromovkou jsem se prošla někdy začátkem zimy. Ještě hrála i jinými barvami než bílou, ale ležel sněhový poprašek. Jelikož to tam neznám, koukám, že dneska bych cestičky hledala dost těžko :)

Děkuji ještě jednou. Mám radost, že se vám zimní Stromovka líbí tak jako mně.

Je fajn, když člověk může vyjít do krásných míst, potkat lidí, pokochat se přírodou, je to nejlepší dobíjení energie a nálady.. Moc hezké Věrko.

Věrko. Mám radost, opravdovou, že již vychazíš do přírody a dělíš se s námi o nádherné záběry. Ty barevné dětičky jsou jako figurky u hry Člověče nezlob se.

Věrko,super procházka...Stromovka bylo moje dětství i mládí....ale už jsem tam dlouho nebyla,jsem ostuda . :-) :-) :-)

Dnešní Stromovka je krásná. Byla jsem naposled koncem září. V zimě ji neznám. Děkuji za obrázky.

Stromovku znám, ale díky Vašim krásným fotografiím jsem ji poprvé viděla i v zimním "kabátě".:))

Věro, hezky jsi svou výpravu do zasněžené Stromovky popsala a nafotila. Připomnělo mi to doby, kdy jsem tam jako malá chodila sáňkovat na kopec, kterému jsme říkali Zrcadlo. I časy, kdy jsem tam chodívala se svými dětmi a tahala je na pekáči jako ta maminka na tvé fotce :-).

Děkuji vám podruhé. Aničko, ptáci ode mne nedostali nic. Vůbec mě nenapadlo, že bych jim měla něco vzít. Ale mrzelo mě to.