Dlouhodobá izolace může u seniorů přivodit deprese. Varováním je ztráta zájmu o koníčky, ale třeba i bolesti zad

No to bude telefonů Vladimíre, že ani na práci nezbude čas. Tenhle minulý rok mi vzal tolik radostí, umřel mi pes, ozvala se páteř, všechna ta omezení a obavy způsobily konec cestování. Omezený styk s dětmi a vnoučaty , s přáteli jen někde v přírodě na vycházkách. Přetvařuji se , že jsem v pohodě. Nejsem. Nepoznávám se, Sice čtu, ale TV a PC mne neuspokojují. Chybí mi společnost a živá kultura .

Nejsem sice ta seniorka, která by trpěla depresí z této nelehké doby, ale nejsem veselá. A to je také špatné. Mám k dispozici všechno, na co jsem byla zvyklá, plus spoustu volného času. Ale omezený pohyb a omezené osobní kontakty po dliuhou dobu vadí i mně. Taky mám 91 letou maminku a u té vidím velký problém. Chybí jí klasické dlouhé návštěvy, bez roušek a s pořádným obětím. O nic jiného tito lidé už nestojí, navíc se bojí, že už se nedočkají konce pandemie.

Přestal jsem sledovat večerní zprávy v TV, zakoupil jsem si všechny sportovní kanály a sleduji svou milovanou Slávii a Anglickou ligu. Vynikající jsou i pořady BBC o přírodě a historické seriály. Hodně si telefonuji s přáteli a často jsem s rodinou mé dcery. No a v neposlední řadě mám tady Vás " Íčkaře ", které bez ohledu na rozdílnost názorů považuji za své přátele !!!

To, že já s tím nemám problém, neznamená, že ho nemohou mít jiní. Mladší, přiměřeně zdraví a soběstační senioři jsou na tom určitě líp. Je dobře, že ostatní mohou najít potřebnou pomoc.

Senior - to je široký pojem, je to šedesátník, sedmdesátník a je to i devadesátník ... Myslím si, že mladší senioři na tom nejsou zas tak špatně, mají telefony, internet, plno přátel a známých, se kterými si mohou volat a psát, zvládnou procházky v přírodě, někdo i kolo či běžky ... Ale ti nejstarší? Internet většinou nepoužívají, přátel a známých významně ubylo, nohy už leckdy neslouží, tak ani procházky nepřipadají v úvahu, zbývá jen rodina na telefonování a na krátké návštěvy (tak jeden, dva z rodiny, těžko lze teď chodit k prababičce s houfem pravnoučat) ... Vidím to na své mamince (1930), v jejím věku už je složitější všechno a tato doba to ještě zkomplikovala ... Celkem kolem ní běhám, ale vnuky, pravnuky nevidí, kromě jedné sestřenice a jedné kolegyně z práce (které jsou ještě starší) už nemá komu zavolat. Chodí o dvou berlích, tak na nějaké "výšlapy" to také není (sama už vůbec ne) ... Myslím si, že senioři-junioři :-) nemusí propadat žádným špatným náladám (nebo jen na chvilenku) - snad masivní očkování situaci pomůže zlepšit, přijde taky jaro a bude určitě líp ...

Vnímám tento čas špatně, asi jako každý z nás. Ale deprese nemám. Jen bolesti páteře od sezení u PC. Ale na ty jsem zvyklý, mám je celý život. Jednou týdně máme virtuální klub na jakémsi programu Googlu a tak se všichni vidíme a můžeme si povídat a číst své nové texty.

Je to narocne sedet doma, ale mame na vyber bud se chranit nebo riskovat, dalsi moznost neni. V dnesni dobe ma vetsina duchodcu mobil, internet staci zavolat detem, rodine, znamym a pet minut hovoru zlepsi naladu, zazene chmurne myslenky, jen nepremyslet nad tim ...kolik penez protelefonuji... to byla reakce jedne samotarky u nas v dome.

Žiješ-li osaměle, choď na procházky, telefonuj svým známým, hledej si zajímavosti na internetu, začni třeba opravovat Wikipedii. Je hodně zálib, které se dají dělat v domácnosti… Kromě toho, k nejdůl., věcem patří komunikace. Domluvil bych si s jiným člověkem, že si budeme každý den v šest večer volat a klábosit.

Děkuji za článek. Chráním sebe, chrání se můj velmi ohrožený přítel, za nímž téměř nemůžu. Když jsem si zde několikrát postěžovala, s velkým pochopením jsem se nesetkala - měla jsem být víc optimistická.