Je podzim, čas barev. Mám to období krásy barevné přírody rád. Má nálada se při procházce mým lužním lesem kladně zabarví. Sportovní zařízení je stále uzavřeno, tak kráčím po asfaltové cyklostezce, kde se voda formou páry odpařuje. Mířím k lesu a vodě. Tam šlapu po barvách, před sebou pestro, vzadu také a nahoře akvarely. Rybník s labutěmi a kachny a meandry říčky Hvozdnice. Co si můžu přát více.
Přede mnou se míhají pastelové podkolenky mírně obtloustlého pána. Možná má novou paní nebo svou ženu přestal přitahovat. Nebo, že pro zdraví? Co já vím, ale má můj obdiv. Protože chce něco změnit, není líný proto něco udělat. Za hříchy se platí. Jestli je to přejídání, kouření, ženy či jiná závislost nebo jiná posedlost.
Nikým nerušen vnímám tu krásu. Můj rozpálený mozek chladí drobné kapky deště. Chci do hlavy nakapat spokojenost, naopak pudím ze sebe touhu, která mi tam seděla dlouho.