Vzpomínka: Čas sněhových závějí

Krásný vzpomínkový článek. Hned se mi vybavilo, jak jsme v Novém městě na Moravě a okolí učili děti běžkovat. Jezdili po stopách Zlaté lyže, Kadovánek, rybníky, Medlov,......hory sněhu, zapadená chalupa, kachláky,...... A taky pro to vzpomínání fotím a prohlížím si často naše albíčka. Děkuji za vyvolanou nostalgii.

Ještě jednou děkuji za komentáře, které pohladily na duši. Zimy nebyly vždy sněhobílé, ale jde o to, že jsme prožívali radost, a tu bychom si neměli nechat vzít ani dnes.

Paní Danielo, děkuju moc za krásné povídání, které mě doslova pohladilo po duši. Také pamatuju takové zimy. Moc hezký příběh. Jsem vděčná za to, že jsem tak krásné zimy mohla jako malá holka zažít. Děkuju a zdravím!!!

Pohladilo mne to na duši, moc hezké. Taky vzpomínám , sáňky berany , i ten maminčin kožich mám na zahradě, v zimě se na verandě do něj choulím, je tak těžký, beraní, proto ho maminka málokdy nosila.

Pokud si vzpomínám, na jižní Moravě, odkud pocházím, bývaly zimy spíše mírné. Pokud nějaký sníh napadl, dlouho se neudržel. To však nebránilo našim dětským hrám. Vzpomínky zůstávají a to je hlavní.

Ještě jednou děkuji za milé vzkazy a jsem ráda, že se vám vzpomínkový seriál líbí. Máme mnoho společného v minulosti i v přítomnosti.

Hezké! Měl být plný počet hvězdiček, ale blbne to ... Nevadí, dávám touto cestou hvězdiček 10.

A na ty křusky se přidělaly kličkou brusle šlajfky , úplně mi zmrzly prsty jen při vzpomínce. :-)

To podstatné jsem zapomněla, je to krásný článek, díky, Danielo.

Všechno se mění a člověk se s tím musí smířit. Problém je v tom, že čím víc stárneme, tím více bychom si přáli, aby změny nebyly tak razantní, už prostě chceme více klidu. Zvláště teď.